26.6.2022
Kategorie: Společnost

Péče

Sdílejte článek:

MONIKA ČÍRTKOVÁ

Naše progresivistické kruhy si vždy oblíbí nějaké slovo, které začnou tlačit do veřejného prostoru, opakují ho a vkládají skoro do každé věty, až se z něj stane nedílná součást jejich propagandy.

Před několika lety to bylo slovo “kolektiv”, což se k agendě pokrokové mládeže celkem i hodilo; kolektiv Kliniky nebo kolektiv feministických žen zní o dost přirozeněji než kolektiv střelců. Potom byl v módě “narativ”; všechno bylo narativ, zejména pokud si někdo myslel něco jiného než pokrokové kolektivy, byl to zcela jistě nějaký narativ.

A teď tu máme PÉČI. Rozmohlo se to v době pandemie, ale trvá to stále. Feministky si péči strašně oblíbily a na takovém Alarmu už nedají bez péče ani ránu.

Podstata je v tom, že tu péči, tedy starání se o druhé, vykonávají především ženy, a to je z nějakého důvodu špatně. Nepřišla jsem na to, proč by to mělo být špatně, ale prostě je to špatně a mělo by se to změnit.

Jestli tomu správně rozumím, péče je dvojího druhu: za peníze, tedy ve formě placené práce třeba ošetřovatelek, vychovatelek, kuchařek (myšleno ve školní jídelně, muž jako šéfkuchař v Alcronu, to není žádná péče, pochopitelně), a potom ta doma, například starost o rodinu, o blízké, o domov.

S tím prvním bych si vůbec nelámala hlavu: když takové feministce nevyhovuje pečující profese, může jít bez problémů dělat něco jiného. V továrnách, kde se nepečuje, ale vyrábějí součástky nebo zpracovávají potraviny, mohou ženy nastoupit do pracovního poměru stejně jako muži. Není žádný důvod vydělávat si péčí, když si můžete vydělávat třeba jako obsluha stroje u tovární linky.

Mám dojem, že mnohem větší problém mají feministky s tou druhou péčí, totiž s péčí doma. Jde o běžné činnosti, výchovu dětí včetně školní přípravy, pomoc rodičům nebo nemocným členům rodiny, úklid.

Podle mého názoru je celkem přirozené starat se o domácnost, v níž člověk žije, ale samozřejmě: pokud nějaké ženě vadí, že to má dělat, nikdo ji k tomu nenutí. Může si klidně žít v nepořádku, nikomu do toho nic není. Případně si může na tuto činnost někoho najmout a za jeho práci zaplatit. Stejně tak mít děti je věc volby; pokud se žena nechce o děti starat, nemusí – všichni víme, jak děti vznikají a dnes jsou široce dostupné možnosti, jak tomu zabránit.

Tak kde je problém?

Nevím.

Prostě péče, péče, péče, padněte všichni na kolena, že jsem koupila rohlíky, dala dětem svačinu a vyžehlila prádlo. Zvykněte si, že to není samozřejmost, neplyne to z toho, jaké životní volby jsem učinila a že chci sama kolem sebe mít pořádek. Je to PÉČE a já, sebestředná žena 21. století, všechny donutím, abyste mne za to obdivovali. Že manžel mezitím tráví deset hodin v zaměstnání? To nikoho nezajímá, to je přece samozřejmé, on se tím realizuje ve své kariéře.

Mimochodem, ještě jsem neviděla feministku, která by se rozčilovala, že například práci popelářů vykonávají z naprosté většiny muži. Ale to musíte rozlišovat. Úklid a vynášení odpadků, když to dělá žena, je PÉČE. Tahání popelnic a pobíhání za popelářským vozem v mrazu, větru, dešti, to je práce mužů. O nějaké péči proto nemůže být ani řeč.

 

Monika Čírtková

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (18 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
3 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)