Pár symptomatických postřehů o Evropě

No, ne tak úplně. Pšenice, které je nejvíc, je ještě zelená a vjede se do ní za čtrnáct dní až tři týdny. Ale díky určitým anomáliím v počasí, je už zralý ozimný ječmen. Ten se většinou používá na krmení (sladovnický ječmen je jarní), není ho nijak zvlášť moc, ale v pátek jsem letos poprvé viděl kombajn při práci.

A na kraji pole stál kamion s polskou SPZ a z kombajnu se to sypalo rovnou do něj…

Pak jsem viděl ještě dvě další pole, kde se mlátilo a v obou případech u toho asistoval polský náklaďák…

Vlastně jsem se musel pousmát… Jak je to dlouho, co jsem přesně o tomhle psal? Že letošní úroda je prodaná překupníkům? Ještě to ani pořádně nezačalo a já už viděl tři důkazy… Ne, neříkám, že to takhle bude s celou úrodou, ale byl to takový hezký a zřetelný úvodník. Moje pozorování jistě není reprezentativní, ale na druhu stranu nejsem nijak překvapen. Letos se zemědělcům prostě vyplatilo prodat úrodu dopředu. Bylo by naivní předpokládat, že někdo upozadil tržní síly z osobního altruismu a rozhodl se zachraňovat dostatek jídla v Česku, když Egypt zaplatil víc… Za čtrnáct dní začne sklizeň pšenice a pak vám poreferuji.

Toto moje pozorování mě ale zmobilizovalo a tak jsem se v uplynulých dnech bavil se všemi mými přáteli z velkého byznysu a poptal jsem se, jaká je situace v jejich oborech. Kdo mě čtete pravidelně, tak víte, že se mám koho zeptat. Takže, situace v této chvíli vypadá následovně:

