Pět rozdílů mezi levicí a pravicí

1) Názor na roli vlády

Levice věří, že vláda má být nejvýznamnější politickou silou ve společnosti. Vláda má mít rozhodující vliv na vzdělání každého dítěte, poskytovat veškerou zdravotní péči a podnikatelům do detailů určovat, jak mají vést svůj podnik, včetně například prodejní doby.

Pravice naproti tomu chce omezit roli vlády jen na to, co je absolutně nezbytné, jako je obrana státu a pomoc těm občanům v nouzi, kteří se nemohou opřít o rodinu, církev, místní obec a charitativní organizace.

Konzervativci jsou přesvědčeni, že s růstem moci vlády nezbytně roste i korupce, kdy vládní úředníci zneužívají svůj vliv k osobnímu a politickému prospěchu, zatímco lidé mimo vládu si jejich vliv a různé výhody od nich kupují. Zároveň jsou omezovány osobní svobody jednotlivců: čím silnější je vláda, tím slabší je občan. Neustálý růst nákladů stále početnějšího státního aparátu nutně vede k hospodářskému kolapsu. Růst vládních výdajů si vynutí zvyšování daní, což výrobce nakonec zlikviduje nebo vyžene do zemí s nižším zdaněním. Státní dluh stále roste, až se stane nesplatitelným.

Pravice má obavy ze silné vlády, levice z velkých podniků. Coca Cola se vám ale nemůže vlámat do domu a zkonfiskovat váš majetek. To může jen silná vláda. Jen ona si může dovolit stavět koncentrační tábory a páchat genocidu.

Všemocná vláda kazí charakter národa. Lidé přestávají cítit spoluodpovědnost za druhé, když se přece o všechno stará vláda. Levice věří v neomezenou moc vlády, pravice věří ve vládu omezenou.

2) Levice upřednostňuje dobré pocity, pravice dobré výsledky

Zaručená minimální mzda a požadavek na její zvyšování patřily vždycky k programu levice, protože to u zaměstnanců budí dobrý dojem. Pro ekonomiku je to však politika vražedná, protože kdo by se namáhal pracovat, když má mzdu zaručenou i bez práce?

Podobně katastrofální následky má snižování nároků vůči „znevýhodněným skupinám“, např. snadnější přijímací zkoušky pro „diskriminované menšiny“. Výsledek je, že mnohem více studentů školu nedokončí, protože později na požadavky studia nestačí. A pokud by se jim vyšlo vstříc snížením požadavků, snížilo by to úroveň celé školy.

Oblíbeným tématem levice je mír a pacifismus. Dobře se to poslouchá, ale odmítáním vojenského výcviku se válce nezabrání, naopak ji to může přiblížit. Nic totiž nepovzbudí útočníka víc, než jistota, že oběť se nebude bránit. Kdo se zlu nepostaví na odpor, přispívá tím k jeho vítězství.

Proč se mládež většinově přiklání k levici? Protože hesla jako zaručená mzda, pozitivní diskriminace a pacifismus v ní vyvolávají dobré pocity, přičemž za sebou ještě nemá dost dlouhý život, aby poznala jejich dlouhodobé negativní dopady.

3) Rozdílné hodnocení Ameriky

Pravice a levice hodnotí Ameriku a její historii velmi odlišně. Konzervativci (američtí — pozn. red.) vidí Ameriku stejně, jako ji viděl Abraham Lincoln: jako nejlepší pozemskou naději Země. I když přiznávají její nedostatky, považují Ameriku za nejlepší společnost, jakou lidstvo kdy vytvořilo. Ve srovnání s jinými společenskými formacemi poskytuje největšímu počtu lidí nejrůznějšího původu největší svobodu, nejvíce příležitostí, největší blahobyt, a více než kdo jiný v historii prospívá i jiným zemím.

Naproti tomu levice (kdekoli na světě — pozn. red.) považuje Ameriku za zemi prohnilou, založenou bohatými bílými muži na podporu jejich rasy, jejich bohatství a na zotročení černochů. Amerika podle ní byla a je sexistická, netolerantní, xenofobní a bigotní. Panuje zde nepřijatelná materiální nerovnost, bohaté firmy a jednotlivci mají příliš mnoho moci a vlivu. Čím levicovější stanovisko, tím negativnější je i hodnocení Ameriky.

