
Příklad, jak se z exkrementu dělá parfém
D. D. KRAJČA
Kdysi o mně jedna skupina lidí začala psát takzvané recenze. Ve skutečnosti to nebyly recenze, ale směs lží, nenávisti a osobní zášti, zabalená do několika odstavců plných jedu. Nepříjemné? Samozřejmě. Přesto jsem mlčel. Věděl jsem totiž, že exkrement, do kterého nikdo nešlápne, zůstane jen tím, čím je. Leží stranou, zapáchá jen ve svém nejbližším okolí a časem zmizí. Jenže ve chvíli, kdy do něj někdo začne znovu a znovu šťourat, převracet ho a ukazovat na něj ostatním, zápach se začne šířit daleko za roh. Přesně to udělali oni. Nepřestávali. Psali další a další texty, sdíleli je, rozebírali mě ze všech stran a nakonec to přehnali natolik, že se z jejich nenávisti stala moje nejlepší reklama.
Najednou mě znali lidé, kteří o mé existenci do té doby neměli ani tušení, a i ten nejprostší čtenář pochopil, že jejich cílem nikdy nebyla pravda, ale obyčejný útok. V tu chvíli jsem si řekl jediné. Jen pokračujte. Nikdo by mi nikdy nezaplatil propagaci, kterou jste mi vytvořili úplně zadarmo. Nakonec to pochopili také. Dnes mlčí. Škoda.
Pane Zdechovský, vy jste tenhle jednoduchý princip zřejmě dosud nepochopil. Anebo jste ho pochopil až příliš dobře a rozhodl jste se na něm postavit svou politickou existenci. Zatímco jiní politici alespoň občas předloží výsledek své práce, vy neúnavně produkujete statusy, grafiky, slogany a katalogy vlastních zásluh. Koalice SPOLU k tomu přidá černý nápis na bílém pozadí a slavnostně oznamuje, že ruský vliv byl omezen na minimum. Výsledky místo žvanění.
Tak zní slogan. Jenže právě v tom je ten problém. Když se podíváme za marketingový obal, zůstane jen další várka žvanění, které samo sebe vydává za historický úspěch.
Ve skutečnosti jste se stal evropským specialistou na jednu zvláštní disciplínu. Den co den připomínáte Rusko tak vytrvale, že mu tím nevědomky poskytujete reklamu, jakou by si samo jen těžko zaplatilo. Kdyby ruské ministerstvo zahraničí hledalo člověka, který dokáže udržovat Rusko v centru evropské pozornosti bez jediné investované rublové bankovky, jen stěží by hledalo lepšího kandidáta.
Sankce se prezentují jako triumf. Energetická nezávislost vypadá skvěle na propagační grafice, jenže občané mezitím platí více a Evropa zůstává závislá na surovinách, které pouze přicházejí jinou cestou a za jinou cenu. Omezení pro ruské diplomaty se vydává za bezpečnostní vítězství, přestože jsme si tím sami zkomplikovali přehled o tom, co se skutečně děje. Konec výhod pro ruské občany je vydáván za zásadový postoj, zatímco je bez větší diskuse nahrazujeme migrací z úplně jiných částí světa, často bez jakékoli kulturní či hodnotové vazby na Evropu. A jako vrchol všeho se prezentuje vstup České republiky do Rady OSN pro lidská práva místo Ruska. To má být údajně důkaz našeho rostoucího vlivu. Ve mně to však vyvolává spíše pocit absurdního divadla než skutečné diplomatické výhry.
S vážnou tváří nás přesvědčujete, že hlas České republiky na mezinárodní scéně sílí. Nesílí. Jediné, co sílí, je vaše potřeba být neustále vidět a slyšet. Vaše jméno se skutečně objevuje stále častěji. Pro vás je to možná důvod ke spokojenosti. Pro Českou republiku už méně. Přehnaná horlivost spojená s prázdnými gesty totiž často vytváří přesný opak toho, co měla původně přinést, a člověk se nakonec stává nechtěným ambasadorem právě toho, proti čemu celý život bojuje.
Stejný mechanismus jsme přece viděli už mnohokrát. Jaromíru Nohavicovi některá města po převzetí Puškinovy medaile zakázala vystupovat ve svých sálech. Výsledek? Jeho koncerty nezmizely. Naopak. Lidé o ně začali mít ještě větší zájem. Podobně dopadli motorkáři Brat za Brata. Místo aby upadli v zapomnění, vyrobili jim někteří čeští úředníci image neohrožených hrdinů. Takovou propagandu by si v Moskvě možná přáli objednat, ale ani za velké peníze by ji nedostali.
A jednou, pane Zdechovský, až se opět budou v Kremlu rozdávat diplomy za zásluhy o zviditelnění ruského světa, možná tam bude stát i vaše jméno. Mezi těmi, kteří Rusku nevědomky sloužili nejlépe. Sice s vážnou tváří a cedulkou „pro naši bezpečnost“, ale výsledek bude stejný. Protože čím víc do exkrementu šťouráte, tím víc si ho všimne okolí. A vy do něj šťouráte se zápalem chemika.
Pokračujte. Není potřeba vás zastavovat. Vaše výsledky si svou cestu najdou. Jen nepovedou tam, kam jste si představoval.
Daniel Danndys Krajča, FB


Je to debil. Snaží se zviditelnit sebe: už před lety zveřejnil, že se chce stát prezidentem. Kdyby sponzoři Pávka zahodili, vsaďte se že se tam zdechlina začne cpát!