O čem mainstream nenapíše

V úvodu vystoupil moderátor večera, Michal Semín z akce D.O.S.T., s konstatováním faktu, že v éře svobodných voleb jsme dnes poprvé od roku 1948 v situaci, kdy mají vládnoucí strany veškerou moc. Nejen obě komory parlamentu, vládu a prezidenta, ale i všechna mainstreamová média. Pětikoalice dokonale využila upraveného volebního zákona ve svůj prospěch, a nikoli ku prospěchu občanů.

Současná politická situace nedává opozici žádnou možnost zastupovat své voliče ani nebere v úvahu názory voličů, kterým hlasy v posledních parlamentních volbách propadly. Přitom z celkového počtu oprávněných voličů pětikoalici volila méně než jedna třetina.

Cílem setkání byla debata o tom, zda je možné, aby si národně konzervativní hlasy navzájem naslouchaly. A jestli je možné, aby oponenti vlády pragmaticky spolupracovali. Jinými slovy, “jak si nejít vzájemně po krku a jak čelit čím dál tím totalitnější liberální demokracii”.

Petr Štěpánek, 1. místopředseda Trikolory uvedl, že často dostávají otázku, proč se opozice není schopná domluvit, spolupracovat nebo se spojovat. Považuje to za správný dotaz na nesprávném místě, protože právě Trikolora se ke spolupráci vždy stavěla vstřícně. V parlamentních volbách kandidovala spolu se Svobodnými a Soukromníky, v komunálních volbách s SPD. Konstatoval, že platí nepřímá úměra: čím více nespokojených hnutí, tím menší šance pro opozici. Roztříštěnost nahrává pětikoalici.

Vinu za tento stav připisuje i novinářům mainstreamových médií včetně tzv. veřejnoprávních, kteří informují jednostranně a nepřipouštějí diskusi. Výsledkem je že “polovina národa má mainstreamem vymyté mozky a druhá polovina se od mainstreamu odpojila úplně. Jedni mají tlampač, druzí jsou vypínáni.” Štěpánek připomněl známou myšlenku T.G.M, že “demokracie je diskuse a bez diskuse není demokracie”.

Varoval i před shadow banningem sociálních sítí, což je forma cenzury, která omezuje dosah a snižuje okruh uživatelů. Zdůraznil, že cenzura je zákonem zakázaná, cenzura porušuje volnou soutěž politických stran a tedy ústavní zákon ČR. “Cenzurou se nehájí pravda proti lži, ale lež proti pravdě.”

Jiří Kobza, poslanec za SPD, se zamýšlel ve své úvaze nad tím, zda budeme dále směřovat do pozice kolonie Berlína, Bruselu nebo Washingtonu, nebo si vezmeme svou státnost zpět. Moderátor Semín zhodnotil jeho vystoupení: “To je po dlouhé době, co nějaká politologická analýza nezněla jako blábol.” Petr Štěpánek doplnil, že “volební systém nezměníme, ale musíme se ho naučit využít”.

Petr Vacek, místopředseda strany PRO (Právo Respekt Odbornost) přirovnával progresivistické neomarxisty, věrozvěsty nových světlých zítřků k vlaku, který nás doveze do zavšiveného gulagu, a my se zatím hádáme, kdo bude sedět v první třídě, kdo bude stát v chodbičce a na koho zbude místo v dobytčáku. Ale vlak nás tam stejně doveze všechny. Aby se tak nestalo, musí se alternativní, národně konzervativní strany shodnout na základních programových bodech jako na jednotícím prvku, nikoli na všech jejich detailech. Musí zapomenout na stará příkoří v zájmu budoucnosti státu. A členové musí být schopni vysvětlit svým sympatizantům, proč je nezbytné postupovat společně, spolupracovat s dalšími podobnými stranami a hnutími. Slovy Petra Vacka: “Strana PRO je připravena v zájmu lidí této země a v zájmu republiky postupovat společně. Je to proces a otázka není, zda postupovat společně, ale jak.”

V závěrečné diskusi Petr Vacek upozornil na dvě hlavní hrozby. První hrozbu vidí v korespondenčních volbách a v potenciálních machinacích v nich, za druhou velkou hrozbu považuje snížení věku voličů, protože děti jsou lehce ovlivnitelné a základní i střední školství je pod vlivem současné progresivní ideologie.

Diskutující se rámcově shodli, že je potřeba spolupracovat a do voleb vstupovat společně, nejlépe ve dvou národně orientovaných formacích; jedné více pravicové, druhé zaměřené levicověji. Pro dnešní dělení už není rozhodující “pravice a levice”, nýbrž hlavní dělicí čára vede mezi progresivistickými liberály a národně orientovanými konzervativci. Z pohledu konzervativních voličů, kteří nemají zastoupení v současné vládě, můžeme jen doufat, že se jim to podaří.

Akci pokrývala, pokud je mi známo, jen dvě média: Raptor-TV.cz (přímým přenosem, záznam zde) a ParlamentníListy.cz zastoupené redaktorem Jiřím Hroníkem.