29.2.2024
Kategorie: Exklusivně pro PP, Politika

Proč naše elity tak tlačí na ukrajinské vítězství?

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

Náš pan premier se v poslední době opravdu překonává.  Pohříchu však nikoli pro Českou republiku, nýbrž pro Ukrajinu. V Bruselu a Paříži horečně shání peníze na granáty pro ukrajinská děla, doma umravňuje kolegy z Maďarska a Slovenska, kteří neprojevují dostatečný zápal pro ukrajinské vítězství… A to všechno v době, kdy, podle nejčerstvějšího průzkumu STEM,  si 69 % občanů jeho země přeje co nejrychlejší ukončení konfliktu, a to i za cenu, že Ukrajina pozbude části území. Jak to vysvětlit?

V prvé řadě je nutné konstatovat, že skepsi k ukrajinskému vítězství a touhu po urychleném ukončení války neprojevují jen Češi. Podle jiného letošního průzkumu, konaného ve dvanácti zemích EU, věří ve vítězství Ukrajiny jen 10% evropského obyvatelstva. A podobně je tomu i v USA.  Tam by téměř dvě třetiny občanů (66 %) podpořily americké vyjednávání o ukončení války, i když by to znamenalo, že všechny strany budou muset učinit určité ústupky a kompromisy. Celých 69 % Američanů pak je pro to, aby USA zatlačily na Ukrajinu, aby co nejdříve zahájila vyjednávání o míru s Ruskem. Nálada po celém Západě je tedy značně protiválečná a pro-mírová. A vlády velkých zemí, kupříkladu Německa, to s podporou Ukrajiny také nijak zvlášť nepřehánějí.  Jak si tedy máme vysvětlit hujerskou, horečnou podporu války právě na „periferii Západu”, třeba v  Česku či Polsku?

Klíčovým pojmem, pro pochopení politiky našich elit, je právě ono slovo „periferie “. O co jde? V dějinách lidstva se objevovaly různé říše. Každá z nich ale měla tvrdé jádro, obal spojenců a pak periferii. Jakýsi límec zemí u hranice, kam vliv impéria dosahoval. Do těchto státečků na periferii si říše dosazovala své místodržící. Kteří zde dohlíželi na klid a pořádek, aby všechny zdroje spravovaného území odcházely do centra, ve prospěch říšské politiky. A protože se tito lidé sami cítili být příslušníky říšské šlechty, elity, tak doma zaváděli kulturní prvky, které byly mainstreamem v centru impéria.

Pokud to obohacovalo zemi a zvyšovalo prosperitu, nebyly s obyvatelstvem potíže. Příkladem může být třeba okraj dávné, antické, římské říše. Dokud byl Řím silný a měl dostatek zdrojů, budovaly se v takové Gálii či Británii skvělé cesty, domy pro elity s horkovdušným topením, zaváděly se nové technologie a rozvoj obchodu přinášel místním jak prosperitu, tak i exotické, luxusní zboží. Každý chtěl být „Římanem” a s případnými brblaly a kverulanty si loajální, místní obyvatelstvo poradilo samo. Ovšem nic netrvá věčně. Centrum časem zesláblo a začalo stahovat zdroje z periferie. A to vcelku bezohledně. Už se nebudovalo. Další expanze byla odpískána a nebylo tedy nutné mít za budoucí frontou kvalitní a loajální zázemí. V takové situaci přicházel čas dřívějších kverulantů a odbojníků, měnících se na lidové vůdce odporu. Lidé cítili, že je čas se poohlédnout kolem, po nějakém novém, výhodnějším spojenectví.

Takový převrat ovšem mívá, jak v dobách Říma, tak i dnes, jeden háček. Dochází při něm totiž, a to docela pravidelně, k totální výměně dosavadní zemské nobility.  Právě pro ono spojení s dosavadním hegemonem. Někdy to proběhne i dost nevybíravými prostředky. Podívejme se na pár příkladů z doby relativně nedávné.  Třeba do Rumunska.  Tamější elity měly po skončení 1. světové války pocit, že byly „odrbány” o své historické území, o Sedmihradsko. Tak se na počátku 2. světové války, pod vedením maršála Iona Antonescu, dali k Němcům. Získali tak nejen Sedmihradsko, ale i značnou prosperitu ze svého ropného průmyslu. Jenže válečné štěstí se obrátilo. 20. srpna 1944 překročila sovětská vojska rumunské hranice. Přesně v té chvíli usoudil rumunský král Michal, že už stačilo. Že z Germána už nic nekápne, ale že je naopak čas změnit stranu. Nechal proto zatknout maršála Antonescu, který byl později popraven. A velice podobně tomu bylo i v roce 1989, kdy se Rumunsko rozhodlo (jako prakticky poslední ze států východního bloku) opustit sovětskou periferii a přitulit se k Západu. Osud tehdejšího presidenta Ceausescu a jeho manželky je dostatečně znám.

Po tomto historickém exkurzu už je asi jasné, proč naše Pětikoalice tak hysterčí, že Rusko nesmí vyhrát. I když je to velké části obyvatel v zásadě u zadele. Proč straší,  že se Rus nezastaví a už už nás přepadne a sežere. Že jsme ohroženi. Ze svého pohledu místodržících mají vlastně pravdu. Americké centrum zesláblo. Západ, už po nějakou dobu, přináší běžným lidem jen lunatické nesmysly (typu manželsví homosexuálů a 60 pohlaví) a k tomu potíže a klacky pod nohy (přeregulovaností všeho v EU). Utahuje občanům šrouby (cenzurou)  a v poslední době už otevřeně hrozí řízenou, plánovanou chudobou a nevolnictvím (Green deal). V takové situaci se počíná čím dál více obyvatel periferie poohlížet, kde nechal tesař díru. Jak z tohohle spolku ven. A pokud ta ukrajinská válka nedopadne, bude to pro lidi signálem, že centrum už je tak slabé, že nasazení celého kolektivního Západu není schopno čelit nastupujícímu, multipolárnímu světu a že přišel čas se trhnout. Co by to znamenalo pro Fialy, Pekarové, Bartoše, Vystrčily a spol, je zřejmé.

Proto naše „elity” tak šílí. Proto vrhají všechny dostupné národní zdroje do černé díry na východě. Proto předvádějí na nejrůznějších summitech orgie loajality k Západu, proto hecují do války. Musí. Centrum říše má nějakou Ukrajinu v zásadě na háku. Když tam pohoří, pokrčí rameny a stáhne se. A pokud jde o periferii? Když nebude zbytí a na stůl přijde nějaký slušný deal s protivníkem, tak ji klidně hodí přes palubu. I se všemi svými slouhy v roli místodržících. Ostatně, už ji vymačkalo jako citrón.

Právě tohle je skutečným důvodem horečné aktivity našich „elit”. Proto tak tlačí na pilu. A nečiní tak, bohužel, jen v otázce Ukrajiny. Určitě jste si povšimli, jak se tu v posledních měsících vynořila otázka urychleného přijetí Eura, nebo presidentský lobbing za zrušení práva veta. To všechno je snaha určité, vcelku minoritní kliky, připoutat nás co nejpevněji k Západu. Za jakoukoli cenu, kterou zaplatíme my. Pro jejich přežití…

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (55 votes, average: 4,78 out of 5)
Loading...
35 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)