18.8.2014
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Pravidly k vyhynutí lidstva

Sdílejte článek:

OD: JANA KOVÁČOVÁ 18|08|2014

“Jaká jsou pravidla ?! Jaká jsou pravidla ?! “rozrušeně a stále intenzivněji opakoval naštvaný mladý muž v kšiltovce, tričku a bermudách s pohledem upřeným se díval na ženu nedaleko. Ruku držel na obojku svého bílého bulteriéra, kterého vehementně sliboval pustit na její malou černou čivavu, která nebyla na vodítku, pouze stejně nechápavě nakukovala zpoza nohy své paničky, co se to děje. Muž se totiž rozhodl, že donutí pejskaře na košickém sídlišti dodržovat pravidla . Tedy především pravidlo, že každý pes má být uvázán. Vzhled, držení těla i chování “spravedlivého” napovídá, že to může být ne-li příslušník, tak alespoň sympatizant ozbrojených složek v civilu. A bez ohledu na to, že chutný dvoukilový pejsek je miláčkem dětí i důchodkyň a slouží víceméně k léčebným účelům každému, koho potká, pravidla jsou přece pravidla.

 

[ad#hornisiroka]

 

Do jisté míry komická historka však poukazuje na smutnou deformaci myšlení, která nás pomaličku tak snadno přichytí. Stále více lidí se chce opírat o napsané a hrstkou zvolených oficiálně schválené normy chování, aby náhodou neudělali něco jinak a hlavně proto, aby mohli obviňovat druhé, že dělají věci nesprávně. Bez špetky logického myšlení, bez náznaku empatie a uznání vlastní nebo cizí svobody.

 

Video americké televize zase dokazuje, že vlastní svobodný názor se vyjadřuje do očí konkrétní osoby mnohem obtížněji než jen obrázku. Když se po odchodu z NY Rangers poprvé vrací jeho někdejší hvězda Robinson Cano ze svým novým týmem do New Yorku, zjišťuje reportér náladu jeho bývalých fanoušků. Ti jsou připraveni přivítat ho typickým buuu, a aby potvrdili, jak moc ho nechtějí vidět, předvádějí své odmítavé kreace směrem k jeho velké fotografii. Netuší, že Cano je skrytý uvnitř krabice, na které je fotografie nalepená a jak se tváří a jak reagují na něj ve chvíli, kdy se jim ukáže, můžete posoudit sami. Akce začíná od cca čtyřicáté páté sekundy.

 

 

Je zábavné pozorovat, jak se nálada respondentů mění při zjištění, že ten, kterým se chystají veřejně opovrhovat, stojí před nimi s úsměvem, přátelsky nataženou rukou a všechny jejich argumenty proti jeho svobodnému rozhodnutí změnit působiště ztratily jakoukoliv váhu. Jak by podobná situace asi vypadala u nás? Jak by vypadala situace, když své silné řeči najednou máme převést do reality?

 

Další scéna ze sídlištního života. Páreček vracející se pozdě v noci řeší problém, který pro jednoho z nich neexistuje. Ona tmou daleka se nesoucím hlasem opakovaně přísahá, že ten chlapík tam byl jen kamarád, on jí podobnou intenzitou hlasu vytrvale nevěří. Jeden z nich má pravděpodobně pravdu, druhý z nich ji vehementně odmítá. Řeknete si, jejich problém. Jistě, ale o čem svědčí? Nejde o to, zda mu žena byla nevěrná. Je to o tom, že více než jeden z tohoto páru se nachází ve vysokém stupni osobní nesvobody.

 

Někdy se zdá, jakoby část našich čtenářů očekávala, že na této stránce představíme a budeme zdokonalovat postup pro členy společnosti, který nás krokem jak skokem dovede ke svobodě bez zbytečně nafouknutého státu tak, aby stále jasněji svítilo to pomyslné světélko na konci tunelu. Jiná skupina jakoby chodila na články s úmyslem shodit jakýkoliv názor a návrh, rozdupat a zesměšnit zde zveřejňované méně státní představy a úvahy. Je přece jasné, že všechno to je jen teorie a bez státních zásahů by lidstvo nepřežilo.

 

 

Žádný manuál neexistuje. Navíc je obrovským zklamáním pro svobodychtivých a zadostiučiněním pro těch druhých fakt, že by i tak nepomohl. Problém je totiž v tom, že ačkoliv by téměř každý návštěvník této stránky chtěl více svobody a méně státu, zdaleka ne každý si naplno uvědomuje, co to vlastně přináší v praxi. Proto je státní mašinérie relativně v bezpečí a příčina není jen v těch “ovcích”, které volí pro nás tak nelogicky.

 

Přesvědčení, že naši svobodu omezuje stát, je jednoduché, srozumitelné a takové ospravedlňující. Ale dá se nám vůbec ještě něco vzít? Jsme v svém nitru opravdu svobodní a jsme především připraveni nést veškerou odpovědnost za svá rozhodnutí na vlastních bedrech?

 

 “Vše, co se děje uvnitř společnosti – přes volný trh až po válku – začíná fyzickou osobou, která souhlasí nebo nesouhlasí. Jednotlivec říká ANO nebo NE a je to tato páka souhlasu, na jejímž základě svoboda žije nebo umírá. “

 

Výrok Wendy Mc Elroy v knize The Art of Being Free se jeví v kontextu nejen zmíněných příhod jako velmi pravdivý. Ještě dál, než jen po nebezpečí tichého souhlasu, jde francouzský spisovatel a novinář Georges Bernanos:

 

“Dlouho jsem přemýšlel o tom, že pokud vinou stále účinnější techniky nakonec lidský druh na Zemi vyhyne, nebude to krutost, která bude zodpovědná za naše vyhynutí. Ani nenávist, která bude reakcí na krutost, ani odveta a pomsta, které to s sebou přináší …  Ale povolnost, nedostatek odpovědnosti moderního člověka, jeho ponížené přijímání každého veřejného nařízení. Hrozné věci, jichž jsme byli svědky, ani věci ještě hroznější, které sledujeme dnes, nebudou toho příčinou, ani vzpínající se nezkrotní lidé, které je ve světě stále více, ale bohužel stále rozrůstající se množství poslušných, povolný lidí. “

 

ZDROJ: menejstatu.sk

 

[ad#velkadolni]

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (8 votes, average: 4,50 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky