Pohřeb senátora Lindseyho Grahama jako zrcadlo americké politiky aneb když se „America First“ změní v „Israel First“
VK
Pohřeb senátora Lindseyho Grahama jako zrcadlo americké politiky aneb když se „America First“ změní v „Israel First“ s úšklebky izraelského premiéra, který navíc během cynického funerálu úkoloval amerického ministra obrany společně s ministrem zahraničí ve věci lobbingu proti Turecku a dodávce stíhaček F-35, což prý ohrozí Izrael!
Katedrála ve Washingtonu D.C. zažila v úterý státní akt, který měl být primárně důstojným rozloučením s jedním z nejvlivnějších válečných jestřábů a nejdéle sloužících zákonodárců moderní americké historie. Smrt senátora Lindseyho Grahama, který po desetiletí utvářel zahraniční i domácí politiku Republikánské strany, přivedla pod jednu střechu nejvyšší špičky americké administrativy, členy Kongresu i klíčové zahraniční státníky.
Místo tichého rozjímaní nad odkazem zesnulého politika se však smuteční obřad proměnil v neobyčejně výmluvné politické divadlo. Smuteční hosté, kamery i řečníci postupně posouvali těžiště celého dne od osobních vzpomínek směrem k deklaracím věrnosti, spojenectví a geopolitickým zájmům.
Ústředním motivem se tak překvapivě nestala pouze bilance Grahamova života, ale otázka, komu vlastně slouží současná washingtonská elita a do jaké míry jsou zahraniční zájmy nadřazeny deklarovaným prioritám Bílé ho domu. Prezident Donald Trump ve svém projevu zvolil tradiční patos, kterým se snažil vyzdvihnout Grahamovo celoživotní nasazení pro Spojené státy. Jeho slova o srdci věnovaném Americe měla rezonovat jako silná vlastenecká tečka za kariérou muže, který byl v mnoha ohledech nezařaditelným solitérem.
Trumpův přednes však zároveň odhalil složitou dynamiku, která mezi oběma muži po léta panovala – od ostré rivality v republikánských primárkách až po těsné spojenectví v klíčových zahraničněpolitických otázkách. Vystoupení hlavy státu nastavilo tón celé události, ve které se osobní rovina neustále proplétala s vysokou politikou. Přestože Trump mluvil o službě vlasti, atmosféra v katedrále dávala jasně najevo, že přítomní státníci již uvažují o tom, jak zaplnit mocenské vakuum vzniklé Grahamovým odchodem.
Oficiální pocty a patos u rakve legendy
Rétorika plná superlativů pokračovala i v vystoupeních dalších představitelů americké administrativy, kteří se snažili vykreslit zesnulého senátora jako most mezi rozdělenými tábory Washingtonu. Pozorovatelé si však nemohli nevšimnout, že pod povrchem oslavných slov se odehrávala pečlivě kalkulovaná hra o to, jak interpretovat Grahamovo dědictví.
Viceprezident JD Vance se zaměřil na Grahamovu schopnost přesvědčovat a budovat aliance, což je dovednost, která v současném polarizovaném Senátu platí za vzácné zboží. Vanceův projev poukázal na pragmatickou stránku Grahamova působení v Kongresu. Schopnost bojovat proti někomu v jedné věci a vzápětí s ním splynout v koalici pro jinou kauzu byla Grahamovým nejsilnějším trumfem.
Nicméně i v tomto vyjadřování se postupně rýsoval hlavní motiv celé smuteční události: hledání toho, jaké prioritní hodnoty vlastně Graham reprezentoval. Zda to byla domácí soudržnost, nebo nekompromisní prosazování zahraničněpolitické agendy na mezinárodní scéně. Čím déle obřad trval, tím jednoznačněji se váhy přikláněly k druhé možnosti.
Přesvědčování jako umění a hledání Grahamova dědictví
Zlomovým momentem obřadu z hlediska posunu obsahu bylo vystoupení známého moderátora stanice Fox News Seana Hannityho přímo u rakve. Hannity zcela otevřeně přesměroval pozornost od osobnosti senátora k mezinárodním vztahům a přítomnému izraelskému premiérovi Benjaminu Netanjahuovi.
Tímto krokem se ze smutečního shromáždění stala manifestace pevnosti americko-izraelského svazku, v níž byl zesnulý senátor prezentován především jako neúnavný zastánce zájmů Blízkého východu v americkém zákonodárném sboru.
