Polsko znovu na čele obrody Evropy

V neděli se ve Varšavě uskutečnil pochod polských vlastenců, kteří si připomněli znovuobnovení polské státnosti v roce 1918 (polský stát byl na zhruba 150 let rozdělen mezi Rusko, Německo a habsburské Rakousko). Šedesátitisícová účast polských občanů dokázala, že Polákům není osud jejich země lhostejný. Kromě mladých lidí se pochodu také zúčastnili senioři i rodiny s dětmi, leitmotivem tohoto setkání bylo heslo „My chceme Boha“. Na transparentech se také objevila hesla NE ISLÁMU, což dokazuje aktuální obavu polské veřejnosti z probíhající islamizace na Západě.

Pochod prokázal, že živá víra v Boha (nikoliv ohýbaná, jak známe i z našich krajů) a s ní spojená odolnost a pevnost v názorech, mohou být skutečnou hrází manipulacím a lžím dnešního levicového multikulturalismu zakořeněného v politické, akademické a mediální sféře.

Je to v dnešní době znovu Polsko, které pozvedá společně s Maďarskem prapor svobody v Evropě a sděluje jasné ne omezování národní suverenity ve prospěch bruselské neomarxistické mašinérie. Není to poprvé, již v dobách komunistické totality to byli právě Poláci, kteří vedli neustálý boj s komunistickou mocí, prostřednictvím své víry neustále vzdorovali nejrůznějším praktikám komunistické totality. Tento odpor postavený na víře v Boha a lásce k vlasti lemovaný zatčenými, zbitými, v některých případech i zavražděnými Poláky jako byl kněz Jerzy Popeliuszka, kterého bestiálně zavraždili čtyři příslušníci polské státní bezpečnosti, vtiskl polským obyvatelům pečeť neobyčejně houževnatého národa, který jako první ve státech východní Evropy prolomil komunistickou totalitu.

Právě Polákům a jejich odporu vděčí další státy střední a východní Evropy za svou nezávislost na Moskvě (tehdejšímu Sovětskému svazu).

Slogan na varšavském pochodu „Rodina, víra a vlast“ nejsou v Polsku prázdné pojmy nebo něco staromódního, ale naopak nabývají na aktuálnosti vzhledem k narůstajícímu tlaku ze strany bruselských elit na Varšavu.

Za zaznamenání stojí reakce zahraničních i našich médií na tuto událost. Drtivá většina západoevropských zpravodajů onálepkovala výše zmíněný pochod jako akci xenofobů s antisemitským pozadím. Do kamery pak promluvili pečlivě vybraní „náhodní“ účastníci pochodu, kteří měli jak jinak než ty správné názory. Nejednomu nestrannému pozorovateli museli naskočit reminiscence na „objektivní“ zpravodajství normalizačních redaktorů Rudého práva a ČST ze 70. a 80.let manipulující s veřejným zpravodajstvím. Co již tato média zamlčela, byl fakt, že tyto ojedinělé antisemitské výroky zazněly ze strany některých radikálních jedinců, kteří se k akci připojili, za což hlavní organizátoři vzpomínkové akce samozřejmě nemohli.

Pozadu nezůstala ani veřejnoprávní ČT v pořadu Horizont, kde uvědomělá paní redaktorka zpovídala pozvaného odborníka otázkami ve stylu, jak je možné, že mladí lidé v Polsku podléhají xenofóbii, kterýžto byl nucen této údernické redaktorce vysvětlit, že šot z vystoupení Jarosława Kaczyńskiého, předsedy vládní strany, který ČT ukazovala, byl z jiné akce konané v Krakově a ne ve Varšavě a netýkal se hodnocení pochodu (můžete shlédnout zde v polovině pořadu).

Je sympatické, že současná polská vláda se tohoto pochodu zastala ústy svého ministra vnitra a odsoudila některé antisemitské výroky. Je dobré vědět, že polská vláda se dokáže za své lidi postavit. Právě takové hodnoty jako je rodina, láska k vlasti a víra v Boha jsou trnem v oku a pod nenávistnou palbou ze strany dnešních na západě bohužel převážně levicově orientovaných médií, které lásku k vlasti nebo pevnou víru považují za něco zpátečnického a nemoderního.

Proto jsou aktuální slova Jarosława Kaczyńskiého při oslavě nezávislosti v Krakově, který trefně prohlásil, že „Západ je dnes nemocný, můžeme být tím, kdo nemocné Evropě ukazuje cestu k uzdravení“.

Nemusíme se vším co se dnes děje v Polsku na 100% souhlasit, ale snahu současné polské vlády o zachování rodiny démonizovat nebo zkratkovitě odsuzovat tak, jak se děje dnešními médii a bruselským establishmentem je nefér a může se ukázat kontraproduktivní krok ve vztahu k těm, kteří tuto agresivní kritiku používají.

Pro pochopení dnešního Polska a jeho problémů může posloužit před nedávnem vydaná publikace Dějiny Polska, na které se podíleli i naši přední historici.

K dnešním kritikům současného Polska mám jen jednu poznámku: „Poznávejte a odkrývejte historii a kulturu polského národa a neodsuzujte jenom proto, že Poláci si chtějí dělat některé věci po svém.“

[ad#pp-clanek-ctverec]