Pionýrský tábor v Karlových Varech: MFF

[ad#clanek-respo]

Filmy mám rád a kdo by neměl. Ausgerechnet v české kotlině jsme k filmovým příběhům přirostlí, trochu nám pomáhají ulehčit život a nejen tím, že nám na pár hodin přepnou vědomí a uleví od denních starostí. Máme to rádi, když někdo jiný trpí, trochu i za nás, nebo když nějakej hrdina spráská padouchy, což bychom pochopitelně udělali sami, kdybychom zrovna neměli kopec jiné roboty. Jsme různí a rochníme si v různých tématech a má to tak být.

Podobně se člověk dokáže přenést v čase i místě jinam při čtení dobré knihy, částečně i návštěvě nebo poslechu kvalitní hudby. Hrstka lidí pak podobné pocity dokáže prožít i při pohledu na obrazové dílo nebo sochu. Jenomže mezi všemi těmito druhy umění a filmařema je jeden velký a zásadní rozdíl: ti ostatnípracují za svoje. Neexistuje žádný ústřední orgán spisovatelů, který by vysál ze státního rozpočtu stovky miliónů a ty rozdělil mezi spisovatele, kteří tvoří svá díla. Muzikant musí poctivě odehrát koncert a na obraz vám taky z daní neukápne, snad jen pokud vás nechají dělat oponu do Národního divadla.

Proti tomu tady máme filmařkou lobby, partičku, který visí na státním rozpočtu a přerozděluje vaše (naše) daně malé skupině umělců, kteří točí a točí a točí. Je vcelku jedno, jaká je kvalita díla, sponzorujeme všechno a všechny, kteří jsou v pravý čas na pravém místě, kde se peníze rozdělují. Hezky o tom mluvil Svěrák mladší v televizním rozhovoru, kde chvilku plakal a chvilku si stěžoval na to, jak na jejich práci nejsou paníze a jak by se měla společnost ještě více postarat o to, aby oni mohli točit. A že si film na sebe nemůže vydělat. Skutečně? A proč by jako nemohl?

Nikdo nikomu nedá peníze na výrobu sandálů, cihly nebo třeba dobré knihy. Nejsme tu od toho, abychom se komukoliv skládali na výrobu produktu a je celkem jedno, že se nám snaží tahle skupinka vsugerovat, že film je něco docela jiného. Není. Je to produkt jako každý jiný a má dokonce své výhody pro uplatnění na trhu. My jsme tu od toho, abychom platili hotový produkt a za ten jsem i já ochoten zaplatit slušnou cenu, ovšem jenom za ten film, který si vyberu a který jeho autorovi zaplatím.

Až vám ČT bude zase předhazovat rozhovory s “celebritami”, bude točit na střeše PUP hotelu zavěšena do filmových pásů a nad hlavou jim budou lítat kamerové drony, zkuste si uvědomit, kolik peněz právě teče do karlovarského kanálu pro zábavu hrstky vyvolených. Jsou to desítky miliónů. Nelze než se ptát s klasikem filmu Vlastou Burianem: “A kdo to tam dá”.

No Vy přátelé, Vy.