Hannityho otevřená slova podtrhla realitu, která rezonovala celým Washingtonem: otázka podpory Izraele je v americké konzervativní politice lakmusovým papírkem loajality. Propojení Donalda Trumpa a Lindseyho Grahama s politikou izraelské vlády bylo prezentováno ne jako pouhá součást zahraniční politiky USA, ale jako její samotný základní pilíř.
Způsob, jakým byl premiér Netanjahu veřejně vyzdvihován přímo během pohřbu, však u mnohých přihlížejících vyvolal otazníky nad tím, kde končí pieta a kde začíná aktivní lobbismus a demonstrace politického vlivu přímo v srdci amerického hlavního města.
Když se smuteční obřad mění v manifestaci spojenectví
Podezření, že celá událost měla pro zahraniční hosty podstatně pragmatičtější rozměr, než by odpovídalo smutečnímu rázu, se potvrdilo bezprostředně po skončení oficiální části obřadu. V následném rozhovoru pro televizi Fox News vystoupil izraelský premiér Benjamin Netanjahu po boku Seana Hannityho. Jeho vystoupení však nepůsobilo dojmem zasaženého smutečního hosta.
Usměvavý, téměř se smějící Netanjahu komentoval odchod svého dlouholetého spojence s lehkostí, která mnohým divákům připadala chladná a nepatřičná vzhledem k okolnostem. Netanjahuovo neformální vystupování před kamerami ukázalo, s jakou lehkostí se izraelští představitelé pohybují v americkém mediálním a politickém prostoru.
Jeho vzpomínání na Grahama jako na nekonvenčního chlapíka, který nebyl pro ostré slovo daleko, sice mělo dodat rozhovoru lidský rozměr, ale kontrast mezi oficiálními tragickými řečmi a uvolněným gestikulováním premiéra byl propastný. Zdálo se, jako by pro izraelského lídra byl pohřeb pouhou zastávkou na služební cestě, kde splnil společenskou povinnost a okamžitě přešel k běžné agendě prosazování zájmů své země
Chladný pragmatismus před televizními kamerami.
To nejpodstatnější a zároveň nejkontroverznější se však odehrálo mimo záře televizních reflektorů, i když přímo před objektivy přítomných kamer. Během samotného smutečního shromáždění zachytily televizní štáby moment, kdy se Benjamin Netanjahu, otočený směrem k veřejnosti a kamerám, živě vybavoval s dvěma klíčovými muži nové americké administrativy – ministrem zahraničí Marcem Rubiem a ministrem obrany Petem Hegsethem. Netanjahuova gestikulace, ukazování prstem na oba členy kabinetu a neformální póza signalizovaly, že nejde o zdvořilostní konverzaci.
Podrobné zkoumání těchto záznamů nezávislými experty na odezírání ze rtů – odborníky s dlouholetou praxí ve výuce neslyšících – přineslo šokující odhalení. Ačkoli jde o neoficiální zjištění, z logiky věci dané povahou situace, vysoká odbornost analytiků dává získanému přepisu zásadní váhu. Izraelský premiér v reakci na probíhající obřad prý nepěl chválu na zesnulého, ale využíval přítomnosti amerických ministrů k přímému politickému tlaku.
Odezírání ze rtů samozřejmě může generovat drobné chyby, ale znalci na výuku neslyšících toto ovládají velmi dobře. Není tedy 100% zaručena přesnost odposlechnutých vět, ale přibližnou představu dostanete. Tato scéna vrhá na celý pohřeb zcela nové, mrazivé světlo. V momentě, kdy celá Amerika sledovala rakve zahalenou do státní vlajky a naslouchala slovům o patriotismu, využíval premiér cizí mocnosti smuteční akt k úkolování ministrů zahraničí a obrany Spojených států.
Netanjahuovo naléhání na Rubia a Hegsetha, aby ovlivnili svého šéfa v otázce prodeje nejmodernějších stíhaček F-35 Turecku, odhaluje hluboký cynismus zákulisní diplomacie. Turecko jako člen NATO představuje z pohledu Washingtonu strategického partnera, avšak z pohledu Izraele potenciální hrozbu. Že se tento geopolitický boj odehrává přímo u rakve amerického senátora, je dokladem naprosté ztráty zábran v prosazování vlastních zájmů. Izraelský premiér má dovoleno vše.
