Paradox Babiš

Nazdar lidi,

já jsem Andrej a jsem miliardář. Obírat stát na daních či EU o pár miliónů na dotacích by mne tedy nemělo asi nikterak lákat. Ale to víte, proč si toho jablka neukousnout. Myslím si, že jsem to asi zkusil. Ne, kecám.

Znáte Čapák? Ano, tu farmu, kam vás vás tak rád zvu a kde MÁM ty své lemury. Tak ta vlastně není a nikdy nebyla moje. Vlastně ani nevím, čí je to projekt. Jen je tím nejlepším, co jsem kdy vymyslel. Ale akcie na ni vlastnili mi neznámí lidé.

Ok, byly to mé vlastní děti, ale že jsem to zatajil, je přeci úplně normální. To musí chápat každý rodič. Chtěl jsem je chránit.

Před kým? Nebo před čím? Nic mne nenapadá.

Tak tedy jinak. Ony měly chránit mne. Dobrá, krýt můj stále zjevnější podvod. Stačilo aby podepsaly něco, nevěda co a když to celé vypuklo, náhle z nich byli psychicky nemocní jedinci. I z mého syna, který do té doby pilotoval Boeing. A tam potřebujete kurde tvrdé psychotesty. Ale tady aspoň vidíte, jak to dopadá, když věčně přísaháte na zdraví svých dětí. Stejně za to může Kalousek.

No byl dlouho klid a zdálo se, že se na nic nepřijde. Ale novináři jsou holt hyeny, které se šťourají ve věcech, do nichž jsem své nebohé nemocné děti sám namočil. Tedy né že já bych byl zkažený a nemorální. To oni jsou špatní. To ti lotři na to přišli!

Na co? Vlastně na nic. To že byl syn unesen je jen sprostá lež. Volně přeloženo: Můj syn lže! Já jej jen poslal na prázdniny. Vždyť je to naprosto logické. Jsem miliardář, který by mu mohl zajistit tu nejlepší péči tady u nás. Nebo možná i ve Švýcarsku. Ale coby milující otec jsem jej poslal s neznámým Rusákem na východ. Je to přeci úplně normální poslat svého zbožňovaného syna na okupované území. To, že tam zákony naše ani evropské nedosahují s tím nemá vůbec, ale vůbec co dělat!

Novináři jsou však hyeny. Pokud jim nediktuji svou pravdu, jsou schopni odhalit, co má zůstat utajeno a promluvit si s mým synem. S mým nemocným synem za účasti jeho zdravé matky. Přepadli jej v bytě! Teda, on se tam tak ze zvědavosti nachomýtl a začal si s nimi povídat. Vlastně nebyli ani uvnitř. Jen stáli před dveřmi a můj syn či bývalá manželka mohli kdykoli zabouchnout dveře. Nestalo se tak. Může za to asi Kalousek. Nebo možná Bakala.

To, co jim však můj syn pověděl, není vůbec pravda. Byl na výletě s kamarádem. On jej neunesl. On se o něj staral jako o vlastního bratra. Proto má z něj nyní můj syn nahnáno. A vůbec, nechte jej být. Je to nemocný člověk, kterého jsem asi tak trošku jen namočil do svých kauz. Ale hyeny jste vy!

Neviděli jste, jaký je pan Protopopov miláček a lidumil? Vždyť ten se nemá za co stydět ani co skrývat? Nebylo to vidět na jeho přátelských reakcích?

Lidi, kurnik, vím že už se v tom vážně motám a jedno tvrzení vyvrací druhé. Že je to celé totálně postavené na hlavu. Celé je to však jen sprostá kampaň! Jen lži. Lži mého nemocného syna!

Vždyť je víc než jasné z reakcí mne i Prototopova, že nemáme co skrývat. Jen jsme neuměli odpovídat na otázky novinářů a dva dny jsme vymýšleli tu tesknou pohádku o mém chorém synovi, za kterou by se ani Andersen nestyděl.

A pak mi ji ten zlořád celou zboural. Napsal novinářům, že chce vypovídat. Že jsem překročil jakousi červenou čáru. Já už vážně nevím jak dál. A Prchal už je taky asi hodně zoufalý. No koukněte, co se dnes v noci objevilo na mém profilu.

Dá to přeci rozum. V celé reportáži nezaznělo ani slovo o přesné adrese mého syna. Jediný, kdo ji zná, jsou redaktoři seznamu, kteří jsou s mým synem naopak v kontaktu. Je úplně normální, že se s ním nedomluví na další schůzce, ale pojedou za ním a budou jej obtěžovat v noci, když se můžou domluvit a všichni v klidu vyspat.

To víte, měsíc jsem od svého syna ani ex nevěděl, že mluvili s novináři z Čech, se kterými jsou nyní v kontaktu, ale jakmile u nich někdo zaklepe, tak mi hned zavolají. Nač volat policii, že jsou obtěžováni. Oni zavolají mne. A já se o ně postarám a hodím si status na facebook. Protože to je to nejlepší. co můžu udělat.

Hlavně si zapamatujte následující:

Nikdy neodstoupím! Nikdy! … Nekapituluji… Deutschlad wird nie kapituliren! Niemals! Niemals!

Že bych přeci jen ten nemocný já? To víte? Lidé se mění, choroby zůstávají.

Boha, jak nízké musí mít člověk IQ, aby to vše Andrejovi ještě baštil a stál za ním? Vždyť jedno slovo vyvrací druhé a je to celé tak absurdní, že mu už snad nemůže věřit nikdo. Vždyť už kope jen ze zoufalství. Vzpamatujte se prosím!

Pokud by to však chtěl někdo zfilmovat, měl bych parádní název.“Jen padesát mega!”