21.2.2024
Kategorie: Ekonomika, Exklusivně pro PP

Sankce, sankce, až do hořkého konce

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

Z Bruselu, kde právě probíhá konference unijních ministrů zahraničí, se dnes ozval šéf unijní diplomacie Josep Borrell. Že prý se musí vyhlásit další sankce proti Rusku. A to sofort, protože tam přece zabili ruského opozičního vůdce Alexeje Navalného… Náš pan ministr zahraničí, Pirát Lipavský, na to zareagoval přesně tak, jak byste čekali. Nejen že, jako jeden z prvních, přispěchal s nadšenou podporou páně Borrellova návrhu, ale hned, ještě zatepla, počal z diplomatické aktovky lovit další hujerské nápady, jak Rusa potrápit a skřípnout.

Jako jistou formu morálního nátlaku, kdyby se snad někomu do nového kola protiruských sankcí nechtělo, si Borrell přivedl manželku zesnulého disidenta, Julii Navalnou. Ano, tu paní, která se teď na podobných akcích vyskytuje až nápadně často. Minulý týden vystoupila na Mnichovské bezpečnostní konferenci. Podle účastníků konference se zráva o Navalného smrti se rozšířila zhruba hodinu před začátkem konference. A za pár hodin… tu máš čerte kropáč. Na mnichovské pódium nakráčela Julia Navalná, upravená a sebevědomá, a k užaslým diplomatům, presidentům a činovníkům přednesla dobře připravenou řeč, jak bude pokračovat v boji svého muže. Skoro to vypadalo, jako by už čekala někde v zákulisí. Dost podobně, jako když po volbě presidenta Pavla vplula do oslavami bouřícího štábu slovenská presidentka Čaputová.

Asi ji teď, po nějakou dobu, budeme vídat častěji. Její manžel, Navalný, už svůj part dohrál. Co na tom, že měl i podle západních zdrojů podporu do 2% a politiku Ruska tak nemohl nijak reálně ovlivnit. Pro liberálně-demokratická média byl symbolem. Modlou, kterou bylo možno mlátit čtenáře a diváky po hlavě i přes zadek kdykoli, když bylo třeba prosadit něco proti Rusku. Vždyť tam vězní Navalného… No tak teď převezme štafetu Julia. Co na tom, že se v době věznění manžela vyskytovala porůznu na Západě a trávila čas s různými, vesměs dobře zjištěnými muži (foto třeba zde a zde)? Od teď bude bojovnicí a morálním majákem.

Ale ponechme stranou jednu novou, dobře zajištěnou, profesionální politickou aktivistku, a podívejme se raději na kontext, v němž se nové sankce přijímají. Západní, liberální Titanic, se potápí. A už to začíná být cítit i v podpalubí. Podle průzkumu Pew Research říká přibližně šest z deseti Američanů (58 %), že život lidí, jako jsou oni, je dnes výrazně horší než před 50 lety. Pouhých 19 % občanů USA uvádí, že jsou spokojeni s tím, jak se věci v zemi vyvíjejí, zatímco 80 % je nespokojeno. Podle jiné studie, věří občané Číny v bezpečnou budoucnost a růst příjmů z 60% a 63%, občané Indie (po 57%) kdežto v evropském Německu projevují důvěru v takovou budoucnost jen z 15% a 14%…

A může být ještě hůř. V USA už se začínají objevovat dříve nepředstavitelné úvahy. Že prý se Spojeným státům nedaří, protože si toho na hrb naložily moc. Že už je příliš vyčerpává politika světového četníka a že prostě nemají zdroje, aby současně bojovaly s Rusem na Ukrajině, chránily Evropu, pacifikovaly Blízký Východ a zatlačovaly Čínu v Asii. A že by tak bylo asi nejlepší stáhnout se na nějaký čas za oceán a lízat si rány. V časopise Foreign Affairs, kde tohle kacířství vyšlo, to samozřejmě řekli slovy kulantnějšími – že by jako nebylo špatné: „..oddělit Spojené státy od Blízkého východu, přesunout většinu evropského obranného břemene na evropské spojence a pracovat na vytvoření nějakého soužití s Čínou.” Že prý je tu: „…jedinečná příležitost přesunout většinu obranného břemene na EU a evropské členy NATO…”

Pánové v Moskvě chápou docela rychle.  Článek Foreign Affairs si přečetli a textu porozuměli. V RIA Novosti následně vyšel článek, konstatuující že: „vojenské neúspěchy Washingtonu dokazují, že bývalý hegemon není na boj připraven. Má nejvyšší čas vrátit se domů, vrátit se k izolacionismu – to je jediná věc, která může zachránit zemi před kolapsem a úpadkem.” Článek končí pro některé temnou věštbou, pro jiné škodolibým úsměvem: „V mlze budoucnosti lze jasně rozeznat obrysy nového světa, a to přesně v parametrech, které Rusko nastínilo už na konci roku 2021: s NATO v hranicích z roku 1991.”

No ale to nic, nenechte se zviklat. Další kolo sankcí už určitě srazí Rusa na kolena. Alespoň podle diplomatů, shromážděných v Bruseli. Jen jeden osamělý, ale rezignovaný hlas rozumu tam zazněl. Hlas maďarského ministra zahraničí, Petera Szijjártó. Uvalení dalších sankcí EU na Rusko, podle něj, nedává smysl a pouze poškodí ekonomiku bloku. Dodal však, možná s pokrčením ramen, že Budapešť nebude balíček vetovat.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (23 votes, average: 4,65 out of 5)
Loading...
15 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)