Skutečná agenda: Lobbing a úkolování ministrů přímo v katedrále
Tato událost nemůže být smetena se stolu jako pouhá drobná epizoda nebo běžná „zákulisní konverzace“, k nimž na podobných akcích dochází. Naopak, zachycený rozhovor rámuje celý pohřeb do obrazu hluboké absurdity. Zemřel muž, který byl označován za největšího přítele Izraele v Kongresu, a izraelský premiér ještě před jeho pohřbením využívá vzniklou platformu k tomu, aby instruoval jeho nástupce a americké ministry, jak mají ohýbat rozhodnutí vlastního prezidenta ve prospěch izraelské bezpečnostní doktríny.
Celý tento výjev posílá americké veřejnosti i mezinárodnímu společenství mimořádně silný a znepokojivý vzkaz. Předvolební i povolební rétorika Donalda Trumpa byla vybudována na nekompromisním hesle „America First“ – Tedy Amerika na prvním místě. Slibovalo se, že americké zájmy, bezpečnost a hospodářské výhody budou stát nad potřebami jakýchkoli zahraničních aktérů a že Washington se již nenechá manévrovat do pozice, kdy slouží cizím agendám na úkor svých vlastních strategických partnerství.
Iluze „America First“ v konfrontaci s realitou
Chování izraelského premiéra v kombinaci s reakcemi amerických představitelů však odhaluje hlubokou nekonzistentnost, ne-li přímo pokrytectví této doktríny. Pokud může zahraniční lídr na pohřbu významného senátora bezprostředně instruovat americké ministry, aby zablokovali dohodnutý obchod s bezpečnostním partnerem v rámci NATO jen proto, že to neodpovídá představám jeho vlastní vlády, pak je slogan „America First“ pouhou prázdnou kulisou pro voliče. Realita zobrazená v katedrále ve Washingtonu ukazuje, že v klíčových otázkách Blízkého východu neplatí „America First“, ale v praxi nekompromisně nastupuje pravidlo „Israel First“.
Tragikomedie celého obřadu tak spočívá v tom, že zatímco projevy u pultíku ujišťovaly Američany o nezdolném vlastenectví a službě vlasti, neoficiální mikrofony a objektivy kamer zachytily skutečnou architekturu moci ve Washingtonu. V té se zahraniční státníci necítí být hosty, kteří přišli vzdát hold, ale spíše arbitry a šéfy, kteří očekávají, že americká administrativa bude korigovat své strategické kroky podle jejich požadavků.
Smrt Lindseyho Grahama tak nechtěně odhalila stav, ve kterém se nachází celý Washington D.C. se všemi politiky v něm. Žádné America First nikdy neplatilo. Celý distrikt Kapitolu totiž i při pohřbu svého největšího válečného jestřába se vlastně nedokáže udržet a freneticky na všechny strany křičí a slibuje věrnost Izraeli a izraelský premiér úkoluje americké ministry. Jako v dobách SSSR v zemích RVHP, když přijela sovětská delegace. Ta ihned začala úkolovat místní soudruhy ministry. Dnes tyto metody převzal Izrael. Taková je prostě drsná realita!
-VK-
S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby
Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]
Příspěvky za měsíc ČERVENEC 2026:
**********************************************
RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Eduard Ezer 500,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Jiří Duda 200,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Anonym 50,- Kč, Milan Kostelnak 300,- Kč, Jaromír Vybíral 200,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Anonym 70,- Kč, ing. Jan Lipský 100,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Miloslav Čermák 200,- Kč, Antonín Glacner 500,- Kč, František Burda 50,- Kč, Marek Janicko 500,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, Anonym 300,- Kč, Anonym 2000,- Kč, František Škoda 500,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Zdeněk Fric 200,- Kč, Petr Chovanec 1500,- Kč, Dr. Věra Hýlová 250,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Jan Petr 100,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Jana Kanová 100,- Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč , Václav Červinka 200,- Kč, Ladislav Hegyi 200,- Kč, Anonym 150,- Kč, Ivo Pimper 400,- Kč, Hynek Řihák 140,- Kč, Bohdanka Hoťová 200,- Kč, Pavel Dudr 222,- Kč, Anonym 300,- Kč, Petr Formánek 500,- Kč, V. Trulley 500,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, V. F. Horák 500,- Kč, Miroslav Meder 400,- Kč, Květoslav Ondráček 30,- Kč, René Hladík 200,- Kč, Petr Hučín 50,- Kč, Martin Vavrinka 20,- Kč, Jarmila Malkusová 200,- Kč, Jaroslav Jedlička 150,- Kč, Jitka Králová 500,- Kč, Zdenka Brancuská 500,- Kč, Petr Čermák 200,- Kč, Milan Lorencovič 100,- Kč
Celkem za měsíc: ... 19 532,00 Kč
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.
