Upřímně, mně se ekluje už jen to slovo. Nevím, kdo sem tenhle termín přitáhl, smrdí mi to Prymulou. Slovo „rozvolňování“ chápu jako určitou pejorativní variantu slova „uvolňování“, přičemž se tím asi chce naznačit, že se jedná o plošný proces směřující do všech stran. Evokuje to něco jako zánik pořádku (podobně jako slova rozebrat, rozmetat, rozbít, rozmrdat a podobná) a mám za to, že to slovo je záměrně voleno, aby vyvolávalo u příjemce negativní konotace. S tím kontrastuje vřelé mediální přijímání procesu opačného k uvolňování, kdy se hovoří neutrálně o zavádění opatření nebo se to opisuje pojmy jako „šlápnout na brzdu“.
Dále mi také vadí, že pojem „rozvolňování“ vlastně vede k nastavení nového normálu. Pro mě je normální to, co bylo předtím. Pro některá média, třeba takové Seznam Zprávy, je normální a cílový stav lockdown a z něj se občas „rozvolňuje“. Zvykli si na lockdown jako smažka na perník, stejně jako si člověk snadno zvykne na služební auto nebo slevovou kartu do nějakého řetězce, a když jim to berou, tak se s tím nedovedou vypořádat.
Což ale není ta hlavní potíž s „rozvolňováním“. Hlavní je, že nic takového neexistuje.
Malá lekce ze základů práva. Bude se týkat tzv. inherentních práv. Ty nám nepřiděluje nějaká kleptoktatická vláda, ale plynou z toho, že vůbec tak nějak existujeme.
Základní práva v České republice jsou dána ústavou, Listinou základních práv a svobod (LZPS) a mezinárodními smlouvami. Podle LZPS jsou základní práva a svobody nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné a jejich meze mohou být za podmínek stanovených listinou upraveny pouze zákonem.
[ad#article_et21]
Tzn. základní práva nelze vypnout. Nelze legálně udělat to, co nás učí Seznam Zprávy, CNN Prima a další, že nyní je tu hrozná pandemie smrtícího viru a tak se základní práva prostě na chvilku vypnou, protože je to třeba. Zavřete oči, já odcházím, vaše ústava.
Lze vést diskusi o jejich mezích, a pokud dojde k nějakému omezení, může se tak stát pouze na základě zákona. Zde má establishment kliku, že nejsme striktně ústavní republikou, protože existují země, kde nějaký sněmovní sezónní výprodej ústavních práv prostě není možný.
Co se stane, když dojde ke kolizi ústavních práv? To se stává poměrně často. V tomto případě nastupuje tzv. test proporcionality. Má tři stupně. Pokud se vláda rozhodne omezit svobodu pohybu v zájmu ochrany zdraví, měla by zkoumat, zda je tohoto cíle vůbec možno tímto postupem dosáhnout. V druhém stupni, zda není možné dosáhnout tohoto cíle jiným prostředkem tak, aby nedocházelo k narušení jiného nebo jiných základních práv. Ve třetím stupni, zda omezení základního práva je v poměru s užitkem, který přinese.
Z uvedeného plyne, že vláda je oprávněna zavádět jen taková opatření, která jsou nutná k dosažení nějakého legitimního cíle. Pokud tohoto cíle je dosaženo anebo se ukáže, že už opatření nejsou účinná, je vláda povinna je okamžitě zrušit, protože jejich udržování je nezákonné.
Rozvolňování neexistuje. Maximálně by se to dalo nazvat jako zrušení opatření nebo návrat k normálu. Není to tak, že by nám vláda a ten prolhaný ministr svobodu laskavě vraceli, je to jejich povinnost.
Je to triviální a měl by si to snadno uvědomit každý, kdo se jen minimálně zajímá o to, co se kolem něj odehrává. Z nepochopitelných důvodů lidé dementní hru na „rozvolňování“ akceptují. Situaci napomáhá to, že vládní představitelé nejsou ochotni vyslovit, co vlastně sledují za cíl při jejich „boji s pandémií“. Je cílem vymýtit virus? Je cílem zabránit úmrtím? A to všem, nebo jen některým? Je cílem zabránit zbytečným úmrtím? Jak se takové zbytečné úmrtí pozná a kdo posuzuje, zda 85-letý důchodce umřel zbytečně nebo tady s námi mohl ještě perspektivně pobýt? Ve finále je systém, který koronový establishment nastolil, velice perverzní.
Do jaké míry lze vůbec pokládat za legitimní cíl „zabránit onemocnění“ nebo „zabránit úmrtí“? Život je přece nevyhnutelně spojen s určitou mírou rizika předčasné smrti. Bude vláda likvidovat inherentní práva občanů i při jiných respiračních opatřeních, jako třeba chřipka nebo rýma, která také dovedou bý smrtelná, a kde je ta hranice, kdy je to „ještě dobrý“? Řekne nám skupina zkrachovalců známá jako vědecká skupina Sníh, kolik úmrtí na respirační choroby je ještě v toleranci? To jsou všechno otázky, na které nám ty kundy, Smejkal, Kulveit a další, dluží odpovědi.