Za všechno zlo ve světě nese vinu Amerika, na pozitivním vývoji má zásluhy minimální. Nejčastěji se jako důkaz uvádí americké otrokářství. Ve skutečnosti však každá civilizace na světě, včetně afrických národů, otroctví v historii praktikovala. Z hlediska světového morálního přínosu je tedy nutné položit otázku jinak: Které země zrušily otroctví nejdříve? Byly to země židovsko-křesťanské kultury, mezi nimi i Spojené státy.

V žádné zemi na světě nejsou lidé nejrůznějšího původu přijímáni jako plnoprávní členové společnosti tak jako přistěhovalci v Americe. A žádná země v historii nebojovala za svobodu ostatních tolik jako Amerika. 37 tisíc Američanů padlo v Korejské válce, z níž Amerika neměla žádný ekonomický prospěch, jen proto, aby ubránili Korejce proti komunistické tyranii. Jižní Korea, kde jsou američtí vojáci dodnes, je jednou z nejsvobodnějších a nejbohatších zemí v Asii, zatímco severní Korea, kterou se Američanům ubránit nepodařilo, je nejubožejší a nejzotročenější zemí na světě. Podobně Japonsko a Západní Německo, které ve válce obsadila americká armáda, patří dnes k nejbohatším a nejrozvinutějším zemím. Země, odkud se Američané stáhli, jako Vietnam a Irák, zažily masové vraždění a jiné hrůzy.

4) Postoj k nepříjemné pravdě

Levice a pravice vnímají svět rozdílně. Jedna strana ho vidí, jaký je, akceptuje základní pravdy a fakta, i když jsou nepříjemná, a na nich staví svůj světový názor. Druhá strana si předem utvoří názor, a fakta potom vnímá touto optikou. Která strana vidí reálný svět? A která pouze svou představu o něm?

Jádrem levicového myšlení je popírání nepříjemných skutečností, kdežto pravice si o realitě nedělá žádné iluze. To se odráží např. v rozdílném vnímání lidské přirozenosti a původu zla. Liberální pohled vidí příčinu zločinnosti v chudobě, protože přinejmenším od osvícenství pokládá člověka za v podstatě dobrého, a výskyt zločinnosti přisuzuje vnějším vlivům, chudobě, útlaku a rasismu. Proč? Protože levici připadá příliš trapné pohledět skutečnosti do očí a uznat, že zlo je zakotveno přímo v lidské přirozenosti.

Další skutečnost, kterou levice odmítá uznat, je existence hlubokých rozdílů mezi muži a ženami. Není to jen rozdíl v anatomii pohlavních orgánů, ale i ve fungování mužského a ženského mozku, mezi mužskými a ženskými hormony, mužskou a ženskou psychikou. Podle levicového myšlení by pro děvčátka měla být autíčka stejně přitažlivá jako panenky a kluky by mělo bavit kreslení a tanec stejně jako zbraně, realita je ovšem jiná. V sexuálních vztazích je muž schopen střídat partnerky bez jakékoli citové vazby, zatímco pro ženu je uspokojivý sex bez citové vazby zpravidla nemyslitelný. Připustit si to je ovšem pro feministky trapné, proto raději tvrdí, že se bez muže obejdou stejně dobře, jako ryba bez bicyklu. Mužům kupodivu tolik nevadí přiznat, jak moc jim žena chybí.

To je ostatně celý problém politické nekorektnosti. Podle definice je politicky nekorektní taková pravda, která levici připadá příliš nepohodlná, a proto nesmí být vyslovena.

Jiným příkladem je otázka, proč je ve vězení mnohem víc mladých černochů než bělochů. Důvod je pro levici příliš trapný na to, aby ho uznala, a proto je politicky nekorektní. Je přitom velmi prostý: mladí černoši se mnohem častěji dopouštějí násilných trestných činů.

Proč jsou na univerzitách některá témata tabu? Protože levice nechce slyšet fakta a názory, které jsou jí nepříjemné a narušují její pohodu. Tak se zrodil výraz „trigger warning“, pro který zatím ani nemáme jednoduchý český ekvivalent, totiž úvodní varování na začátku kapitoly nebo odstavce, který by mohl čtenáře rozčilit příliš vyhraněnou formulací nebo provokující myšlenkou.

