22.10.2019
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Proč jezdit či nejezdit do Turecka aneb Šedá morální zóna bojkotu

Sdílejte článek:

MARIAN KECHLIBAR

0_Marian_KechlibarMonika Babišová schytává rozhořčení mediální sféry za to, že zveřejnila svoji fotku z Turecka. „Zatímco Erdogan masakruje Kurdy, Monika Babišová zveřejňuje snímek z turecké pláže,“ zní jeden z takových titulků. Jiný říká: „Monika Babišová se opaluje na turecké pláži, premiér zatím rychle odsuzuje masakr Kurdů“.

Nevím, zda je to dobře. Ačkoliv Erdogana nemám rád už dlouho a jeho invazi do severní Sýrie, při které se vcelku otevřeně spřáhl s naprostými bestiemi v lidské kůži (to video s vraždou zajatců u silnice, které se začalo šířit po sociálních sítích, je jen pro otrlé povahy), považuji za naprosto neslýchaný zločin, přesto vidím ohledně bojkotů argumenty „pro“ i „proti“ a nezdá se mi, že by mezi nimi byl jednoznačný nepoměr. Posuďte sami.

Na straně argumentů pro bojkot jsou vcelku srozumitelné myšlenky. Turistika v zemi, která takovým způsobem zachází se svými sousedy, je určitou legitimizací režimu, asi jako jí byly návštěvy ve „vzorných“ oblastech Sovětského svazu za Stalina či Brežněva. V nejlepším případě působí člověk jako užitečný idiot, v nejhorším jako aktivní podporovatel šeredného státu. Z jeho spotřeby služeb má ještě navíc státní kasa daně, které může použít k dalšímu financování armády. Fuj, nejezdit.

Pak je ale ta druhá strana.

Turecko je značně porouchaná, ale přece jen demokracie, ve které se i Erdoganovi může stát, že prohraje volby. Jsou celé provincie, které jej nemají rády. A jeho nevoliči se primárně koncentrují právě na turisty nejvíc navštěvovaném egejském a středomořském pobřeží, od hranic s Řeckem až někam za Antalyu. Pobřežní města jako Izmir (kdysi řecká Smyrna) jsou baštou sekulární opozice. Jestli někdo jednou dokáže odstavit Erdogana od moci mírovým způsobem, ve volbách, bude to politik, který se musí opřít o hlasy odsud – a získat ještě pár milionů dalších někde jinde.

Jsou to právě turistické oblasti nejvíc zvyklé na kontakt s Evropany, které mají nejblíže k modernímu evropskému pojetí společnosti a práva. „Erdoganova země“, okresy a města, která ve volbách dostala současného prezidenta do sedla, začíná až 10-15 kilometrů od pobřeží, tam, kam už cizinci nezavítají. Mapy volebního chování Turků jsou skoro neměnné už dvacet let. Světu otevřené pobřeží, islámské a nám odcizené vnitrozemí.

Má smysl připravit právě tyto lidi, kteří Erdogana ve své většině nevolí a podporují opozici, o jejich obživu, když jsou závislí na turistickém ruchu? Stanou se nám tím přátelštější, nebo naopak?

Tak vidíte, jak těžká otázka to je. Tím nechci říci, že zrovna Monika Babišová řešila před svým odletem na jih podobná strategická dilemata. To by jí nebylo podobné. Ale bojkot rezortů na turecké Riviéře není černobílá morální záležitost.

Je možné, že by pomohl destabilizovat „sultánovu“ vládu, protože v období ekonomického úpadku je každý režim na vážkách. To by nám docela vyhovovalo, že.

Ale také je možné, že by Erdoganovi definitivně umožnil vyhlásit nějaké stanné právo a pozavírat celou opozici do koncentráků. Pak už by jeho nová říše na Bosporu mohla padnout leda krvavou revolucí nebo válkou.

Osobně se tam nechystám, ale já stejně nejsem plážový typ. Ještě, že se v téhle záležitosti nemusím rozhodovat.

 

Autor: Marian Kechlibar

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (19 votes, average: 4,21 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky