25.12.2018
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Pokud se něco zásadního v myšlení evropské společnosti nezmění, tradiční křesťansko-liberální svět zmizí

Sdílejte článek:

SM

Známý spisovatel Vlastimil Vondruška poskytl Security magazínu exkluzivní rozhovor, v němž mimo jiné hovoří o obavách z pádu západní civilizace, problému postupující islamizace i vlivu současných politických elit na náš život.

[ad#textova1]

Pane Vondruško, dlouhodobě se řadíte k nejúspěšnějším českým spisovatelům, kteří se zabývají českou historií. Potvrzuje se podle Vás teorie, že pokud se podá historie čtenáři jako silný osobní příběh, je o ni stále zájem?

Já mám trochu jinou teorii. K historickým románům se čtenáři obracejí obvykle ve chvíli, kdy národ prochází krizí své identity. V historii hledají hodnoty, které mizí, po kterých touží, chtějí vědět, jak se s analogickými problémy vypořádali jejich předkové. Že je ta teorie správná, potvrzují proměny knižního trhu. Za socialismu se lidé k historické literatuře obraceli neustále a hledali v ní paralely ke svým osudům. I když byl román Kladivo na čarodějnice oficiálně prezentován jako dílo o církevním tmářství, mnozí ho chápali jako alegorii ideologického zla obecně. Po roce 1989 o české historické romány zájem nebyl. Za deset let nevyšel prakticky žádný nový, sám jsem to zažil, když jsem nabízel svou prvotinu a několik nakladatelů mne odmítlo, že to je mrtvý žánr, čtenáři prý chtějí americké romány. O pár let později, ve chvíli, kdy pominulo prvotní nadšení z revoluce a mnohé se začalo vracet do původních kolejí, historický román znovu “obživl”. Vezměte si, kolik jich vychází dnes. Je to obraz současnosti.

Je podle Vás historie skutečně učitelkou života, nebo je to pouze zažité a možná i trochu zprofanované klišé? Ptám se proto, že často slyšíme, že by se lidstvo mělo poučit z chyb, které v minulosti udělalo, nicméně je stále v podobě válek a vleklých konfliktů opakuje dokola.

Copak žáci naslouchají svým učitelům? Ano, historie je studnicí zkušeností a omylů, ale politici a ideologové jsou sobečtí, namyšelní a hloupí a všechno vědí nejlépe. Copak chce prostý člověk válčit? Do válek nás vždycky ženou panovníci.

Vaše knihy se často zabývají středověkem. Není to proto, že chcete tuto dobu demýtizovat a ukázat, že to nebyla zjednodušeně řečeno ,,doba temna” spojená s mučením a inkvizicí, ale také například s nebývalým rozkvětem vzdělanosti?

Středověk byl dobou drsnou, lidé měli bídu, bydlení nebylo komfortní, řádily nemoci a hrozily války, ale jinak to byla doba celkem kultivovaná. Pravda, zábava byla zemitější než dnes, protože lidé neměli televizi, knihy a internet, proto se bavili jinak. Středověk však byl také dobou víry, kdy lidé ctili hodnoty jako je vlastenectví, spravedlnost, rodina a sebeúcta. Nebyli pokrytečtí a raději svět budovali, než aby bořili hodnoty svých předků.

Jak jde psaní knih dohromady s Vaším podnikáním ve sklářském průmyslu?

Nejde a nešlo. V časech sklářského podnikání jsem začal psát a záhy jsem měl problém s časem. Proto jsem před asi osmi lety sklárnu zavřel, byť živila mou rodinu. Jsem strašně vděčný manželce, protože ona byla tím, kdo mne v tom podpořil. Tehdy řekla: „No co, nějak se uživíme.”

Hodně se hovoří v dnešní době o katastrofických scénářích, které mají souviset s údajně blížícím se pádem západní civilizace. Jsou takové černé scénáře skutečně namístě?

V dějinách byla vždycky společnost potrestána, pokud se začala chovat jako blázen. Tak se dnes nesporně chováme i my. Pokud si totiž položím otázku, co je vlastně západní civilizace, pak musím smutně konstatovat, že ona neexistuje už teď. Místo ní tu máme autodafé, při němž na hranici hoří vše, co “bílý muž” vybudoval.

