S pohledem upřeným na Izrael a Gazu ztrácí Ukrajina válečnou dynamiku

Vzhledem k tomu, že se tolik pozornosti upírá na politický chaos ve Washingtonu a výbušnou situaci v Izraeli, někteří by mohli být rozptýleni od toho, aby provedli rozumnou due diligence nutnou k určení, zda má smysl poskytnout další peníze Ukrajině. To by byla chyba. Není potřeba mnoho analýz, abychom si uvědomili, že by bylo pošetilé posílat další peníze a zbraně bez strategie ukončení války, počínaje diplomatickou strategií, která by odpovídala obrovskému množství zbraní, raket a tanků, které tam již posíláme.

V říjnu a listopadu loňského roku Ukrajinské ozbrojené síly (UAF) oplývaly sebevědomím poté, co uštědřily ruským útočníkům dvě velké taktické porážky: jednu ve městě Cherson a druhou v Charkovské oblasti. Za necelé dva měsíce UAF znovu získaly ohromujících 6 000 km² území. Peníze, které již od začátku války proudily z Washingtonu do Kyjeva, byly obrovské. Budou se ještě zvětšovat.

Do prosince 2022 schválil americký Kongres celkovou ekonomickou a vojenskou pomoc Ukrajině ve výši 113 miliard dolarů. Počátkem ledna, povzbuzeni úspěchy Kyjeva na bojišti, začaly pravidelné tranše zbraní na rok 2023, včetně tohoto oznámení o dodávkách bojových vozidel pěchoty Bradley, samohybných houfnic, vozidel MRAP a dalších ozbrojených transportérů, raket GMLRS, raket země-vzduch, protipěchotních min, munice a dalších položek ze zásob ministerstva obrany ve výši 3 miliard dolarů.

Spolu s následnými závazky ostatních armád NATO ohledně tanků Challenger 2, tanků Leopard 2, lehkých francouzských tanků a stovek dalších obrněných vozidel mnozí západní vojenští experti tvrdili, že Ukrajina by mohla zahájit letní ofenzívu, která by mohla vyrazit k azovskému pobřeží, rozetnout ruské obránce na polovinu a mohla by způsobit zhroucení ruské armády. „Ruská armáda,“ hřímal senátor Lindsey Graham, „se chystá rozpoutat svaté peklo!“. Řízení očekávání by možná bylo lepší stopou.

Jak se ukázalo, ukrajinská ofenziva nedosáhla cílů, které Kyjev deklaroval. Nedosáhla azovského pobřeží. Nedosáhla ani mezilehlého cíle v Tokmaku. Ve skutečnosti dosáhla první linie hlavní obranné linie Ruska až po téměř třech měsících a za tu dobu se jí nepodařilo postoupit dále. Náklady Ukrajiny na lidi, materiál a munici byly ohromující, ale na místě nepřinesly téměř nic. Absence úspěchu však neodradila mnohé ve Spojených státech, kteří chtějí jednoduše pokračovat v nalévání peněz, munice a zbraní na Ukrajinu.

Zatímco administrativa rychle oznámila výši balíčků pomoci, o které žádá Kongres, ohledně účelu těchto peněz toho bylo řečeno jen velmi málo. Říci, že budeme bránit Ukrajinu „tak dlouho, jak bude třeba“, není strategie a nelze ji měřit, hodnotit, a dokonce ani definovat. Prezident dluží americkému lidu konkrétní výsledek, který chce za naše peníze dosáhnout. Bez těchto informací nemáme šanci zjistit, zda je naše investice dobře vynaložená – nebo zda jde o kolosální plýtvání penězi.

Jestliže Ukrajina nebyla schopna prolomit ruskou obrannou linii ani po čtyřech měsících úsilí, po šesti měsících příprav, poté, co obdržela vojenskou podporu ve výši více než 46 miliard dolarů a značnou výcvikovou a zpravodajskou podporu, jakou logikou mohou zastánci další pomoci argumentovat, že poskytnutí dalšího mnohamiliardového balíku uspěje tam, kde všechny předchozí snahy selhaly? Žádná taková neexistuje.

Neexistuje žádná pravděpodobná cesta k ukrajinskému vojenskému vítězství, bez ohledu na to, kolik peněz Kongres vyčlení, kolik tanků poskytneme nebo kolik dělostřeleckých granátů vyrobíme. Je načase uznat tuto zjevnou pravdu na místě a hledat jiné cesty vpřed.

Daniel L. Davis je starším spolupracovníkem organizace Defense Priorities a bývalým podplukovníkem americké armády, který odešel do důchodu v roce 2015 po 21 letech, včetně čtyř bojových nasazení. Sledujte ho na Twitteru @DanielLDavis1.