Nerudová to neustála

Europarlament vrátil do hry opět, jak z některých stran zaznívá, „šmírovací“ Chat Control. Pane poslanče, co se přesně odehrálo a co to konkrétně znamená, koho všeho se to může dotknout?

Dočasná legislativa umožňující skenování zpráv (ChatControl 1.0) vypršela v dubnu tohoto roku. Europoslanci březnovým hlasováním odmítli její prodloužení. Poté se stalo něco, co je v moderních dějinách EU bezprecedentní a naplno to odhaluje pravou podstatu bruselské demokracie.

Mluvíme o Chat Control 1.0, jak je to ale s tzv. Chat Control 2.0, o kterém se občas v médiích také něco objeví?

ChatControl 2.0 je prozatím zmetek, který nemá přesnou podobu. Jedná se o ale o připravovanou legislativu, která by plynule navázala na právě prodloužený ChatControl 1.0. Veškerá dosavadní jednání mezi státy o podobě ChatControl 2.0 zkrachovala. Neexistuje shoda na tom, zda by skenování zpráv bylo povinné a zda by se mělo týkat i šifrovaných aplikací.

Každý rok však probíhají napříč EU parlamentní či prezidentské volby, pozice států se tak mohou otáčet jedním či druhým směrem. Dle mého názoru je už samotná debata o takové legislativě smutnou zprávou o stavu evropské demokracie.

Lobby, která by bruselským úředníkům a technickým korporacím uzurpovala právo na plošné a bezpodmínečné šmírování, je velmi silná.

Vy jste už při našem minulém rozhovoru na téma Chat Control použil slova jako „fízlování“ nebo „autocenzura“… Jak to fungovalo dosud? A jaké to má výsledky například jako nástroj boje proti dětské pornografii?

Výsledkům ChatControlu v oblasti prevence šíření dětské pornografie jsem se nevěnoval. Nepovažuji to za platný argument, jde-li o snahu zasahovat do soukromí všech občanů Evropské unie.

Je důležité podotknout, že nejrozšířenější chatovací aplikace (např. Instagram, WhatsApp, Messenger) již před časem zrušily možnost šifrované komunikace. Soukromí na internetu je v posledních letech spíše zbožným přáním nežli skutečnou realitou.

Shrnuto – považuji ChatControl nadále za historický milník, kterým chce Evropská unie naplno vstoupit do života občanů všech členských zemí. Jedná se o nebezpečný nástroj, který se může velmi rychle překlopit v dosavadní evropské historii nevídaný totalitní nástroj.

Pojďme ke zmíněnému „prodloužení“. V této souvislosti sklidili ostrou kritiku nejen třeba někteří europoslanci ANO, ale také například Danuše Nerudová. „Evropská unie chce šmírovat soukromou konverzaci, paní Nerudová to nepřímo podpořila – nebyla bohužel sama. Pak si zablokovala profil na X,“ uvedl například Patrik Nacher. Jak si vysvětlit „nepřímo podpořila“ a jak vnímat pak ono „zablokování“?

Danuše Nerudová svým hlasováním podpořila znovuvrácení ChatControl na plénum Evropského parlamentu. Návrh, který byl již jednou zamítnut, se tak znovu vrátil. A nepřekvapivě prošel.

Stejně jako další europoslanci odmítá Danuše Nerudová převzít před svým národem odpovědnost za to, k čemu Českou republiku pomohla zavázat. Nevím, jak si takové chování vysvětlit. Osobně hádám, že Danuše Nerudová neustála vlastní svědomí a tvrdou, oprávněnou kritiku občanů na sítích.

Podívejme se na další české europoslance, jak tedy v této věci hlasovali?

Proti návrhu se postavili pouze europoslanci Motoristů, ANO, SPD, Pirátů. ODS se zdržela hlasování.

Zmíněná Danuše Nerudová sice byla proti finálnímu návrhu, avšak svým dřívějším hlasováním umožnila jeho vrácení. Její kolega Farský byl pak plně pro a stejně tak europoslanci Zdechovský, Kolář a Niedermayer.

Vraťme se ještě k nedávnému summitu v Ankaře. Co říci na jeho výsledek, ať už ohledně podpory Ukrajiny nebo plánovaného zvýšení výdajů na obranu….?

Ukázalo se, že předchozí vláda vynakládala nejmenší podíl financí na obranu ze všech zemí NATO. Přestože před volbami i po volbách tvrdila, že jsme nad 2 %. To, že na obranné politice stavěla Fialova vláda veškerou komunikaci, je zpětně k smíchu. Méně směšné jsou však následky. Celou naši vládu čeká náročná cesta ke zvýšení obranyschopnosti republiky.

Oceňuji smírný a otevřený přístup prezidenta Trumpa.

A jak s odstupem pár dní vnímáte naši „dvoudelegaci“?

Vládní delegaci čekal nelehký úkol. Několik měsíců po volbách jsme museli navázat na výsledky předchozí vlády, která byla suverénně nejhorší v plnění aliančních závazků. Ze všech zemí NATO. K tomu vláda čelila situaci, ve které Petr Pavel, reprezentující opoziční politiku vůči vládě, chtěl velet české delegaci. A nebál se situaci protlačit až k Ústavnímu soudu, který nás odsoudil k jeho účasti v Ankaře.

Myslím si, že kromě bizarního zážitku to na pozici České republiky nemělo vliv. Pro naši domácí politiku to však znamená prohlubování již tak rozsáhlých příkopů v naší společnosti.

I po summitu to mezi vládou a Hradem poněkud „skřípe“. Kam až ty různé neshody mohou zajít? A co říci na slova A. Babiše, že prý prezident poškozuje ČR? Pokud souhlasíte, tak v čem konkrétně?

Nepředpokládám, že by Petr Pavel začal vykonávat svůj úřad v souladu s ústavou nebo by rezignoval na statut opozičního lídra. Proto očekávám, že bude nadále vyhledávat příležitosti k bojkotování vládní politiky a znemožňovat nám tak prosazování programového prohlášení vlády, ke kterému jsme byli zvoleni většinou občanů České republiky. Vláda bude těmto pokusům čelit a hájit tak svou pozici, která je dána ústavou.

Tím Petr Pavel poškozuje Českou republiku. Odmítá respektovat výsledky voleb a neřídí se ústavou.

Úplně na závěr se podívejme na nehodu vašeho spolustraníka Filipa Turka, které byl v těchto dnech plný internet. Diskuze kolem ní byla opravdu dost vyhrocená. Zaznívaly i výzvy k rezignaci, ale také třeba připomínky rychlé jízdy ministra Výborného, večírku v den střelby na pražské fakultě, nebo zmínka o „šifrovaném“ telefonu… Jak totedy brát?

V prvé řadě jsem rád, že jsou všichni účastníci nehody bez trvalé újmy. Vše okolo vnímám jako ukázku současné politické kultury, která je, kde je.