1. Zemědělství je v této chvíli v černých číslech. Cena produktů převyšuje cenu nákladů. Ziskovost přepočítaná na jeden hektar se víceméně zdvojnásobila… Stejně jako se zdvojnásobily náklady. Zároveň ukrutně vzrostlo riziko. Nikdo neví, kolik budou hnojiva stát zítra, nikdo neví, za jakou cenu zítra prodá úrodu, nikdo neví, jak dlouho bude čekat na agrochemii. Nikdo neví, kolik obilí se z Ukrajiny dostane na trhy a jestli cena půjde nahoru nebo dolů. Nikdo neví, jak moc se pohne inflace, která má sice průměrné procento, ale strašně se liší obor od oboru. Ceny železa vzrostly úplně jinak než ceny elektřiny. Svým způsobem všude panuje taktika KDD – každý den dobrý. V této chvíli platí všechno dohromady. Fantastické ceny i naprosté propadáky. Neuvěřitelný zisk, který ale může být ze dne na den pryč, protože si v EU vymyslí nějaké nové sankce. Ti skutečně velcí podnikatelé teď zisky mají, ale nevědí, kdy se to utne. Pro běžného spotřebitele je to samozřejmě smůla – všechno to navýšení vstupů i riziko, že všechno náhle skončí, to prostě zaplatíte v ceně jídla (a paliva a všeho dalšího).
2. Teď se hodně mluví o vývozu ukrajinské pšenice přes EU na světové trhy, ale tupí novináři samozřejmě ničemu nerozumí a tak vůbec nereferují o tom, že se teď po železnici vozí vlastně úplně všechno. Když se máme odstřihnout od ruské ropy a plynu, když se nemohou používat trubky v zemi, tak jediná další cesta jsou vlaky. Takže se teď na železnicích potkává pšenice z Ukrajiny a nafta pro Ukrajinu. Nemusím asi zdůrazňovat, že vagony nejsou zrovna kompatibilní, úzká hrdla se nám ještě násobí a dispečeři nevědí, co pouštět dřív. Jen se pustilo na železnice trochu víc obilí, ale to mělo okamžitě za následek snížení dovozu paliv na Ukrajinu. A sami Ukrajinci brzy zjistili, že na nějaké hladové černoušky sere pes, když potřebují naftu pro potřeby války. Prý bychom nikdo nevěřili, kolik benzínu se teď vozí na Ukrajinu jakýmkoliv způsobem a jakých zisků dosahují ti, co to tam vozí. Na Ukrajině už žádná rafinerie nejede, ale válka funguje na plné pecky…
3. Mimochodem – to je také jeden z důvodů, proč Putin postupuje tak pomalu. Nikdo v EU neutne ruskou ropu, když je to jediný způsob, jak pohánět válku na Ukrajině. Ano, je to právě ruská ropa, která pohání ukrajinské tanky i americké raketomety. Kdyby se EU odstřihla od ruské ropy, okamžitě dojde palivo pro Ukrajinu… Jo, celá ta sankční politika nás donutila nakupovat od Ruska draze a nezbytně a válka nás nutí v tom pokračovat. Kdyby totiž EU splnila Zelenského přání, tak jsou na Ukrajině rázem v době kamenné.
4. Zapomeňte na to, že by se přestala dělat biopaliva i kdyby se naše vláda uvztekala nad Babišem. Ceny biopaliv trhají rekordy, jejich cena šla nahoru, ale pořád jsou levnější než benzín. Poptávka je tím pádem obrovská a i při neskutečných cenách vstupních surovin, stejně je ten byznys v černých číslech. Příčina je jednoduchá – každý litr lihu nahradí litr benzínu z ruské ropy. Dokud se chceme odstřihnout od ruských uhlovodíků, bude výroba biopaliv u nás vždycky zisková a vždycky bude mít své zákazníky. A pokud se nebude MEŘO přimíchávat do benzínu v Litvínově, bude se přimíchávat někde jinde. Zisk Preolu trhá rekordy a nikdy to nebylo tak dobré podnikání. To nejhorší se ale teprve projeví. Zisk jaksi teče už někam jinam.
5. Velký byznys se totiž do investic do zkapalněného plynu a nových ropovodů po Evropě moc nehrne. Jednoduše proto, že splácení těch investic je minimálně na patnáct let a jsou to neskutečné tisíce miliard peněz. Postavit zkapalňovací terminál, k tomu tankery, pak zplyňovací terminál, pak to propojit… a přitom po jedné hladové a studené zimě si to mohou evropští obyvatelé také rozmyslet, mohou zjistit, že Putin je hodný a jejich vlády jsou zlé, mohou je svrhnout a domluvit se s Ruskem a… všechny ty peníze za terminály a tankery budou vyhozené oknem. Pravdomluvní politici a ještě pravdomluvnější novináři samozřejmě mluví jinak, ale ti, co mají prachy a mluví s ministerskými náměstky, ti se drží zkrátka a myslí si o tom své. Nikdo totiž moc nevěří, že Evropa ty svoje sankce udrží. Prostě na to nemá. Ani infrastrukturu, ani peníze, ani vůli.
6. Často je od novinářů slyšet, jakou Putin udělal chybu, když se pustil do války na Ukrajině. Ale ve světě byznysu se stala ještě mnohem větší chyba, kterou udělali Britové. Putin ukrajinskou válkou udělal Rusku menší škodu než Boris Johnson Británii svým rozhodnutím, zabavit Abramovičovi majetek a jachtu. Vězte přátelé, že reálný byznys se v uplynulých třech měsících raketově přesouvá do Dubaje. I čeští a slovenští podnikatelé se tam v tom učí chodit a přesouvají svá sídla právě tam. A Dubajští jim vycházejí vstříc. Jednak je to tam blíž jak z Prahy, tak z Dillí nebo Šanghaje (z tohoto hlediska je Londýn najednou na periferii), jednak teď dubajský šejk představil plán rozvoje na sto let dopředu… a jedou podle něj. Představte si, co to znamená pro byznys – stoletá předvídatelnost legislativy i daní. Všichni ti afričtí vůdci a světoví korporátníci o tom nemluví nahlas, ale o to rychleji přesouvají svoje prachy tam do Arábie. Prý budeme brzy překvapení, kolik firem tam bude z Česka.
7. Arábie samozřejmě žádné sankce na Rusko nedělá a jediné, čeho náš slavný Západ dosáhl, že obchodní jednání o stavbě velkých podniků a jejich financování teď už neprobíhají v Londýně, ale v Dubaji. A možná se už nebudou financovat v dolarech… Centrum světového byznysu se právě přesunulo, protože to tam jde, protože tam se ruští oligarchové bez problémů potkají s evropskými oligarchy, i s těmi americkými a čínskými, tam si zaparkují svoje jachty nejen Abramovičové, ale i diktátoři z Afriky a všichni si tam ulijí svoje peníze, protože je to bezpečné.
8. Pokud mám shrnout protiruské sankce jednou větou, znělo by to asi takhle: Místo aby si byznysmeni podávali ruce v Londýně, podávají si je v Dubaji. A všechny ty zisky, které jim teď platíte v ceně benzínu a potravin, ty už budou investovat někde jinde. K čemu dávat prachy do vylepšování litvínovské rafinérie, když nevíte, jestli ruská ropa tou Družbou fakt nepřestane proudit… Je lepší investovat v Ugandě ne? Nekecám. Takhle teď vypadají úvahy těch, kdo umějí stavět továrny a dělají reálný byznys.
9. Včera jsem se potkal s jednou kamarádkou ve Vidlákově, která pracovala v jakési rakouské firmě, která vyřizovala soukromé lety letadly. Je nezaměstnaná. Soukromé lety využívali především byznysmeni pro nákupy ropy a zemního plynu. Ano, ti už do Evropy nelétají, Dubai Airlines mají svoje vlastní zastoupení a Rakušáky k tomu už nepotřebují.
10. Vysoké ceny ropy urychlily ještě jeden byznys – už dlouho se ví, že v tropech se dá vyprodukovat palivo levněji, než z ropy. Prostě se pěstuje cukrová třtina, z té se dělá líh, do lihu se nalije trocha aditiv a už to jezdí… Pokud máte dost sluníčka a vody, vycházelo to lépe než dovážet benzín. Zároveň je pěstování třtiny a kukuřice poměrně jednoduché, ceny jsou stabilní a je to velká podpora pro místní rolníky. Už jen proto, že výroba paliv nemá vysoké nároky na kvalitu surovin a nepotřebujete k tomu kvalifikované pracovní síly. Teď se to o to víc pohnulo. Proč platit šejkům za benzín, když můžu za benzín zaplatit místním rolníkům… Tím jim zvednu životní úroveň, umožním jim skutečný rozvoj a vydělají na tom všichni ne? A tak s to dělá. Projekty na biopaliva teď jedou. Hlavně v zemích třetího světa. A pokud lomíte rukama, že bude drahé jídlo, tak ano, bude. Ale to nikoho nezajímá a úplně nejmíň to zajímá ty rolníky, kteří dostávají dobré peníze za jednoduchou výrobu. Tak dobré, že mohou děti poslat do školy. Nad planetou možná pláčou aktivisti v Evropě, ale všude jinde si lidi uvědomují, že svět je tvrdé místo k životu a pokud mají šanci zlepšit svůj osud, nemá cenu moc přemýšlet nad osudem jiných.

