Pře
29.2.2024
Kategorie: Exklusivně pro PP, Politika84 přečtení

Proč naše elity tak tlačí na ukrajinské vítězství?

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

Náš pan premier se v poslední době opravdu překonává.  Pohříchu však nikoli pro Českou republiku, nýbrž pro Ukrajinu. V Bruselu a Paříži horečně shání peníze na granáty pro ukrajinská děla, doma umravňuje kolegy z Maďarska a Slovenska, kteří neprojevují dostatečný zápal pro ukrajinské vítězství… A to všechno v době, kdy, podle nejčerstvějšího průzkumu STEM,  si 69 % občanů jeho země přeje co nejrychlejší ukončení konfliktu, a to i za cenu, že Ukrajina pozbude části území. Jak to vysvětlit?

V prvé řadě je nutné konstatovat, že skepsi k ukrajinskému vítězství a touhu po urychleném ukončení války neprojevují jen Češi. Podle jiného letošního průzkumu, konaného ve dvanácti zemích EU, věří ve vítězství Ukrajiny jen 10% evropského obyvatelstva. A podobně je tomu i v USA.  Tam by téměř dvě třetiny občanů (66 %) podpořily americké vyjednávání o ukončení války, i když by to znamenalo, že všechny strany budou muset učinit určité ústupky a kompromisy. Celých 69 % Američanů pak je pro to, aby USA zatlačily na Ukrajinu, aby co nejdříve zahájila vyjednávání o míru s Ruskem. Nálada po celém Západě je tedy značně protiválečná a pro-mírová. A vlády velkých zemí, kupříkladu Německa, to s podporou Ukrajiny také nijak zvlášť nepřehánějí.  Jak si tedy máme vysvětlit hujerskou, horečnou podporu války právě na „periferii Západu“, třeba v  Česku či Polsku?

Klíčovým pojmem, pro pochopení politiky našich elit, je právě ono slovo „periferie „. O co jde? V dějinách lidstva se objevovaly různé říše. Každá z nich ale měla tvrdé jádro, obal spojenců a pak periferii. Jakýsi límec zemí u hranice, kam vliv impéria dosahoval. Do těchto státečků na periferii si říše dosazovala své místodržící. Kteří zde dohlíželi na klid a pořádek, aby všechny zdroje spravovaného území odcházely do centra, ve prospěch říšské politiky. A protože se tito lidé sami cítili být příslušníky říšské šlechty, elity, tak doma zaváděli kulturní prvky, které byly mainstreamem v centru impéria.

Pokud to obohacovalo zemi a zvyšovalo prosperitu, nebyly s obyvatelstvem potíže. Příkladem může být třeba okraj dávné, antické, římské říše. Dokud byl Řím silný a měl dostatek zdrojů, budovaly se v takové Gálii či Británii skvělé cesty, domy pro elity s horkovdušným topením, zaváděly se nové technologie a rozvoj obchodu přinášel místním jak prosperitu, tak i exotické, luxusní zboží. Každý chtěl být „Římanem“ a s případnými brblaly a kverulanty si loajální, místní obyvatelstvo poradilo samo. Ovšem nic netrvá věčně. Centrum časem zesláblo a začalo stahovat zdroje z periferie. A to vcelku bezohledně. Už se nebudovalo. Další expanze byla odpískána a nebylo tedy nutné mít za budoucí frontou kvalitní a loajální zázemí. V takové situaci přicházel čas dřívějších kverulantů a odbojníků, měnících se na lidové vůdce odporu. Lidé cítili, že je čas se poohlédnout kolem, po nějakém novém, výhodnějším spojenectví.

Takový převrat ovšem mívá, jak v dobách Říma, tak i dnes, jeden háček. Dochází při něm totiž, a to docela pravidelně, k totální výměně dosavadní zemské nobility.  Právě pro ono spojení s dosavadním hegemonem. Někdy to proběhne i dost nevybíravými prostředky. Podívejme se na pár příkladů z doby relativně nedávné.  Třeba do Rumunska.  Tamější elity měly po skončení 1. světové války pocit, že byly „odrbány“ o své historické území, o Sedmihradsko. Tak se na počátku 2. světové války, pod vedením maršála Iona Antonescu, dali k Němcům. Získali tak nejen Sedmihradsko, ale i značnou prosperitu ze svého ropného průmyslu. Jenže válečné štěstí se obrátilo. 20. srpna 1944 překročila sovětská vojska rumunské hranice. Přesně v té chvíli usoudil rumunský král Michal, že už stačilo. Že z Germána už nic nekápne, ale že je naopak čas změnit stranu. Nechal proto zatknout maršála Antonescu, který byl později popraven. A velice podobně tomu bylo i v roce 1989, kdy se Rumunsko rozhodlo (jako prakticky poslední ze států východního bloku) opustit sovětskou periferii a přitulit se k Západu. Osud tehdejšího presidenta Ceausescu a jeho manželky je dostatečně znám.

Po tomto historickém exkurzu už je asi jasné, proč naše Pětikoalice tak hysterčí, že Rusko nesmí vyhrát. I když je to velké části obyvatel v zásadě u zadele. Proč straší,  že se Rus nezastaví a už už nás přepadne a sežere. Že jsme ohroženi. Ze svého pohledu místodržících mají vlastně pravdu. Americké centrum zesláblo. Západ, už po nějakou dobu, přináší běžným lidem jen lunatické nesmysly (typu manželsví homosexuálů a 60 pohlaví) a k tomu potíže a klacky pod nohy (přeregulovaností všeho v EU). Utahuje občanům šrouby (cenzurou)  a v poslední době už otevřeně hrozí řízenou, plánovanou chudobou a nevolnictvím (Green deal). V takové situaci se počíná čím dál více obyvatel periferie poohlížet, kde nechal tesař díru. Jak z tohohle spolku ven. A pokud ta ukrajinská válka nedopadne, bude to pro lidi signálem, že centrum už je tak slabé, že nasazení celého kolektivního Západu není schopno čelit nastupujícímu, multipolárnímu světu a že přišel čas se trhnout. Co by to znamenalo pro Fialy, Pekarové, Bartoše, Vystrčily a spol, je zřejmé.

Proto naše „elity“ tak šílí. Proto vrhají všechny dostupné národní zdroje do černé díry na východě. Proto předvádějí na nejrůznějších summitech orgie loajality k Západu, proto hecují do války. Musí. Centrum říše má nějakou Ukrajinu v zásadě na háku. Když tam pohoří, pokrčí rameny a stáhne se. A pokud jde o periferii? Když nebude zbytí a na stůl přijde nějaký slušný deal s protivníkem, tak ji klidně hodí přes palubu. I se všemi svými slouhy v roli místodržících. Ostatně, už ji vymačkalo jako citrón.

Právě tohle je skutečným důvodem horečné aktivity našich „elit“. Proto tak tlačí na pilu. A nečiní tak, bohužel, jen v otázce Ukrajiny. Určitě jste si povšimli, jak se tu v posledních měsících vynořila otázka urychleného přijetí Eura, nebo presidentský lobbing za zrušení práva veta. To všechno je snaha určité, vcelku minoritní kliky, připoutat nás co nejpevněji k Západu. Za jakoukoli cenu, kterou zaplatíme my. Pro jejich přežití…

Redakce

Sdílejte článek:
84 přečtení
(55 votes, average: 4,78 out of 5)
35 komentářů

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.