(4 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...Podobné příspěvky
Zavedení povinného očkování v Rakousku j...
ROMAN BEDNÁR Rakouský kancléř a jeho spoluvládní Zelení zlomyslní trpaslíci konečně „dosáhli“ svého vytouženého velkého cíle. Vídeň po souhlasu parlamentu
Evropské zemědělství ve stínu Green Deal
IVAN DAVID Pod záminkou záchrany planety Země, proti oteplování a pro zachování ohrožených druhů vyhlásila předsedkyně Evropského parlamentu Ursula
Zidi umeji udelat i z takoveho obradu cirkus. Zidovsky poskok Graham si smrt zasouzil, nebyl to americky vlastenec ale zidovsky sluzebnik, jako vsichni kolem Trumpety. Jato, ze trumpeta nenechal toho hledaneho zlocince zatknout? Na thle obrezance zadna pravidla a zakony neplati. Jedno se to ale obrati proti nim.Nebude to dlouho tgrvat. Nasi blbci si stezuji, ze cim dal tim vic pribyva antisemitickych zlocinu. A divi se nekdo?, Ja ne. Takove kecy, o mrtvem nic spatneho nerikat. Take vzdy rikam, chudak
Adolf je mrtvy, jaky to byl vyborny colvek. nenadavejte na neho. Mel spoustu dobrych napadu. Chtel vse dobre pro Nemecko.. Ktera dnesni vlada to chce? Budiz mu argentinska zeme lehka!
tyhle zednářské sleziny poněkud připomínají i pohřeb jistého E. J, toho času ministra financí v protektorátu za Fišerovy vlády
Civilní pohřeb v USA je běžný v polootevřené rakvi, funebráci jsou na to cvičeni a z drahého nebožtíka udělají pro dobu funusu nepovedenou napodobeninu s. Lenina.
Je to podivné, tento krvelačný sadomaso deviant, na výplatnici US zbrojařů, byl vzstavován pohřben v truhle zavřené. Pokud se dobře podívate, Trump na rakev dokonce poklepal.
Spíše to vypadá, že se byl v Kyjevě podívat na ty střely US obohacené uranem, a RU Iskander mu prolít tím jeho chorým mozkem.
Existuje několik výpočtů, že z Kyjeva domů natáhnout ráfy v posteli by to nestačil, pokud deviant neuměl cestovat v čase.
Stejně je to ironie, několik dní předtím běhal po Senátu a řval, dokázal jsem tom, Trump zase bude bombardovat Persii. Tož karma, za pár dní později vám tupou, deviantní palicí proletí Iskander. Velké poučení pro druhoprotektorátní prasata, karma je swiňa.
Válečný jestřáb, ještě posmrtně cenu míru, nakonec ji asi brzo dostane v Německu i ten vrahoun Hitler, jak mají dnes na západě pomatené hodnoty, vždyť on nás už tenkrát chtěl zachránit před Ruskou invazí.
Dnešní doba na západě je nemocná, válkychtivostí, lží, nenávistí, touhou po moci a pěněz, podání ruky je dnes plivnutím do tváře a jakákoliv smlouva nebo dohoda je už předem falešná, nevím na jaké morální majáky si to stále hrajeme, když morálka je na úrovni prasečího chlívku, cokoliv dnes dělám, tak v první řadě musím dlouho přemýšlet, kdy, kdo a jak semnou může vyjebat, potom ještě několikrát ověřit a stejně dostanu mnohdy po rypáku.
No ale to hlavní řečeno nebylo:
byla ta rakev (alespoň na chvíli) otevřená?
Protože jestli ne, tak to nahrává „dezinformaci“ o setkání pana senátora s ruskou technikou. O blízkém setkání. V Kyjevě.
A jak víte, rozdíl mezi denzinformací a pravdou bývá několik měsíců. A zkracuje se to.
Hlavně že chcípl. To je to, oč nám jde
V těch jejich kejklích nikdy nevíš. Je možné, že rakev byla prázdná, bo toho zmetka po setkání s ruskou technikou, co píše p. Vylíčil už nenašli, zkrátka se vypařil.