Pližmo po Praze a zase zpátky
ŠTĚPÁN CHÁB
Povinnosti mě zase po roce vyhnaly na několik málo dní do Prahy, matičky naší rozsochaté, věžemi poseté. Vzal jsem potomky kouknout pod ocas toho našeho národního koně, koukli jsme na tolik kritizovaná letadla s motýlími křídly na Máji, dostal jsem skutečnou tajnou depeši o několika stovek stránek, její přečtení a pochopení mě teprve čeká, to se mi pak bude postupně rozsvěcet tak, až mě pro odběr načerno přijede zatknout nějaké komando z ČEZu.
Ve vlaku zmizely záclonky na dveřích kupé. Nepříjemné. Zato přibyli ramenatí muži, kteří prochází chodbičkami a s nápisem SECURITY na zádech pouští na lidi hrůzu. Asi přílivová vlna z Německa, kde je cesta železnicí na určitých místech praktickou ukázkou nějakého pěkného postapokalyptického béčkového filmu. Nelíbilo se mi to. Ale zvykneme si. I Němci si zvykli.
Potkal jsem i tradičně šťouravého práskače. Takového toho permanentního kata dnes už zapomenuté české švejkovské povahy, která s bretschneiderovskou pečlivostí vidí všechno a to všechno hned běží naprášit někomu s ouřednickou autoritou. Jeden pán seděl ve svém kupé, vlak až na pár opuštěných dušiček v dalších kupé prázdný. Byl to ještě ten starý vagón, kde jde stáhnout okénko a nechat si do tváře vyfoukat pocit svobody. I jal se pán porušit trochu řád, pročechrat mu svou neukázněností perutě upjaté malosti. Vyklonil se z okna a kouřil. Rychlá cigaretka, jeden šluk, druhý. V tu chvíli už přes celý vagón šermuje Bretschneider, který svým bystrým čichem ucítil příležitost zapsat se do dějin. A už běží za autoritou v uniformě a dlouze rozkládá o nezdárném kuřáku a volá po jeho krvi.
Právě v tom je krása života. Koření. Ono by se s tou sterilizací člověka a společnosti nemělo zacházet moc daleko, abychom na konci procesu nezjistili, že už nám společnost nenaplňují žádní lidé. Ale jen Bretschneideři všech příchutí a barev, ale jediného určení. Drobné ničemnosti přece dělají člověka člověkem. Ne mávátko v ruce a povinná příslušnost k davu.
A v Praze jsem měl možnost nahlédnout pod pokličku jisté kulturně společenské normalizace, která tvoří „perfektní“ občany. Normalizace, protože společnosti jako takové byla snad násilně naroubovaným duchem doby zkonfiskovaná kulturní a tedy i společenská revoluce, která nás většinou přes odpor většiny posune dál. Teď je to kulturní revoluce předplánovaná v PR odděleních jakýchsi korporátů. Jenže taková kultura je jako kdyby ji plánovali na sjezdu strany a revoltovat se muselo pod befelem těch, proti kterým se zpravidla dříve revoltovalo. S mávátky a vlastně s povinností účasti. Je to trochu zvláštní a neplodné období.
Ale nebojte, občané Prahy, my z vesnic a maloměst vás zachráníme. I přes ta všechna vaše mávátka a pozvednuté pěstičky vás máme někdy docela rádi. Někdy. Docela.
Jdu si číst tajnou depeši (skutečně jsem ji dostal jako jediný adresát, strašná zodpovědnost, tohleto). Zní to tajnosnubně? To je dobře, to byl záměr.
- Uvědomuje si někdo následky? - 5.9.2024
- Nechutné temné evropské hodnoty - 5.9.2024
- Kdo to podal? - 5.9.2024
V praze je blaze, parazitům.
https://www.svobodny-vysilac.cz/2024-08-29-komentare-aliance-narodnich-sil-ans-k-aktualnimu-deni-vladimira-vitova/
Mým největším omylem bylo když jsem na chvíli uvěřil “že všichni Pražáci nejsou stejní”…
.
Nevím jak pan Cháb, ale já rozhodně nikoho z matičky stověžaté zachraňovat nebudu. Jako státem označená svině, která nesouhlasí s vládní politikou, to už budu mít přišito jako tu pěticípou hvězdu natrvalo. Já jsem za tím vládním příkopem . Konzervativci a pravičáci to mají dnes těžké, ale aspoň vím, že Fiala a jeho parta nepatří do mého tábora slušných lidí.
Když tak vidím tu tramvaj s těmi vlajkoumi…
To se nám to žije pod vlajkou unie.
To se nám to pod tou vlajkou jezdí.
Tak nějak po česku,
furt ode zdi ke zdi.
Takže všechny svině jsme výhradně
tedy my.všichni pražáci?
Když od roku 1918 proberu všechny ty vlastizrádné škodiče co znám,tak to byli výhradně pražáci ,že?
Vždyť ani echt Čechů tam nebyla většiina,i papá Masárik byl Slovák.
Vy bodří a stateční mimopražštví máte být Praze vděční,že se stala filtrem zachycující ti nejhorší svinstvo z vašich řad. a ne přitrouble bezdůvodně napadat všechny jen zkrzevá trvalé bydliště,
Právě tenhle venkovem naplavený rnut změnil Prahu z centra průmyslu,vědění a kultůry v centrum likvidátorů této země a jejich obslužný personál když ji předem důsledně očistil od nepotřebných lidských zdrojů,
Ti skutečně pamatující i pamětníci mi potvrdí že jen máloktrerý z ústředních či akčních výborlů KSČ byl rodem pražák
Stejně tak vyžírky cizopasících. na velkém sametovém průseru,které hned z počátku svého běšnění vyhnali rodilé pražáky živící se prací svých hlav a rukou od svých profesí a změnili je v prodavače prdel*níků a Kauflandů,nájemné drožkaře a umyvače nádobí.
Ti prašivci pověření zlikvidováním nedávno ještě prosperujícího českomoravského venkova i samotné Prahy nejsou všichni rodu pražského.
Fiala,Hřib,Rakušan,Foltýn Ho*línek .to všechno jsou opravdu Echt pražáci.
Myslím pane Cháb, že šířit v téhle době hloubení zákopůnadplukovníka Oťase,populisticky
připitomnělý separatizmus až hraníčí z kolaborací z tou pětispřeží pakáží !
Rád se budu mýlit.
Křiváci,vlastizrádci,prolhaní podrazácí, křivohřbeté beztvaré a beznázorové želé nejde pane autore třídit podlejen jejich bydliště .
Ale skutků kterými je záměrně a cíleně na přání svých tvůrců likvidují.
Moi, moji rodiče, pra a prarodiče Vltavěnkou křtěni, já křtěn v kostele, kde Jaroušek Hašků s dcérou štukatéra z kr. Vinohrád svatbu měl.
Asi tak na cca 30 let jsem se samoevakuoval z ČSSR, chtěl jsem na moře a na školu námořní v Polsce byla moc velká tlačenka dětí bolševiků, vedoucích masen a zelinářů.
Dnes částečně opět žiji v Praze a snad zde i umřu, máme tady hrobku.
Praha, pro druhý protektorát velkoměsto, je jen jako ta ostatní. Násoska toxického odpadu z venkova, i toho z Brna,že.
Autor o sobě napsal, že první infarkt měl před třicítkou, tak ho šanuji a žádné ad hominem na jeho adres nebude.