Mnoho lidí se obává, že by tento pád mohl nastat s pozvolně rostoucí muslimskou populací v Evropě, kterou čeká ,,nevyhnutelná” islamizace. Je třeba brát podobné prognózy v dlouhodobém horizontu vážně?

Je naivní představou lidí, že není třeba brát vědecké prognózy vážně. Pokud se něco zásadního v hodnotách a myšlení evropské společnosti nezmění, tradiční křesťansko-liberání svět zmizí. Stejně se ptávali římští patricijové, zda je třeba brát vážně prognózy, že by se v dlouhodobém horzintu mohl jejich svět změnit v barbarský a germánský.

Co si myslíte o současném modelu Evropské unie, který je podrobován čím dál častější kritice? Nedostala se evropská integrace daleko za hranu svého původního ideálu, a nelikviduje už ,,salámovou metodou” bytostnou suverenitu členských států?

Jakmile dáte politikům do rukou moc, vždycky všechno pokazí. Idea evropské spolupráce je dobrá a měla určitě smysl, ale jakmile ji Brusel zaplevelil centralizací, zpronevěřil se v podstatě tomu, aby byl život lidí lepší a svobodnější. Jakmile se státní suverenita nahrazuje bruselskými direktivami, je to špatné. Jenže podobný moloch se nakonec vždyky v minulosti udávil svou neschopností sám. Otázka je, jaké škody to reálně nadělá Evropě.

Jaký je váš názor na vyklízení pozic tradičních politických stran, které již několik let oslabují ve prospěch nových hnutí? Znamená to v praxi větší příklon voličů k jednoduchým a úderným řešením, nebo už podle Vás tradiční strany vyčerpaly svůj ideový potenciál?

Nehovořil bych o tradičních politických stranách. Třeba TOP 09 o sobě hovoří jako o tradiční, ale ruku na srdce, jak dlouho je na naší politické scéně? A nemá žádnou minulost, kromě toho, že si ji několik politiků vytvořilo, aby se dostali do parlamentu. Nová hnutí získávají hlasy voličů proto, že reflektují jejich obavy, nabízejí netradiční řešení a vzbuzují naději, že se věci změní. Rubem demokracie je, že mnohá slibovaná řešení jsou často nereálná a vkládané naděje noví politici zklamou. Ale tak to prostě v politickém životě je a neměli bychom rezignovat na změnu jen proto, že někdo naše představy nesplní. Volby jsou cestou hledání a omylů.

Jste častým kritikem našich současných elit, které jsou podle Vás odtržené od obyčejného člověka. Bylo tomu tak vždy, například za první republiky, která je námi stále poněkud idealizovaná?

Elity měly vždycky velký vliv na ideologii společnosti. Ovšem historicky je hodnotit je opravdu složité. Zkuste si představit, co si o elitách mysleli dělníci, na které se tehdy střílelo u Duchcovského viaduktu. Různým aspektům teorie elit jsem proto věnoval knihu Epištoly o elitách a lidu, která vyjde na podzim.

Souhlasíte s názorem, že se Češi mají od roku 1989 nejlépe, nebo je to okřídlená věta našich vládních a ekonomických ,,propagandistů”?

Objektivně je to samozřejmě pravda. Ovšem není to zásluhou politiků a ideologů. Technický pokrok je obrovský, promítá se do našeho života a ulehčuje nám spoustu namáhavých činností. Lépe funguje trh, dovoz zajišťuje dříve nedostatkové zboží, mzdy rostou. Přichází nová zábava, efektivita výroby nám dává více volného času. Ano, máme se hmotně jistě lépe, ale jsme šťastnější? Pokud mohu sledovat statistiky psychologických poraden, zdá se, že nikoli. Člověk totiž nemá jen tělo, ale i duši. A s tou se dnes opravdu hazarduje.

[ad#pp-clanek-ctverec]

ZDROJ: securitymagazin.cz

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (16 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky