1.12.2023
Kategorie: Ze světa

Probuzení z mírného optimismu

Sdílejte článek:

LUBOMÍR STEJSKAL

Slunečné jeruzalémské ráno posledního listopadového dne bylo drsným návratem do smrtící reality. Na Weizmannově bulváru vraždili teroristé Hamasu.

 

Daleko od Pásma Gazy, kde stále panuje příměří, umírali nevinní lidé. Mladá žena zemřela na místě, dva těžce zranění později v nemocnici. Naštěstí nikoli kriticky bylo zraněno dle prvních zpráv dalších pět lidí.

Poblíž vjezdu do Jeruzaléma ve směru od čtvrti Ramot se objevilo osobní auto a dva Arabové nedaleko autobusové zastávky zahájili palbu. Vyzbrojeni byli útočnou puškou M16 a pistolí; ve voze bylo později objeveno velké množství munice.

Známa jsou jejich jména: bratři Murad a Ibrahim Namrovi z východního Jeruzaléma. Oba napojení na Hamas, v minulosti vězněni za teroristické aktivity. A oba naštěstí zlikvidováni přítomnými vojáky mimo službu a ozbrojeným civilistou. Opět se potvrdilo, jak na místě uvedl ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir, že volání po tom, aby co nejvíce občanů mělo u sebe zbraň má svůj hluboký smysl. Zachraňuje to lidské životy. Nejhorší je, když jsou lidé tváří v tvář divokým zabijákům bezbranní. Mohou jen prchat a doufat.

Vím, že neřeknu nic objevného, ale čas zde hraje klíčovou roli. Než se dostaví policie nebo armáda (nemohou být „na každém rohu“, zejména v metropoli), jsou následky mnohem tragičtější, když nikdo z přítomných nemá možnost sáhnout po zbrani.

Asi všichni se těšíme z toho, že každý den od začátku příměří (24. 11.) se vrací do Izraele část unesených. (Méně už z toho, že třikrát víc zločinců schopných v budoucnu udělat to samé co vrazi Namrovi opouští izraelské žaláře.) Čtvrteční jeruzalémská tragédie – bohužel součást reality života v Izraeli – je důrazným upozorněním, abychom se nenechali ukolébat přechodně příznivým vývojem.

Jsou mezi námi tací, co s oblibou používají argument, který na mezinárodním fóru odmítl bývalý prezident Miloš Zeman. Bylo to v New Yorku v září 2017 při přebírání ceny „Warrior for Truth Award“. Jde o postoj k Izraeli ve stylu „ano, ale…“ A tak se například v diskusi na Blogosvětě.cz dočteme, že akce Hamasu proti izraelským civilistům ze 7. října byla „skutečně mimořádná svojí krutou zvrhlostí“, případně, že šlo o „příšernost nejvyššího rázu“, abychom se vzápětí dozvěděli, že „krutost reakce Izraele vůči civilistům v pásmu Gazy je srovnatelná s krutostí útočníků Hamásu ze 7. října“. Není důležité, kdo toto zvrácené srovnání zveřejnil (diskuse na Blogosvětě.cz na serveru Echu24 je veřejně přístupná, jde tedy o veřejný internetový prostor); děsivé je, že mezi námi jsou lidé s takovýmto uvažováním.

Nemyslím, že by zabijáci Murad a Ibrahim svým krvavým zvěrstvem v Jeruzalémě otevřeli oči všem vyznavačům principu „ano, ale…“; spíše se vysmáli jejich rádoby vyváženému postoji. Stejně jako obyvatelé Gaza City, kteří se zachovali neuvěřitelně hanebně k mezitím propuštěnému rukojmí Ronimu Krivojovi (občan Izraele a RF). Roni je tak trochu dobrodruh v dobrém slova smyslu, z gazského zajetí se mu podařilo se štěstím uniknout, několik dní se skrýval ve městě Gaza (nevěděl přesně, kudy k hranicím Izraele), kde ho bohužel objevili nevinní civilisté. A jak se zachovali? Pomohli mu? Ukryli ho do bezpečí s nadějí na budoucí záchranu? Nikoli. Vrátili ho Hamasu.

Netvrdím, že všichni obyvatelé Pásma či všichni Arabové žijící ve východním Jeruzalémě jsou teroristé. Jen připomenu, že Krivoje vrátili teroristům civilní obyvatelé Pásma a že v Jeruzalémě vraždili 30. listopadu vlastně také civilisté – až na to, že byli ozbrojeni. Jinými slovy, byli to teroristé v převlečení za civilisty.

Víc snad dodávat netřeba.

blogosvet.cz

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (13 votes, average: 4,69 out of 5)
Loading...
32 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)