Pořad 168 hodin na ČT skončil

„Já bych řekl, že těch důvodů, proč končí 168 hodin, je víc. Ta poslední nešťastná mediální výměna explicitních zpráv mezi Norou Fridrichovou a Markem Wollnerem je pomyslnou poslední kapkou,“ sdělil pro iDNES.cz Souček s odkazem na uniklou konverzaci…Zrušený pořad by od září na obrazovkách České televize mohly podle Součka nahradit nové formáty a není vyloučené, že v některém z nich bude figurovat v nějaké roli právě i Fridrichová. „Je docela možné, že Nora Fridrichová si vybere některý z těch nových pořadů,“ nastínil Souček.

Co se „uniklé konverzace“ týče, jde zřejmě o rozhovor s manželkou Marka Wollnera, který byl uveřejněn zde. Z něho lze pouze usuzovat o jediném – kdo se v onom „veřejnoprávním prostředí“ pohyboval v publicistice, musel být skutečně hodně „tvárný“.

V diskusi pod článkem o konci 168 hodin je poměrně hodně příspěvků, které konce pořadu litují a obviňují generálního ředitele ČT ze „změny kurzu veřejnoprávního média“. Poměrně hodně je i komentářů ve stylu – to je dost apod. Nicméně, pořady ČT, které se točí kolem kauz politiků a obecně politické diskusní pořady typu Otázek Václava Moravce (OVM) podle mého soudu procházejí na ČT již dlouhodobě stagnací a nízkou sledovaností. Co se mého sledování těchto pořadů týče, ještě před pár lety jsem například OVM sledoval dost často a 168 občas, poslední roky jsem se těmto pořadům již systematicky vyhýbal, protože jsou předvídatelně dramaturgicky řízeny a stranické.

Zásadní problém ČT jako veřejnoprávní televize je vlastně dlouhodobě konstantní. Publicistika je stále reprezentována úzkou skupinkou moderátorů, kteří mají svůj „jasný a srozumitelný pohled na svět“ a této své představě podřizují témata publicistiky. Poněkud lepší – nechá-li se to tak říci – je program Máte slovo, kde se občas skutečně vyskytují témata zajímavá a hosté mají občas i možnost něco říci. I zde ovšem moderátorka pořadu dokáže „včas“ zasáhnout, když někdo nehovoří tak, jak si zřejmě představuje.

Domnívám se, že i publicistika na ČT potřebuje více důvtipu a pohledů na věci. Jakmile se řadu let moderátoři nemění a s tím ani jejich metody, logicky klesá postupem času přitažlivost a tím i sledovanost. Nevolám zdaleka po originalitě za každou cenu nebo po tom, aby byl jeden moderátor „provládní“ a druhý „protivládní“. Pokud je ovšem publicistický pořad dokonce i svým názvem spojen s osobou moderátora, zakládá to již automaticky dramaturgickou šablonu, kterou moderátor není schopen principiálně opustit.

Logickým výsledkem je pak i to, jak se o změnách ve veřejnoprávním médiu referuje. Moderátorka 168 hodin je „překvapená“ rozhodnutím generálního ředitele. Personální změny jsou pak vydávány jako důkaz „ovlivňování“ obsahu publicistiky ze strany vlády nebo vedení ČT– něco, co se konkrétně právě v těchto týdnech děje na Slovensku. Pokud by se snad vedení ČT pokusilo „reformovat“ i pořad OVM, kromě komentářů „již včera bylo pozdě“ by se kolem Moravce zcela jistě vytvořila skupina „bránící demokratickou publicistiku“ proti zvůli vedení ČT, potažmo generálního ředitele.

A dostáváme se tak k jádru věci – k čemu vlastně veřejnoprávní média máme a zda to není vlastně docela velký luxus, když oné politiky je v programu ČT 1 jako šafránu a vlastně by mohla stačit ČT24 a ty ostatní kanály by nás politikou vůbec nemusely oblažovat a na druhou stranu by si ale na sebe musely vydělat. Taková diskuse se ovšem nevede a ti, co mají námitky proti placení veřejnoprávní televize jejími (ne) diváky, jsou ostrakizováni jako odpůrci demokracie.

Pokud se ale nezmění koncept veřejnoprávnosti, bude publicistika na ČT stále předmětem politikaření. Stále tu bude snaha přizpůsobit onu veřejnoprávnost tomu, kdo je momentálně u politického vesla.