To je také důvod, proč se levice stále cítí něčím popuzená či dokonce uražená. Vezměme například populární levičáckou nálepku na autech: „Válka nic neřeší!“ Pravda je, že někdy je válka jediným možným řešením. Vězně nacistických koncentračních táborů osvobodili vojáci, kteří šli do války, nikoli míroví aktivisté a mírové dialogy s hitlerovským režimem. Uznat možnou nevyhnutelnost konkrétní války je však pro leckoho na levici příliš trapné a nepopulární. Levice by si ráda navždy zachovala dětský stav nevinnosti, zatímco růst k dospělosti a k poznání, že život je plný nepořádku, těžkostí a bolesti, je čím dál více součástí konzervativního vidění světa.

5) Cesta k nápravě společnosti

Konzervativci jsou přesvědčeni, že ke zlepšení společnosti lze dospět pouze morálním zlepšováním každého jednotlivce, jenž vede neustálý boj s vlastními slabostmi a nedostatky. Je pravda, že v totalitních — nacistických, komunistických nebo islámských — režimech každý jednotlivec vede chtě nechtě neustálý zápas s vnějšími silami. Ve svobodných společnostech, jako je Amerika, je hlavní zápas každého jednotlivce veden proti vnitřním silám, s vlastními mravními chybami.

Levice naproti tomu věří, že boj za lepší společnost se musí vést hlavně a především proti nedostatkům společenským. Soustřeďuje se proto na boj proti sexismu, rasismu, netoleranci, xenofobii, homofobii, islámofobii a mnoha dalším zlům, která podle jejich přesvědčení prostupují americkou společnost. Proto se také levice zabývá daleko více politikou a politikařením, než to pozorujeme u pravice. Protože levici více zajímá náprava společnosti než náprava jednotlivce, stává se pro ni politika nevyhnutelně hlavním nástrojem zlepšování společnosti. Slyšíme-li tudíž o někom, že je „aktivista“, automaticky předpokládáme jeho spojení s nějakým levicovým hnutím.

Dalším důsledkem tohoto rozdílu mezi levicí a pravicí je, že jelikož pravice věří ve zlepšování společnosti postupnou změnou každého jednotlivce, počítá s tím, že i společnost se bude měnit postupně. To se zdá levici příliš pomalé, ta je spíš nakloněna změnám náhlým, revolučním. Obama svým voličům sliboval: Jen pět dnů nás dělí od převratné proměny Spojených států amerických.

Konzervativci nejen o žádnou převratnou změnu nestojí, naopak jsou silně proti ní. Měnit zásadně společnost, která není zásadně špatná, znamená vždycky změnu k horšímu. Ameriku můžeme zlepšovat, ale neměli bychom ji převracet. Naši otcové zakladatelé dobře chápali, že společnost lze proměnit jen mravní proměnou každého občana. Výchova charakteru proto vždy stála v popředí práce s dětmi a vzdělávání mládeže, od základních až po vysoké školy.

Jak řekl prezident John Adams: „Naše ústava byla napsána pro mravný a zbožný lid. Pro vládu jakéhokoli jiného je naprosto nevhodná.“ Anebo Benjamin Franklin: „Pouze ctnostný člověk je schopen svobody.“ Proč? Protože svoboda vyžaduje sebeovládání. Čím svobodnější společnost, tím potřebnější je umět se ovládat. Jestliže se většina lidí ovládat nedokáže, musí nastoupit silný stát, aby je ovládl.

Od založení Spojených států až do šedesátých let se školy i rodiče soustřeďovali na pěstování charakteru. Se vzestupem levicového myšlení však výchova charakteru ze škol postupně vymizela. Pozornost dětí je místo na vlastní nedostatky zaměřována na nedostatky Ameriky. Výchovu charakteru nahradilo rozebírání sociálních problémů. Dětem se už od mateřské školy vtlouká do hlavy globální oteplování a na vysokých školách se řeší ekonomická a genderová nerovnost, bělošské výsady a násilnická kultura na kolejích. Jestliže ale na vysokoškolských kolejích vládne násilnická kultura, ukazuje to na zanedbanou výchovu k sebeovládání už v dětství, na nižších stupních a v rodinách.

Jsou to hlavně otcové a církve, kdo představují primární vychovatele k sebeovládání. Tito činitelé milionům dětí v dnešní Americe naprosto scházejí. Ze škol vycházejí davy Američanů dychtivých napravovat Ameriku, kteří ovšem téměř nehnou prstem pro nápravu vlastního charakteru. Problém je v tom, že nelze zlepšit společnost, dokud se nezlepší jednotlivci.

•  www.prageru.com, zpracoval PM