Slávek Popelka, Husákův a Fialův politický vězeň
IVAN HOFFMAN
Pronásledování lidí za politické názory je projevem slabosti mocných. Kdo si neumí podporu veřejnosti získat po dobrém, zkouší to po zlém. Režimy se mění, ale nutkání moci kriminalizovat oponenty nikoli. Co se rovněž nemění, je nevelké, ale konstantní promile politických rebelů, které demokracie, ať už lidová anebo liberální, potřebuje, jak se říká, jako prase drbání. A ještě něco se nemění, kam náš pohled do historie dosáhne: Je to zbabělé mlčení těch, kteří jsou politickými procesy zastrašeni, a škodolibá radost kolaborantů s režimem, kteří si v politických procesech libují.
Po dvou měsících na útěku před Fialovou spravedlností někdo nabonzoval Slávka Popelku. Policie ho zadržela a dopravila do basy, kam byl na dva měsíce odsouzen za to, že porušil soudní zákaz vstoupit na území Prahy. Pražanům byl Jaroslav Popelka nebezpečný tím, že podněcoval k odstranění ukrajinské vlajky z Národního muzea, za což mu byl vyměřen čtyřměsíční podmíněný trest.
Slávek Popelka je osmašedesátiletý vystudovaný teolog a novinář, který se nebojí veřejně protestovat, když je přesvědčen, že to doba žádá a politici zasluhují. Činil tak za Husáka, kdy byl za kritiku režimu šestkrát uvězněn, a činí tak i za Fialy, kdy je ve vězení poprvé, ale s ohledem na represivní charakter liberální demokracie určitě ne naposledy. Nesdílí totiž myšlenku, že jedinou přípustnou formou demokracie je ta parlamentní, zastupitelská. Svůj náhled, jak se bránit, když se zastupitelskou demokracií zaštiťuje politická mafie, vysvětlil Slávek Popelka takto:
„Shromažďujme se vždy v neděli na centrálních náměstích našich měst. Až nás bude dostatečný počet, zvolme si nového prezidenta a svěřme mu silné pravomoci včetně té jmenovat ministry a řídit vládu. Toto není v rozporu s tradicemi evropské demokracie. V jedné z jejích kolébek, ve starověkém Římě v dobách republiky, bývalo pravidlem, když hrozilo nebezpečí, svěřit veškerou moc do rukou jednoho člověka. Staří Římané dobře věděli, že než by se v senátu demokraticky dohodli na způsobu obrany, barbaři by už dávno plenili město. Obrazně se dá říci, že naši zemi plení barbaři již dlouho…“ Konstatuje Slávek Popelka.
Demokraté rádi citují prvního československého prezidenta Masaryka, že demokracie je diskuse. To jim ale nebrání stanovit četné výjimky, o čem se nediskutuje. Diskuse o ukrajinských praporech je pak rovnou trestná. Slávek Popelka ovšem není sám, komu se debata na toto téma jeví potřebná. Ukrajina není pouze obětí agrese, ale je rovněž agresorem vůči vlastním občanům, kteří se nesmířili s politickým převratem v roce 2014. Diskuse o vyvěšování ukrajinských praporů by měla zohlednit, že na Ukrajině jsou porušována politická a lidská práva, i práva národnostních menšin. Také je to stát proslulý korupcí. A konečně ukrajinský režim se hlásí k nacistickému dědictví a za národní hrdiny považuje pachatele zločinů proti lidskosti.
Za vrchol nevkusu a pohrdání historií lze pak ukrajinskou vlajku na Národním muzeu považovat i proto, že to byli v srpnu 1968 i ruští Ukrajinci, respektive ukrajinští Rusové, kdo rozstříleli fasádu této budovy. Zde hledejme vysvětlení, proč na protivládní demonstraci lidé skandovali: „Sundejte ten hadr!“ Nicméně bez ohledu na výsledek hypotetického sporu o ukrajinský prapor vévodící Václavskému náměstí je odsouzení Jaroslava Popelky varovným znamením zpolitizování justice.
Politické procesy jsou dvousečným mečem. V roce 2012 byl za vlády Petra Nečase uvězněn řidič autobusu Roman Smetana, který na volební plakáty maloval politikům tykadla. Ke sto dnům vězení ho odsoudila Markéta Langerová, manželka exministra ODS Ivana Langera. Byl to začátek volného pádu občanských demokratů, které politický vězeň Smetana dokonale zesměšnil. Petr Fiala nyní riskuje, že si hodně lidí řekne: Tohle by se za Babiše stát nemohlo. Slávek Popelka, stejně jako Roman Smetana nikomu neublížil a na rozdíl od něj ani nic nepoškodil. Pouze nemlčel. Je ideálním kandidátem na cenu za občanskou statečnost.