Celá řada akcí, které establishmet ve své dětinském „boji s virem“ sáhl, by neustála test proporcionality ani v prvním stupni. Stačí si připomenout pana Blatnýho a jeho výrok o povinném nošení respirátoru i za okolnosti, že nikdo kolem není s odůvodněním, že taková výjimka by snižovala účinnost opaření, „protože by toho lidi zneužívali“. Pak těm kurvám došlo, že by to šlo dobře zažalovat a asi po měsíci to změnili. Nejspíš se dozvěděli, že je přípravě několik žalob a moc se jim nelíbilo, že by museli obhajovat i respirátory samotné (které jsou k kategorii FFP2 primárně původně určené pro ochranu dýchacích cest proti částicím v prašném prostředí, tedy třeba pro řemeslníky, a nějakým nepředvídatelným soudním výrokem by čínský byznys mohl vzít rychle za své).
Lze s tím zajít ještě dál. Dokonce to ve světle posledních událostí ve vývoji plándemie vypadá, že vládní opatření nejsou účinná vůbec, protože jejich rušení není spojeno vůbec s žádným nárůstem počtu zjištěných případů. Kdysi před rokem se dostavil na zasedání vlády nějaký majitel pochybné pojišťovny, který má prý dobré vztahy na vnitru (mohu také někdy zajít na zasedání vlády?) a prezentoval jim tam excelovskou tabulku, ve které se pokoušel predikovat vývoj epidemie tím, že vytvořil geometrickou řadu s exponentem 1.45. Tím spustil loňský jarní ničím neodůvodněný lockdown se vším, co k němu patřilo, například s omezením elektivní zdravotní péče, k čemuž nebyl sebemenší důvod a někdo za to měl jít do tepláků. Média dodnes tuto jeho sračku zovou „model“ a je děsivé, že vůbec někdo dělá tak zásadní rozhodnutí na základě takových hoven. Ve skutečnosti neexistuje epidemie, která by se šířila takto exponenciálně, protože podobně jako třeba růst populace se i populace virů řídí tzv. logistickou křivkou. Ta zohledňuje fakt, že všechno má své meze a že viru docházejí zdroje, v tomto případě lidi. Část se jich nakazí a získá imunitu, další malá část se nakazí a umře, jiní zase přizpůsobí svoje návyky, aby se infekci vyhli a tak se stane, že žádná infekce nemůže růst donekonečna, jak predikoval pan ředitel. Z pozice establishmentu je pak užitečný ten poznatek, že s opatřeními to chce přijít především ve správný čas a není důležité, jaká ta „opatření“ jsou. Stačí je tedy „zavést“ někde těsně před vrcholem křivky a pak budou vždy fungovat, a to i ta zcela nesmyslná, protože se nárůst populace nakažených zákonitě zastaví, zastavil by se tak jako tak. Třeba nyní by mohlo pomoci zavést povinnost pojídat sedmikrásky, protože by po jejím zavedení určitě následoval pokles počtu nakažených, a kdyby pak ve správný okamžik bylo pojídání sedmikrásek zrušeno, určitě poté dojde k nárůstu počtu nakažených, takže pojídání sedmikrásek bude vypadat jako skvělé opatření proti koronaviru. Účinnosti vládní opatření je tak ovládána spíše koincidencí než korelací, což je mimojiné způsobeno chabou odbornou úrovní a amatérismem lidí, kteří tato opatření navrhují. V tomto ohledu stačí připomenout legendárního nedouka pana PhD. Kulveita a epidemiologické mičurinství jeho „teamu“.
Některá vládní opatření popřela zase sama vláda svou vlastní činností. Například vláda zavřela školy, aby je následně pootevřela výměnou za (taky nezákonné) povinné testování. Přitom se ukázalo, že záchyt nakažených je minimální, pohybuje se v řádu promile. Sice probíhá nějaká diskuse o tom, zda použité testy jsou vůbec s to nějakou nákazu odhalit nebo zda jsou to vůbec testovací sady a ne nějaký hlavolam z Číny, nicméně jsou to prostředky doporučené vládou a jejími skvělými odborníky, takže jejich používání je state of the art. Uzavření škol tedy bylo nezákonné, protože kolize práva na vzdělání s právem na ochranu zdraví neustála test přiměřenosti v druhém stupni.
Pokud by se tedy našla dobře organizovaná a důsledná skupina občanů, dokázala by soudně vyviklat jakákoli vládní opatření a proces „rozvolňování“ by zcela přestal existovat i de iure.
Až se tedy začnou zase v pondělí ohánět „rozvolňováním“, vězme, že nic takového neexistuje. Vracejí nám jen část toho, co nám (často nezákonně) vzali.
(30 votes, average: 4,70 out of 5)
Loading...