Nejvyšší kontrolní úřad zjistil, že Ministerstvo obrany investovalo v letech 2016–2018 do nové techniky české armády 2,8 miliardy korun, dalších 1,3 miliardy korun stály opravy, údržba a náhradní díly. Přesto nebyla velká část obrněné techniky provozuschopná. Nejedná se rozhodně o malé částky a jednoho napadne kam ty prostředky vlastně tečou a co se za ně pořizuje. Podle NKU při nákupech obrněné techniky se MO nezabývalo náklady na celý životní cyklus obrněné techniky, i když mu to ukládají usnesení vlády už od roku 2011. Podle NKU to že ministerstvo náklady na údržbu a opravy neřeší v době nákupu, vede k tomu, že se stává závislým na dodavateli servisní podpory a náhradních dílů a provoz obrněné techniky se prodražuje a ve finále to vede k tomu, že technika stojí. Nějaký čas jsem v armádě strávil. Řešili jsme nákupy potřebného vybavení a techniky. Z vlastní zkušenosti s jednání s úředníky MO vím, že velmi často „levá noha neví co dělá pravá“ a to se samozřejmě projevuje i na investicích.
Uvedu jeden příklad o kterém se zmiňuje ve své zprávě i NKU. Ministerstvo vynaložilo neefektivně téměř 86 milionů korun na technické úpravy obrněného vozidla, které mělo sloužit k průzkumům při zahraničních misích. Technické úpravy nakonec vedly k přetížení vozidla, proto byly nutné další úpravy. Vozidlo nakonec nebylo v provozu celkem 6,5 měsíce a pro zahraniční mise ho armáda stejně nevyužila. Nemusím být žádný myslitel, ale pokud si připravuji úpravy nějaké techniky, tak si zjistím parametry vozidla, zjistím si jak je možné vozidlo maximálně zatížit a zjistím si hmotnost přidaného vybavení. Pokud mi v projektu vyjde, že vozidlo to neuveze, tak zaplatím projekt a další práce zastavím. Nemusím vyhodit oknem 86 milionů, ale mnohem méně pouze za projekt a ne za celou realizaci.
Úředníci MO mi připomínají Járu Cimrmana, který zjišťoval, že vdechováním tabákového dýmu do vody zlato nevzniká. Samozřejmě dá se říci, že Jára Cimrman byl první, který mohl prohlásit „ vdechováním tabákového dýmu do vody zlato nevzniká“. Stejně tak i MO může prohlásit „přetížené vozidlo je neschopné a postupným zatěžováním vozidla bylo zjištěno, že požadovanou zátěž prostě neuveze“. Ovšem na rozdíl od Járy Cimrmana, pokusy na MO, jsou placeny z našich daní. A dovedu si představit mnohem efektivnější využití peněz daňových poplatníků, než na výzkum stylem pokus-omyl úředníků MO.
Loading...