8.6.2021
Redakce
0
Kategorie: Politika

Realistický vztah s Ruskem

Sdílejte článek:

ŠIMON MIČA

MICANa úvod tohoto článku bych chtěl říct, že nejsem žádný velký fanoušek Ruské federace, mám k Rusku spoustu výhrad. Na druhou stranu ale nejsem zase nějaký přehnaný rusofob, který se za každou cenu snaží vymezit vůči této východní velmoci a dělá vše pro to, aby měl s Ruskem, pokud možno vyhrocené vztahy. Jak můžeme vidět za posledních pár let, tak v České republice vyrostla politická elita, která se snaží naše vztahy s Ruskem za každou cenu poškodit, nedbaje na ekonomické ztráty s tím spojené.


Český postoj k tomuto slovanskému obrovi si prošel velmi turbulentním vývojem. V roce 1945 po osvobození České republiky vojsky Rudé armády se lidé začali obracet směrem na východ. Tehdejší Sovětský svaz využil toho, že osvobodil půlku Evropy a nastolil v jednotlivých evropských státech svou vládu. V Československu roku 1946 zvítězili ve volbách komunisté. Po únorovém převratu v roce 1948 bylo Čechoslovákům vštěpováno, že Sovětský svaz je náš velký vzor, a že bychom se od něj měli co nejvíce učit. Vztah Čechoslováků k Rusku začal postupně ochlazovat. Jakmile je lidem něco vnucováno silou, tak se proti tomu automaticky začnou bouřit. Rok 1968 a okupace naší země vojáky Varšavské smlouvy znamenal definitivní obrat v myšlení lidí. Komunistická strana Československa se samozřejmě rozhodla skoncovat s Pražským jarem a potlačit jakékoli formy protestů, projevy svobody a svobodného vyjadřování, které byly do určité míry v šedesátých letech povoleny. Přišel Gustáv Husák a začala normalizace. Po sametové revoluci roku 1989 došlo k odsunu vojsk Varšavské smlouvy a rozpadu Sovětského svazu. Česká republika se začala orientovat směrem na Západ (slavný slogan té doby byl Zpátky do Evropy!). Málokdo, až na vzácné výjimky, si všiml, že Západ už není ten, který lidé znali z dřívějška a kvůli kterému se rozhodli pro emigraci. Maastrichtská smlouva vytvořila z Evropského společenství Evropskou unii, což odstartovalo proměnu tohoto seskupení. Rusko si mezitím v 90. letech prošlo bouřlivým vývojem. Pak se roku 2000 stal prezidentem Vladimir Putin. Člověk, který nějakým způsobem (byť kontroverzním) stabilizoval tuto zemi a opět z ní vytvořil světovou velmoc.

[ad#article_et21]

Z hlediska mezinárodní politiky je pro Českou republiku žádoucí mít dobré vztahy s Ruskem. Je to obrovský trh (zhruba 150 000 000 lidí) a česká ekonomika je exportně orientovaná. Starší generace si ještě ruštinu pamatuje ze škol. Je to slovanský jazyk, tudíž není tak těžké pro Čechy se ho naučit. Spousta českých podnikatelů má v Rusku své zájmy. Zahraniční politika České republiky by měla usilovat o udržování dobrých vztahů, o export českých výrobků na ruský trh a zbytečně medvěda neprovokovat.

Bohužel se tak neděje. Zahraniční politiku naší země dělá někdo úplně jiný. Ať už je to pirátský primátor Prahy Zdeněk Hřib, řeporyjský starosta za ODS Pavel Novotný, nebo třeba starosta Prahy 6 Ondřej Kolář z TOP 09. V současné době sledujeme vyšetřování sedm let starého případu výbuchu muničního skladu ve Vrběticích. Po sedmi letech se přišlo s vyšetřovací verzí, že za ním stojí ruská tajná služba GRU. Souhlasím s prezidentem Václavem Klausem, že se jedná o pseudokauzu. Je zkrátka potřeba určit nepřítele a Rusko se nabízí jako vhodný cíl. Ono je to totiž logické. Evropská unie potřebuje odvést pozornost od svých problémů a ukázat, že skutečným nebezpečím pro svobodný svět je Rusko, a proto celá Evropa musí držet spolu. Soudruzi z Bruselu si neuvědomují (nebo spíše nechtějí uvědomit), že to byli oni, kdo přišli s jednotnou měnou, která ekonomicky drtí jih starého kontinentu. Jsou to čelní představitelé EU, kteří otevřeli stavidla nekontrolovatelné migraci s tím, že je to naše povinnost, ekonomická a kulturní nutnost. Jsou to tihle bruselští dobráci, kteří chtějí zachraňovat planetu, a proto vymýšlí jednu nesmyslnou zelenou politiku za druhou.

Rusko je vděčné téma pro naše eurofily. Lidé se ale nesmí nechat zmást a musí vnímat opravdové problémy naší doby. Jak v jednom rozhovoru řekl politolog Petr Robejšek, když byl dotázán, zdali je Rusko hrozba: „Rusko je výzva.“ Vnímám to také tak. Je to výzva a umění mít realistický vztah s Ruskem a z tohoto vztahu něco vytěžit. Donedávna se nám to dařilo. Bohužel kvůli pár jedincům a vymyšleným kauzám se nám to v současnosti nedaří. Každý, kdo si alespoň jednou za čas na Rusko nezanadává, je osočován, že je ruský agent. Toto označení je urážlivé a hloupé.

Jak jsem již zmínil v úvodu svého článku, nejsem žádný rusofil. Nikdy jsem v Rusku nebyl, rusky neumím. Jsem ale realista a vím, že pro Českou republiku je lepší, když budeme mít přátelské vztahy s ruským medvědem, než když ho budeme neustále pošťuchovat klackem.

 

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (22 votes, average: 4,55 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky