16.6.2023
Kategorie: Politika

Šílených výroků českého kariérního komouše si všímají i v zahraničí

Sdílejte článek:

SLOVANKA

Kariérní komunista, který v již poměrně uvolněném roce 1987 adoroval invazi vojsk v roce 1968, je velkým oblíbencem všech mainstreamových médií a politiků, pro které je jistě převlékání kabátů něčím zcela normálním a morálně přijatelným.

Po pravdě ti, kteří byli v KSČ před rokem 1989 a zůstali tam i nadále, nejsou ve skutečnosti morální dno jako ti, kdo si na členství v KSČ budovali kariéru, aby záhy převlékli kabát a otočili o 180 stupňů.

K těmto převlékačům kabátů, schopným se přizpůsobit jakémukoli režimu, zcela jasně patří – mimo mnoha jiných – i generál Pavel, jehož morální kredit je zcela u dna.

Jisté je, že pokud by nás obsadili zelení mimozemšťani s anténkami, Pavel by se obarvil nazeleno a nechal si  implantovat anténky.

Na prezidentský post se dostal zejména díky neutuchající agitce mainstreamu, ale také díky tomu, že vedle něj nebyl lid schopen postavit někoho, kdo by byl přijatelný pro většinu. Jsem naprosto přesvědčena, že kdyby s ním byl ve finále někdo málo kontroverzní, Pavel by se na tento post vůbec nedostal.

A jak nyní zjišťuji, tak jeho velmi pokřivené morálky si všímají také v zahraničí, kde reagují na jeho nedávný rozhovor, v němž naznačoval, že s ruskými občany by se mělo jednat podobně jako jednali Američané s Japonci.

Všichni jste jistě viděli záběry z tehdejších internačních táborů. Šlo o zářný příklad uplatnění kolektivní viny.

Zatímco poté, co v Brně ubodal Ukrajinec mladíka (což nebyl rozhodně první exces Ukrajinců u nás), jsme byli okamžitě médii nabádáni k tomu, abychom neuvalovali kolektivní vinu na všechny Ukrajince kvůli excesům jedinců (s čímž samozřejmě souhlasím), tak tentýž mainstream po kolektivní vině sám soustavně volá.

Volají po vyřazování ruských sportovců z různých soutěží, ale i uplatňování kolektivní viny vůči ruským umělcům či občanům všeobecně. Když ovšem Američané napadali suverénní země, tak po tomtéž nikdo nevolal. Nebo jste snad podobná volání směrem k americkým sportovcům slyšeli v době, kdy USA napadly Irák, Jugoslávii, Libyi či Sýrii?

Neslyšeli – a takto má být. Obyvatelé zemí, které vedou agrese, nemají být postihováni. Tím, kdo by měl být v centru pozornosti, jsou politici a ne řadoví občané.

V případě rovnoměrného uplatňování kolektivní viny po celém světě by pak z logiky věci byli američtí sportovci ze soutěží vyřazeni takřka permanentně.

Nicméně mnozí tuto kolektivní vinu prosazují – byť zcela selektivním způsobem – a není nic podivného na tom, že tento princip zastávají právě jedinci, kteří již dávno prokázali, že nemají páteř.

Nyní si i v zahraničí všímají, že válečný štváč Petr Pavel volá po uplatnění kolektivní viny ve vztahu k ruským občanům, kteří mnohdy i dlouhé roky žijí v západních zemích (ano, jde o téhož jedince, který v roce 1987 adoroval „sovětské přátele“).

A paradox je, že Rusové, kteří žijí na západě, jsou často odpůrci Putina, kteří odešli na Západ i proto, že jim je v něčem západní politika bližší (jde například o různé LGBTQ apod.).

V rozhovoru pro Rádio Svobodná Evropa, Pavel mimo jiné řekl:

„Rusové žijící na západě by měli být pečlivě sledováni bezpečnostními službami.“

A pokračoval:

„Každý Rus žijící v západní zemi by měl být sledován mnohem pečlivěji než v minulosti. Vzhledem k tomu, že zuří válka, bezpečnostní opatření pro ruské občany by měla být přísnější než za normálních okolností.“

Pavel to přirovnal k zacházení s japonskými Američany během 2. světové války. Tehdejší perzekuce Japonců, mnohdy již narozených v USA,  označil za „přísný sledovací systém“ a „kontrolu bezpečnostními službami.“

A jak to tehdy v USA vypadalo?

V té době v USA za prezidenta Franklina D. Roosevelta byli lidé japonského původu střeženi za ostnatým drátem v detenčních táborech.

Postiženo bylo asi 120 000 lidí, většina z nich byli občané USA. Americká vláda se od té doby omluvila a zaplatila více než 1,6 miliardy dolarů jako reparace.

To ale Pavlovi nebrání v jeho vězeňských fantaziích, když prohlásil: „Je to jen cena války.“

Zde bych se zeptala, odkdy jsme ve válce. Pokud vím, tak v žádné válce aktuálně oficiálně nejsme. Nebo mi snad něco uniklo?

Na otázku, zda dokáže zhodnotit první dny ukrajinské protiofenzívy, Pavel řekl, že by to nazval „ formativní operací“, protože se domnívá, že „skutečná protiofenzíva“ ještě nezačala.

Mimochodem, jsem naprosto přesvědčena o tom, že právě Pavel patřil k těm, kdo nyní silně prosystémové Rádio Svobodná Evropa před rokem 1989 nazývali „štvavou vysílačkou.“

 

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (37 votes, average: 4,76 out of 5)
Loading...
49 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)