12.2.2015
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Podobenství zkorumpovaného pekaře Petra

Sdílejte článek:

MARTIN BULÁK 12.02.2015

Byl jednou jeden šikovný pekař – nazvěme ho Petr. Tento pekař pekl ve své obci chléb a svým zákazníkům se ho snažil připravit vždy čerstvý, chutný a kvalitně připravený, z těch nejlepších surovin. Svou práci měl rád, dělal ji zodpovědně a svědomitě. Jeho zákazníci k němu rádi chodili, protože věděli, že u něj se mohou vždy spolehnout na výbornou chuť a kvalitu – přesto, že byl oproti konkurenci o něco dražší.

[ad#hornisiroka]

Byly to těžké časy a mnozí lidé si za své peníze sotva mohli koupit to jídlo a zaplatit ostatní základní životní potřeby. A tak jednoho dne jednoho sociálně-cítícího politika napadlo, že by bylo dobré stanovit jídlo za základní lidské právo každého člověka. Argumenty které použil ve své kampani byly vcelku logické – ten, kdo nemá (na) jídlo, tak dříve či později zaručeně zemře. Je to tedy jednoduché. Pokud má být něco lidským právem, tak určitě jídlo.

Aby nezůstalo jen u prázdných frázích a prohlášeních, politik v kampani navrhl prosazení zákona, který zajistí to, aby všichni lidé platili do společného potravinového fondu tzv. ” potravinový odvod “. Tento potravinový odvod bude platit každý podle svých možností a schopností podle výše svých příjmů, přičemž ty nejrizikovější nízkopříjmové skupiny nebudou platit nic. Poplatek bude tedy solidární – ti co si už beztak mohou dovolit dostatek jídla, přispějí těm, kteří si to základní životní právo dovolit nemohou.

Na základě tohoto poplatku bude mít následně každý právo na příděl základních potravin z místních pekáren. Do základních potravin se zatím zahrnul chléb a mléko. Každý kdo bude potřebovat tyto potraviny zajde např. do místní pekárny a pekař mu vydá chléb na výdejní lístek podobný receptu u lékaře. Pekař to zaznamená do systému a státní potravinový fond mu po měsíci za to pošle jednotnou platbu podle počtu vydaných chlebů.

No a tak proběhly volby a politik se zázračně dostal do parlamentu a s drtivou převahou převálcoval své soupeře. Analytici se shodli na tom, že to bylo asi kvůli tomu, že nikdo nedokázal nabídnout tak dobrý sociální program.

stat

Systém se naplno rozběhl a lidé začali podle svých potřeb brát chléb z lékáren. Mnozí si ho ale brali více než potřebovali, protože věděli, že už za něj zaplatili a nikdo od nich už nebude chtít peníze znovu. Jak systém pár měsíců fungoval, lidé si všimli, že chléb od pekaře Petra už nechutná tak jako dříve. Už není takový křupavý, a mají pocit že i celková chuť se změnila k horšímu.

Při další návštěvě se jeden zákazník zeptá pekaře Petra, v čem to je, že chléb už není takový jako býval. Petr mu odpověděl takto: “Víte, tehdy jsem si mohl stanovit cenu, za jakou svůj chléb budu prodávat. Teď už to možné není, neboť cena za chléb je jednotná. Na druhé straně, zákon mi ani nijak nepředepisuje, že jaké suroviny a jaké postupy musím při výrobě použít. Nepoužívám tedy už tak dobré suroviny jako předtím a snažím se jen o to, aby byl chléb jedlý, odpovídal hygienickým normám a abych těch chlebů vyrobil co nejvíce. “ Zákazník se nechápavě zatváří a odejde.

Po delším čase jsou někteří zákazníci už velmi nespokojeni s kvalitou, tak jednoho dne přijde za Petrem další zákazník a požaduje od pekaře Petra, aby tedy použil tak kvalitní suroviny jako v minulosti a stejné postupy, aby byl chléb znovu tak křupavý a tak kvalitní jako kdysi. Petr souhlasí, ale pouze pod podmínkou, pokud je za to ochoten zákazník i zaplatit. Petr argumentuje tím, že potřebuje kvalitnější suroviny, které jsou dražší a také více času na přípravu. V neposlední řadě argumentuje i tím, že je to něco, co umí udělat široko daleko jen on, a tak pokud chce zákazník něco víc než státní nekvalitní standard, musí si za to připlatit. Navíc, příplatek je mnohem vyšší než cena za chléb v minulosti, protože pekař peče jen pro tohoto jednoho zákazníka. Zákazník je sice rozčarovaný, ale nakonec si zaplatí a Petr mu chléb ochotně napeče.

Petr takto pokračuje i u jiných zákazníků, až jednoho dne se o tom dozvědí místní noviny, kterým se jeho chování mimo legislativní postupy zdá trochu nestandardní. Všichni mají přece péct chléb zdarma – je to základní lidské právo a nikdo by neměl toto právo zpochybňovat, či dokonce ho přímo porušovat!

Vydají se tedy za ním a konfrontují ho se svými zjištěními. Redaktorka se ho ptá a Petr přímo odpovídá. Argumentuje kvalitou a svými schopnostmi i tím, že to co mu chodí z potravinového fondu mu sotva stačí na upečení chleba chabé kvality. Hovoří i to, že lidé sice do fondu platí velké peníze, ale ty se v systému asi někde ztrácejí. Nyní pokud chce někdo kvalitu, tak kromě již zaplaceného odvodu si musí ještě připlatit – dokonce více než za jeden chléb v minulosti. Na závěr se ho redaktorka zeptá: ” A co lidé, kteří by váš kvalitní chléb chtěli, ale nemohou si ho dovolit? “Petr na to odpovídá: ” No tak ti mají smůlu. “

Reportáž se odvysílá a okamžitě zvedne vlnu kritiky ve společnosti. Stalo se něco nevídaného! Něco, co si nikdo nedovolil dosud tak otevřeně pojmenovat. Někdo si dovolil v systému s funkčním potravinovým fondem na základní životní potraviny vydělat peníze navíc za své služby. Někdo porušil základní lidské právo – právo na jídlo! Okamžitě to místní orgány začaly prošetřovat a Petr se ocitl v nepříjemné situaci masové kritiky a trestních oznámení z každé strany. Lidé byli rozhořčeni a požadovali za tento morální přečin ten nejtvrdší trest. Někteří mu dokonce přáli jen to nejhorší – aby se jednou ocitl v situaci, že nebude mít na jídlo a umře hlady.

[ad#velkadolni]

Petra nakonec i díky společenskému tlaku odsoudili za braní úplatků k podmíněnému trestu se zákazem provádění profese pekaře. Petr měl štěstí a našel si práci řadového zaměstnance v jiné profesi a lidé byli spokojeni, že viník byl alespoň takto potrestán. Tedy ne úplně všichni – ti, kteří by chtěli ten vyhlášený kvalitní chlebíček od Petra ho už nedostali. Nyní se již musí spokojit se standardním státním chlebem nízké kvality.

Nejnovější zvěsti hovoří o tom, že v nedaleké obci už také někdo za úplatek prodává tak dobrý chléb jako měl Petr. No ten úplatek je již podstatně vyšší. Kvalitní chléb se stal luxusem. Cena šla nahoru s rizikem spojeným s výrobou, neboť pekaři se bojí, že skončí stejně jako Petr.

ZDROJ: Martin Bulák

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (17 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky