21.10.2023
Kategorie: Exklusivně pro PP, Politika

O té naší evropské demokracii

Sdílejte článek:

LUBOÍR VYLÍČIL

Když před pár dny zahajoval náš pan president, Petr Pavel, slavnostní zasedání 27. ročníku konference Forum 2000, rozhovořil se o demokracii. Logicky. Letošní sabat Havlistů, našich i přespolních, se přece konal pod názvem “Za demokratický světový řád”. Ale v páně presidentově projevu zazněla zajímavá, nebo přinejmenším nezvyklá slova: „…stále roste nutnost bránit demokracii i v demokratických společnostech.” Co tím mohl myslet?

Tady, na tomto fóru, si nemusíme brát servítky. Za třicet let života v tak zvaném demokratickém světovém řádu už asi drtivé většině z nás došlo, že vznešený pojem „demokracie” zdegeneroval ve slovní klacek k bití ideového protivníka. Podobně, jako to svého času bývala „diktatura proletariátu.” A že tímto klackem dnes elity tlučou zuřivě po hlavách všechny, kteří se sebeméně odchýlí od ideje jednotného Západu pod vedením USA, kteří jen pípnou o národě a jeho zájmech, nebo by snad, renegáti jedni hnusní, požadovali cokoli, co odporuje Bruselem schválené pravdě, potřebám globalismu a tlaku nadnárodních organizací Západu.

Takoví politici a takové partaje jsou jasně nedemokratické. A s takto označenými se prostě nemluví, s takovými se vede boj na život a na smrt. Jen si vzpomeňte na příklad z našich luhů a hájů a z nedávné doby. Z časů, kdy byl Babiš premiérem. To se přece vytvořil slepenec opozičních partají a nazval sám sebe „demokratický blok”. Jako že oni jsou demokrati a Babiš s Okamurou ne. I když se účastnili stejných voleb a nenavrhovali nic, co by měnilo současný ústavní pořádek. Vzápětí zahájili tihle demokraté proti „nedemokratům” takový džihád, na jaký by i Hamás zíral s otevřenou hubou. No ale, když už to tu máme tak pěkně zavedeno a ošéfováno, tak co měla znamenat ta páně Pavlova poznámka, o nutnosti bránit demokracii i v demokratických společnostech?

Pro odpověď se podívejme k sousedům. K zemím s dlouhou demokratickou tradicí. K úctyhodným zakládajícím členům EU. Do Rakouska a Německa. Nejdřív jukněme do alpské země jižně od Budějovic. Tam mají organizaci, nazvanou Monitor demokracie. A ta vydává každoročně zprávu, nebo chcete-li průzkum o tom, jak místní obyvatelstvo vnímá demokracii. Jejich nejčerstvější zpráva je z letošního srpna a rozhodně stojí za přečtení.

Podle rakouského Monitoru demokracie, spokojenost občanů s politickým systémem nadále klesá. Prohlubuje se krize důvěry v politickou representaci a systém. Tato důvěra v systém se ve středních a vyšších vrstvách společnosti úplně zhroutila. Pokud jde o spodní (příjmovou) třetinu, demokracie podle ní neplní klíčové sliby. Celkem 38 % respondentů – tedy více než každý třetí – v poslední době uvedlo, že se necítí být zastoupeni žádnou parlamentní stranou.

Nicméně, přece jen, neexistuje naděje, že by to mohli vytrhnout mladí, liberální, Grétou a progresem opojení voliči? Ti, na které sází u nás Pirátstvo a v cizině Zelení? Tak právě jim se věnovala zvláštní podkapitola zmíněného průzkumu. Tady jsou výsledky: pouze 34 % z více než 2 000 dotázaných uvedlo, že si myslí, že politický systém v Rakousku funguje dobře. Pěkných 39 % mladých lidí ve věku 16 až 26 let si myslí, že demokracie v Rakousku je nefunkční. Ve srovnání s předchozím rokem se jedná o nárůst o 12 procentních bodů. Přitom, podle téhož průzkumu, se mladí o politiku zajímají. Přibližně polovina dospívajících a mladých dospělých diskutuje o politice s rodinou, přáteli nebo kolegy alespoň jednou týdně. A na závěr jedna perlička: „politická výchova ve školách je mladými lidmi velmi kriticky hodnocena.”