Pokud bych to měl shrnout … svět už se propojuje mimo Evropu. V Dubaji. Jsou tam už v podstatě všichni. Tam neplatí žádné sankce, tam se dělá normální byznys na principu má dáti – dal. Britové si svojí politikou odřízli poslední cecík, který u nich držel vědomí velmoci – Centrum byznysu Londýn. Ale Evropa už není pupek světa a USA také ne. Kdo může, ten horečně přesouvá svoje aktivity přesně tam, kde máme zafixováno, že jsou ti islamisti, co podřezávají krky. I tohle se brzy projeví. Dejte tomu pár let a muslimové budou opět mírumilovné náboženství a sami si vzpomenou na ty pasáže Koránu, které je nutí být pohostinní. Teď právě je dubajští diktátoři učí, kolik peněz se dá vydělat tím, že jste tolerantní a s otevřenou náručí přijímáte cizince (a jejich peníze).

Globalizace se prostě stala a je tak velká a tak silná, že USA ani dohromady s Evropou už nemají dost sil, aby na tom něco změnili. Na zbytek světa jsou prostě slabí. Tahle válka byl poslední pokus to změnit, ale prohráli jsme už ve chvíli, kdy se Indové, Číňané a Saúdové nepřidali k USA. Všichni korporátní manažeři, kteří tady hlasitě prosazují grýndýly a protiruské sankce, tak se tu v ojroparlamentu vykecají a pak letí do Dubaje, kde mluví úplně jinak. Doublething zvládají bravurně a vůbec jim to nepřijde v rozporu.

Zvykejme si. Teď jsme my ten rozvojový svět. Teď jsme my na periferii. My nikoho nezajímáme. Byznys už se nedělá u nás za naší asistence, našeho zprostředkování a našich provizí. Právě teď jsme se toho sankcemi vzdali a odevzdali to zdarma Arabášům. Oni si to vzali moc rádi, protože si právě zařídili příjem i když jim dojde ropa. Kdo něco znamená, ten má v Dubaji kancelář. Ano, právě tam je teď bezpečno, předvídatelnost a dlouhodobý plán rozvoje. Tam se teď právě znovu napojují ty kontakty, které byly rozpojeny v Berlíně, Vídni a Londýně. Právě tam si teď podávají ruce ruští ropní oligarchové s indickými, čínskými i africkými oligarchy. I ti dolaroví oligarchové tam jezdí, ale najednou nemají co nabídnout, protože senilní stařík ve Washingtonu jim to zakázal… Ti ostatní zatím zjišťují, jak je super, když je nikdo neotravuje s agendou lidských práv, které vždycky vycházejí ve prospěch USA.

Vlastně bych se nedivil, kdyby do roka a do dne vyhlásil Putin svojí doktrínu ohledně transatlantického vměšování do Evropy. Tak jako mají Amíci Monroovu doktrínu, tak my budeme mít tu Putinovu.

Evropa právě nastupuje na cestu bolestného poznání, že je v háji, nezajímavá a že kdo mohl, ten se přesunul do nového centra dění. Škody na globální ekonomice budou vlastně malé. Ale škody v EU budou obrovské. A je úplně jedno, co si myslíme a jak volíme. Byznys už má alternativu, masově ji využívá a přesouvá svoje sídla firem na novou bezpečnější adresu. Zbývá už jen poslední otázka… kdy to tady rozpoznáme a jak bolestné toto poznání bude…

Ale myslím, že jedna studená a hladová zima postačí.