Proměna paradigmatu masmédií

Masmédia a většina politiků vesměs nepovažují za podstatné vysvětlovat dění a jejich příčiny v zemi, jež patřila Norům po staletí, kde lze čekat reakce, převálcuje-li je někdo počty, zločinností, požadavky, nespokojeností, neúctou, nezačleňováním se atd. Navzdory tomu všemu očekávají masmédia, že budeme přijímat kulturní rozdíly, nezáleží jim na respektu vůči hostům a zda mají ochotu se podřizovat. Nanejvýše nám namlouvají školení migrantů v tom, jak nakládat se svými spoluobčany kvůliinkluzi. Zato masmédia by asi bylo třeba školit v tom, jak se přeorientovat na realitu.

Pamatuji si reakce masmédií tehdy, když migranti v určitém období r. 2013 soustavně číhali a přepadávali ženy v Oslu, aby je znásilnili. Někteří by zajisté takové sérii útoků nazývali terorem. Nemůže to být náhodný úlet, že masmédia tehdy, stejně jako nyní dělala, resp. dělá, co mohou, aby označovala takovéto činy jako neškodné. Člověku dojde, co asi všechno je v těch masmédiích špatně, jen to nebývá takhle do očí bijící. Říkat, že se prostě stala chyba a že chyby se dějí, je jako když chrstnete pánvičku s prskajícím olejem dítěti do obličeje a budete to srovnávat s tím, že mu jindy někdo šlápnul ve výtahu na nohu.

Je zvláštní, že není větší vůle na vyrovnané zpravodajství. Buď berete za samozřejmost a pomalu „zákon přírody“ tu obrovskou migraci kompletně měnící složení obyvatel a vyměňující ho se všemi dopady, anebo jste rasisté, xenofobové, islamofobové atd. Co by se stalo, kdyby pracovníci masmédií říkali a psali třeba, že „chápeme, že lidé reagují tehdy, jsou-li migranti více než rodilí Norové zastoupení ve statistikách zločinnosti.“ Podle zpravodajského serveru Nettavisen jsou migranti v Norsku dokonce aktivnější ve zločinnosti než v USA. Na internetu se najde přehled Norů zavražděných migranty vč. odkazů a mnoho z těchto vražd si pamatuje většina Norů. Opravdu to byli Norové pečující o ně, jež selhali?

Zajímavým jevem je to, jak si stále více lidí všimne „slona v místnosti“, jak se v Norsku označuje něco nepřehlédnutelného a přesto tabuizovaného. Jako třeba srážka kultur a náboženství, jejichž záporné stránky se nemají opravdu řešit. Přitom to není věc jednotlivce, bude-li jedno stále sílící náboženství převažovat v kultuře, vzdělávání a zákonech. Ovšem diskuse nestačí, jsou-li porušovány zákony a lidé ponižováni a jejich práva pošlapávána. Křesťanství na jedné straně, islám na druhé. Světská společnost na jedná straně, náboženská na té druhé straně. O to jde. Jenže nevolíme to či ono, poněvadž je to nám vnucováno seshora. Právo zamítat péči někým v hidžábu je daleko slabší, než je právo pečovatele užívat náboženské symboly.

Anebo si můžeme zrekapitulovat co se psalo a jak se citově vydíralo v r. 2015 poté, co byl zveřejněn snímek Aylana Kurdiho, mrtvého dítěte. Jeden příklad za všechny: ve zpravodajském serveru iTromsø bylo uvedeno, že „t, jež snímkem zůstanou nedotčeni, snad ani nechci mít na seznamu těch, jimž budu posílat vánoční přání.“

Protiklady mezi masmédii a ostatními velmocemi jsou pro fungování demokracie základní. Svobodná masmédia žijí z věrohodnosti, jež je závislá na tom, že jeden neuhýbe a ustoupí nátlaku někoho, kdo chce bránit volnému zprostředkovávání informací toho, o co se zajímá veřejnost. Slova patří Peru Edgaru Kokkvoldovi, bývalému tajemníkovi Norsk Presseforbund, či Norské tiskové asosiace, současnému předsedovi rady pro televizní a rozhlasové vysílání.

