O řezance komunistické i té postkomunistické

Motto “Na všem, co se pod sluncem děje, je zlé to, že všichni mají stejný úděl a že srdce lidských synů je naplněno zlobou, po celý svůj život mají v srdci samé ztřeštěnosti a pak se odeberou k mrtvým.” (Kazatel 7 – 9, Stejný úděl všech, 9.3)

Miloš Forman kdysi prohlásil něco v tom smyslu, že ani socialismus, ani kapitalismus nejsou dobré pro člověka. Nelze než souhlasit s tímto velkým člověkem. Každý z těchto společenských řádů má své pro a proti, ale jedno mají společné. Snaží se lidi krmit řezankou, k čemuž jim slouží média.

Soudruzi nás krmili svou rudou řezankou, ale většina národa jim nevěřila. Stačilo konfrontovat jejich propagandu s realitou dne všedního a člověk byl v obraze. Byli tak pro smích králíkům. Točily se seriály, jež byly velmi poplatné době, hodně tendenční, hlavní hrdinové byli nositelé ušlechtilých myšlenek. Nutno však přiznat, že herecké výkony jednotlivých protagonistů byly excelentní, národ je miloval. A bylo jedno, jestli šlo o Nemocnici na kraji města či Muže na radnici. Kvalita hereckého řemesla byla s dnešní kvalitou nesrovnatelná.

Společenská situace se změnila, přišla jiná garnitura, jejímž cílem je rovněž ovládat myšlení lidí. A jak jinak než prostřednictvím médií. Řezanka se tudíž koná, její příchuť je odlišná. Postkomunistická média mají za cíl vytvořit ze svých diváků, posluchačů či čtenářů lidi s co možná nejplošším vědomím, neb plošší lidé se dají snáze oblafnout, dokáží skousnout nesmyslnost všeho, co na ně proudí ze sdělovacích kanálů. Příliš mnoho komerce, násilí, sexu a slaboduchých amerických seriálů, v nichž se to zabíjením, krví a střílečkami jen hemží.

Komunisté svou propagandou vyvolávali přinejmenším odpor a smích, “kapitalisté” jsou možná úspěšnější v tom, že někteří lidé jsou s to plytkost a nicotnost některých médií zbaštit. Dnešní sdělovací prostředky cpou do lidí řezanku tak, že mnozí z nich už ztratili schopnost rozlišit, co je dobré a co je nesprávné. Až přespříliš se do našich životů vloudil americký systém, v němž je jedinou hodnotou úspěchu zisk. Jedině prachy, nic víc. A někteří lidé zblbli natolik, že dosahují úrovně placatého hamburgeru či zvětralé coca coly. Někteří lidé zblbli natolik, že jsou schopni jásat, že má císař nové šaty, i když on ve skutečnosti kráčí nahý. Novodobá řezanka v jejich myslích učinila své.

Po dlouhé době jsem se na pár minut podívala na nekonečný (a nekonečně stupidní) seriál Ordinace v růžové zahradě. I po letech vidím, že se téměř nic nezměnilo, všichni se jednoho dne sejdou v jedné posteli, partneři se mění jak trenýrky, nechybí nicneříkající dialogy, jež s konečnou platností podporují povrchní myšlení a uniformitu. Další řezanka, na niž se někteří lidé dívají. Zhlédnou-li něco tak laciného, dá se počítat s tím, že jejich vědomí je zas o stupeň plošší, a proto zhltnou další díl bez mrknutí oka. A když už spolknou never-ending seriál pokleslé úrovně, nic jim nebrání přepnout na jinou komerční televizi, kde se koná pořádná řezanka. Kauzy, instinkty, duely a jánevímcoještě v režii diletanta. Na něco takového už se snad nemůže dívat ani divák kvality placatého hamburgeru či zvětralé coca coly.

I v záplavě komunistické řezanky se dala najít kvalitní kniha či film. Člověk byl však postaven před nelehký úkol. Hledal jehlu v kupce sena. A totéž platí i o řezance postkomunistické…