
Pohádka o panu presidentovi a paní presidentové
PAVEL ŠIK
Jsou chvíle, kdy má česká historie opravdu vytříbený smysl pro humor.
V listopadu 1989 lidé cinkali klíči, aby jejich děti nemusely vyrůstat v zemi, kde o jejich budoucnosti rozhodují kariérní členové KSČ. Ale protože Češi milují pohádky, po listopadu zazvonil zvonec, minulosti byl konec. O sedmatřicet let později tak sedí na Hradě dva bývalí členové KSČ, rozsvítí petrolejku, vezmou do ruky knížky a čtou českým dětem pohádky.
Masaryk měl Hovory s T. G. Masarykem. Václav Havel Dopisy Olze. My máme Pohádky bývalých členů KSČ při petrolejce.
Ale teď už se, milé děti, pohodlně usaďte. Dnes si budeme číst pohádku.
Bylo nebylo, za devatero pětiletkami a devatero stranickými schůzemi žil v rudém království mladý perspektivní důstojník, který toužil stát se rudým agentem. A žila tam i pilná studentka Vojenské politické akademie Klementa Gottwalda, která se učila, jak ostatním vtloukat do hlav slova rudého krále.
Kdo se chtěl v rudém království mít dobře, musel nosit v kapse malou červenou legitimaci. Byla kouzelná. Otevírala dveře a rozdávala blahobyt. A protože se naši hrdinové chtěli mít dobře, pořídili si ji také.
Jednoho listopadového dne ale lidé vyšli do ulic, zacinkali klíči, zvolali, že vláda červených legitimací končí, a rudé království zmizelo.
Uplynulo mnoho let a lidé zapomněli. A tak šikovní mechanici sestrojili podivuhodnou mašinku. Nahoru se do ní sypali lidé se starými životopisy jako byl náš důstojník s jeho paní politručkou a dole vypadávali lidé přesně takoví, jaké si žádala nová doba. A nová doba si podle mechaniků nežádala žádné intelektuály. Žádala si generála se jménem, které se od toho starého jména lišilo jen jedním jediným písmenkem. Nového AVLA a k němu jeho vlídnou paní.
Mašinka mlela a mlela. Přidala trochu vousů po Tatíčkovi, trochu koloběžky po Králi filozofovi, špetku Harleye, několik odměrek občanské důstojnosti a celý kanystr marketingu. Nakonec to všechno zalila petrolejkou, aby to vonělo první republikou.
A dole vypadli Tatíček a Mamička národa. Usměvaví, pokorní, s pohádkovou knížkou v ruce.
Vesničané, kteří kdysi cinkali klíči a posledních třicet let dokázali najít rudou legitimaci v rodokmenu prakticky kohokoliv, hleděli na svého AVLA a dojetím plakali. Jejich děti i vnuci nadšeně tleskali.
Jen jedna holčička se zeptala, co je to vlastně politruk. Mamička se usmála ještě vlídněji a řekla, že je to pohádkové zvíře, které už dávno vyhynulo.
„A kde je ta červená legitimace?“ zeptal se zvědavý chlapec. Tatíček se laskavě usmál: „Jaká legitimace? Nepřerušuj a poslouchej.“
A úplně vzadu jeden malý kluk zatahal maminku za rukáv: „Mami, a nejsou to ti, proti kterým jste tenkrát zvonili?“
Maminka mu dala pohlavek. „Ty malý dezoláte! Vždyť je to skoro (PH)AVEL!“
Dobrou noc, děti.
FB
- Hřib, Rakušan a Fiala … tři jezdci české politické apokalypsy - 4.10.2026
- Hrdina je, nebojí se - 4.10.2026
- Deset let po brexitu. Burnham začíná mluvit o návratu do EU - 4.10.2026

Ta loutka na Hradě nikdy nebyl skutečný armádní důstojník.Protože kdyby jím byl,tak by jeho důstojnická čest mu velela zastřelit se!Tou odpudivou ,,lidskou“ bytostí co je bonzácký bezpáteřní bolševický chameleon rozvědčík soudruh PÁVEK maximálně pohrdám a je mi z něho na🤮!!!