- Co chtějí pro Pavlovou, to slušný člověk ani nevydělá - 13.10.2024
- Jen malé zamyšlení nad socialismem a liberalismem - 13.10.2024
- Nikdo na něj nemá - 13.10.2024
Hned vedla clanku je obrazok p. J. Skvorecky.
Plus jeho vyrok.
Ten pan sa aj za vodou cinil a to statocne. (Kanada)
A ti dvaja spomenuti pani?
Ako je mozne ze desat milionov ludi sa drzi len a len svojej prace aby vobec prezili?
” Slávek Popelka, stejně jako Roman Smetana nikomu neublížil a na rozdíl od něj ani nic nepoškodil. Pouze nemlčel. ”
Slachetni ludia.
Mozem sa spytat? Kto by bol dnes vybrany a zvoleny ak by sa taka vec mohla vobec stat, bol by to Karel Kryl alebo pan Doktor s jeho spoluzradcami?
Souhlas!
Koho může policie a justice trestat a koho zase ne…
Je to zřejmé. Troufnou si na takzvaný základní, primitivní zločin. O tom se točí filmy i populární seriály. Žádné rozkradené miliardy z bank, kampeliček a fondů. Tito noblesní zločinci jsou zcela vyřazeni z evidence. Jsou to ctní občané, kteří to s námi mysleli a myslí dobře. Dokonce měli a mají ty pravomoci, že jim nebezpečné policisty vyřadí z funkce, zruší jejich oddělení a zbaví se jich pro nadbytečnost, čili je vyhodí od policie.
A právě ti nám dnes vládnou. Vládnou i proto, že ti, kdo se dostanou do současné politiky, jsou natolik naivní a hloupí, snadno ovladatelní, takže si je kmotři omotají kolem prstu. A to je základ k tomu, aby se rozběhly ty procesy, které moje generace zažívala v přímém přenosu za socíku. Vyrostl jsem a denně poslouchal “štvavé” vysílačky: Svobodnou Evropu, Hlas Ameriky i Deutsche Welle z Kolína nad Rýnem. Co bylo zakázáno doma, to bylo k nalezení na Západě. Uvědomělé marxisty, komunisty jako byl agent Moskvy Petr Pavel jsem nemohl vystát. Komunistický policejní dobytek mě chytil při zásahu na “máničky” a ostříhal mě v Bartolomějské skoro dohola. Donutili mě, abych s svlékl donaha. Asi se tím někdo ukájel. Na to ponížení jsem dodnes nezapomněl.
Dnes jsou u moci v podstatě titíž lidé. Kdo nesdílí jejich “pravdu”, tak je svině, jak pravil Foltýn.
Netušil jsem, že muzeum na Václavském náměstí je ukrajinské. Pokud na něm visí pouze vlajka Ukrajiny, je ukrajinské, s námi a naší historií nemá nic společného. Ta zfanatizovaná hlava, která to vymyslela zapomněla, že na muzeu by měly viset vlajky tři.. Naše státní, vlajka EU a ukrajinská, když už!
A tak jsme dospěli ke kriminalizaci těch, kdo nejsou posedlí po majetku a nebojí tak projevit svůj názor. Ti samí zástupci justice, ti samí policajti, kteří zavírají oči nad obrovskými, stamiliardovými rozkrádačkami těch, na něž si nemohou dovolit, protože by to profesně odskákali, jsou náhle uvědomělí, jako jejich předchůdci z let socialistického blaha. Na ty, kteří nic nespáchali, neukradli ani korunu, ale mají jiné názory, než jsou oficiálně připuštěné, dští oheň a síru. To je přesně ta společenská vrstva lidí, na níž si může dovolit každý totalitní režim.
Pravý opak zažívají ti, kdo kradou ve velkém. Ti si podplatí příslušné soudce a obviní ty, kteří by s jejich mega rozkrádačkami chtěli něco dělat. Tito ctění občané nám jdou dnes příkladem. Dělají si u nás své pořádky, stejné, jako jejich předchůdci v letech, kdy byly rušeny západní stanice. Ti současní vypnou zakázané weby a zavirují alternativní platformy. Je to totéž, možná i horší, než za časů socíku. Takže jsme se obloukem dostali tam, kde jsme již byli.
Mějte se hezky.
Přesně.
Za pravdu je divná sazba
Někdy pomník
často vazba.,
Tradice je tradice a ta se ctí !
Na Českém národním muzeu v srdci hlavního města České republiky Praze poblíž sochy našeho národního patrona svatého Václava by podle mého názoru měla viset vlajka České republiky. Pokud je mi známo, tak tam nevisí. Divné …