Pro někoho to jsou dobyvatelé, pro jiné obohacovatelé. To, že někdo nazývá nevoli živit cizí lidi ve vlastní zemi tím, že „se bojíte“ druhých, je podivná mluva. Po celé zemi se k tomu staví lidé, vč. vlád, skepticky. Totéž platí i o naše předky, ty, jež vytvářeli sociální stát. A jsou to již desítky let od té doby, co první lidé upozorňovali na rozdílné zacházení, tedy diskriminaci ve výši vyplácené podpory migrantům a etnickým Norům. Jenže nemáte mít jiné mínění, než máme my (masmédia, jež se stylizují do hlavního proudu). Kde jinde vyzývají masmédia k udávání těch, jež na server umístí video? Stalo se po bestiální vraždě Norky a její dánské kamarádky v Maroku. Představte si, že by se takhle zachovala Česká televize či Český rozhlas.

Žádné masmédium věcně o islámu neinformuje, natož, aby ho kritizovalo. Naopak cenzurují, jako třeba udělal ze záběru z tzv. „mírové konference“ radikální organizace Islam.net např. list Dagbladet. Odstřihli vše, co řekl vedoucí schůze před tím, než požádal lidi, aby si zvedli ruce, a tak diváci videa nechytli hlavní pointu reportáže, totiž to, že nejen extrémisté podporují praktiky Islámu neslučitelné s norským právním řádem.

Ani o akcích odpůrců a kritiků Islámu a jejich postojích masmédia ani nikdo jiný ve společnosti objektivně neinformují, ani z akcí, kde citují z Koránu, pak muslimové na ně hážou kameny a další předměty, hlučením přehlušují a vykřikují nenávist. Ovšem tehdy, když „norští“ islamisté hromadí lidi na ulici a dušují se, že páchají teror a odvolávají se na Islámský stát, nikdo na ně nic neháže ani nepokřikuje. Někteří dokazují, že neumějí žít v demokracii a ovládat se.

Představitelé organizace Stopp islamiseringen a v Norge (Zastavte islamizaci Norska) objíždí zemi, řeční a občas také pořádá diskuse. Ovšem když si pronajme prostory např. v místní knihovně, tak se k ní kladou požadavky jako k žádné jiné organizaci: Podmínkou může být třeba to, že moderátorem bude někdo neutrální, kdo nesouhlasí s hlavními rysy pohledu organizace na islám.

Zatajována je dokonce hrozba migrantů v podobě zdraví ohrožujícího ostatním, a to s odůvodněním, že zveřejnění by přineslo škodlivé efekty větších rozsahů jak pro norskou bezpečnost, tak pro obranu země. Dokonce ani zástupci norského zdravotnictví o takovém odůvodnění nikdy neslyšeli.

Ostatní masmédia se spolu s politiky spiknuli proti jedinému spíše alternativnímu masmédiu Magazinet v tzv. sporu o karikaturách. I Norsko spatřilo ve svých novodobých dějinách nejen plíživou sebecenzuru, nýbrž i hořící knihy, oběti na oltáři strachu: Byl vytištěn náklad knih, jež není možné vydat, nýbrž se „musely“ znehodnotit pálením. V r. 2005 totiž Jens Stoltenberg, bývalý premiér Norska, prohlásil, že tištění karikatur bylo nesprávným počínáním a že vinu nese redaktor Magazinetu. Spolu s Jonasem Gahrem Størem, tehdejším ministrem zahraničí, byl za svou zbabělost a selhání svobodě projevu odsouzen deseti kulturními osobnostmi. Podle řady lidí šlo o paralelu k pálení knih nacisty. Jeden za druhým svými činy ukazuje, jak je ochoten podle a nedůstojně prodávat tzv. hodnoty svobody výměnou za vzpouru, vyhrůžky a žízní po odvetě a krvi ze strany rozlícených muslimů doma i ve světě. Podpálili velvyslanectví Norska, zapalovali vlajky. Skutečně se mají masmédia a politici omlouvat za to, že je uplatňována svoboda projevu?

• Yngvar Brenna