Pojďme raději do Německa. Ale ani tady nemá, v poslední době, demokracie na růžích ustláno. Podle jednoho z aktuálních průzkumů je pouze menšina Němců, konkrétně 38 procent, s demokracií spokojena anebo velmi spokojena. Ještě na konci roku 2022 to bylo 52 procent. Podle jiného průzkumu narůstá mezi Němci touha po jednoduchých řešeních. A pozor – zvyšuje se souhlas s přímou demokracií. Do třetice pak čerstvý průzkum Körberovy nadace: důvěra Němců v politické strany klesá. Zatímco ještě v roce 2020 uvedlo 29% Němců, že stranám důvěřují, v roce 2021 toto číslo kleslo na 20% a letos dosáhlo historicky nejnižšího bodu – stranám věří 9 procent obyvatelstva. A ještě něco – Podle tohoto průzkumu by se 86 procent Němců chtělo více podílet na důležitých rozhodnutích.

Takže si to shrňme. V obou zmíněných zemích, tvořících srdce EU, je se způsobem, jak se tu provádí demokracie, hrubě nespokojeno k 70% voličů. Mez lidmi je velmi rozšířen pocit, že jejich názory a hodnoty jsou vládnoucí elitou ignorovány. Přes to, že je jasně vyjadřují na demonstracích, v průzkumech a sociálních sítích. Politickým stranám tu nedůvěřuje drtivá většina občanů. Obyvatelstvo je hromadně přesvědčeno, že politici (vědomě) neplní své sliby. Bohužel ale teorie, že by to šlo změnit volbami, vzala už dávno za své. Proto také čím dál více Němců a Rakušanů požaduje přímou demokracii. Aby to už konečně mohli nějak ovlivnit. Když mají, podle Ústavy, tuhletu „vládu lidu”, že…

Jako by se blížil konec jedné éry. Systém, vznešeně nazývaný demokracií, byl v průběhu posledních třiceti let lidem ukraden a vykastrován. V Německu, Rakousku, u nás… V celé euroamerické civilizaci. V každé větší partaji mají cizí, nadnárodní struktury své lidi. A přes ně se jede zhruba stále stejná politika, ať už zvolíte ty, či ony. Karierní politici si dávno odvykli zodpovědnosti vůči voličům. Protože konkurenční strana v podstatě stejně žádnou konkurencí není. I tam to přece vedou „naši lidi”. Takže povolební střídání ve funkcích není žádnou tragédií. Dnes Franta a příště Pepík. Však my mu do té doby nějaký šolich najdem…

Proto je také možné před volbami vesele slibovat, co chtějí lidi slyšet. Třeba obrat od Green dealu, nebo odmítnutí migrační dohody, že Fialo? Aby se pak, po volbách, s úsměvem realizoval pravý opak. Tak zvané elity, které se v politických funkcích střídají, jak svatí na orloji, zjevně věří, že ti, kterým se skutečně odpovídají, je už nějak podrží a ochrání. A kdyby bylo úplně nejhůř, tak v jiných partajích jsou rovněž bratři v jejich triku, kteří by je, po volební prohře, úplně na hubu padnout nenechali. Donedávna to bezproblémově fungovalo. Ale tenhle systém má jednu podmínku. Těmi „střídači” musí být také strany „demokratické”. Takže je jasné, proč je současný boj proti těm pár odrodilým, „nedemokratickým a protisystémovým” partajím, tak zuřivý. Pro tyhle politicko-mediální struktury jde totiž o válku existenční.

V takové situaci není divu, že se po celé Evropě vzmáhá touha po změně. Ne toho či onoho politika. Ale systému. Zde hledejme důvody presidentových slov. Že „stále roste nutnost bránit demokracii i v demokratických společnostech.” Pronesená před Havlisty Evropy a světa. Jo, milí agenti liberálního progresivismu, do lodi teče. A už to nejde maskovat. Sype se vám to. Dokonce i ve vzorných a disciplinovaných zemích západní Evropy. Tak už se seberte a běžte. Škoda nebude ani vás, ani vašeho hybridního systému. Škoda je, že jste na další desetiletí zprofanovali samotný pojem demokracie.

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (10 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
40 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)