
Zločinci?
ŠTĚPÁN CHÁB
Matěj Ondřej Havel z topky v Partii na CNN Prima News označil nynější vládu za zločince. A to stran prosazování změny financování veřejnoprávních médií. Nejsou to už slova revoluce? Už to v Auroře zabublalo a chystá se vypálit svůj potenciál měnit pořádky?
Asi ne, žádná revoluce, TOP 09 stále setrvává na svých 3 procentech voličských sympatií. Jen ta politika dala se odbočkou k lacině jednoduchým myšlenkovým zkratkám, které připouští i označování oponenta nad vlastně naprosto bagatelní záležitostí za něco tak velikášského jako je titul zločince.
Taková unavující zábava.
A není taková rétorika příznakem úpadku státu jako takového? Vždyť je to tak buransky hloupé. Zbytečné. Urážející ne ty „zločince“ ve vládě, ale inteligenci člověka, jeho podstatu. Mít elitu, o kterou by si člověk ani hrábě neopřel. To je úpadek. Měl bych změnit povolání, komentovat bandu buranů… z člověka to udělá také burana.
A je to taková unavující zábava. Ubíjející.
Za chvíli je 17. listopad. Řevu v ulicích bude. A zase, tak ubíjející zábava to bude. Ty barikádičky, ty proslovy plné vášně, proslovy bez účinku a venkoncem i bez obsahu. Zase se bude část společnosti vyhraňovat proti té druhé. Zase budou padat ostrá slova, sem tam náznak facky, vášně, tak zbytečné, se vylijí mezi dlažbu a odtečou do kanalizace. Kam nejčastěji i patří. Zase se druhá část společnosti bude vyhraňovat proti té první. Zase se ukradne ten náš svátek demokracie, kterou z únavy furt předstíráme. Státní svátek zredukovaný na třídní prověrku, kde si morální smetánka navzájem potvrzuje, že oni jsou ta lepší polovina národa – a ta druhá ať laskavě drží hubu a platí poplatky.
A bude to, už zase, tak unavující zábava. Takové všední popleskání okolostojících po tvářičkách rozehřátých mnohým pohnutím vlastního vnitřna.
Až mě překvapuje, jak moc to všechno bereme vážně. Ty svoje vášně.
Kdyby se aspoň točily kolem něčeho smysluplného. Kolem něčeho, co nás jako celek dokáže posunout dál. Jenže netočí. Ulicemi se rozlévá plytkost. Povrchnost. Nezájem. Ale bojujeme za ně udatně. Doba vymknuta z kloubů. Jak to tak s těmi dobami bývá.
V Evropě se lidé bouří. Mají drahé bydlení. Kolabující školství. Nemají co do huby. My se na ulici pleskáme po tvářích o to, jestli platit, nebo neplatit koncesionářské poplatky. Fascinující národ. Také máme drahé bydlení. I to školství není na valné úrovni. U nás výrazně omezují nemocnici. Nejsou tu zubaři. Vláda chystá prohloubit náš status montovny dovozem zahraničních pracovníků z Indie a Filipín, abychom mohli konkurovat ještě nižšími platy. Porodnost je na úrovni genocidy českého národa. Justice funguje na bázi dvojího metru (když už tedy funguje). Stále žijeme v exekučním eldorádu. Sociální spravedlnost, s tou jsme na štíru. Necháváme si vyjídat republiku a ničit tak její potenciál.
Ale my se na ulici porveme za to, zda se bude platit Česká televize z té, nebo z té kapsy a budeme řvát, že zavedení kontroly Nejvyšším kontrolním úřadem je zestátnění a zločin a vůbec, vytáhněte z garáží ty nafukovací barikády, jdeme si zase dávat přes držku. Pro nic. A za nic. Hlavně že si zase užijeme tu svojí českou plácanou.
No, je to takové unavující.
Včera jsem udělal krásné poličky. A hned tam naskládal fůru knížek. To bylo hezké. To mě bavilo. Dávalo to daleko větší smysl, než pohazovat dlažebními kostkami po Poslanecké sněmovně… pro nic.
- Čína není náš přítel - 28.10.2026
- Zločinci? - 28.10.2026
- Migrace se stává tikající bombou pro bezpečnost celé Evropy - 28.10.2026
