Není nad data a čísla

Konečně máme trochu jasno v tom, proč vláda kvůli tomu aby zastavila šíření pandemie pokaždé nejdřív ze všeho zavře hospody. Protože nejvíc lidí se nakazí v práci.

Zajímavé. Nejvíc lidí – 39% – se podle doposud důsledně tutlaných vládních dat, zveřejněných díky omylu jakéhosi hygienického inkousta, virem nakazí v práci. Druhé virově nejnebezpečnější místo je podle těchto „dat a čísel,“ díky kterým vláda rozhoduje, co nám zase zakáže, u vás doma – 22%. Při společenských akcích 1%. Na vysoké škole 1,7%, na základní škole 4,8%. Při sportu 1,1%.

Hm. Když si vybavím ty úpěnlivé výzvy vládních politiků, abychom bez zastávek chodili rychle do práce, rychle z práce, a pak už byli jen doma a sledovali v televizi „data a čísla,“ něco mi tom vládním boji s pandemií postaveném na izolaci a uzavření míst, kde se údajně nakazí nejvíc lidí, nehraje.

Dvě třetiny nakažených to chytne v práci nebo doma, ale zavírají se hospody, školy, kina, ševci a kadeřnictví a lidi jsou vyzýváni, aby byli jen doma nebo v práci? Já chápu, že je to asi kapku složitější rovnice, ale vypadá to fakt vtipně.

Hospody, které jsou v rámci tradiční podpory malého a středního podnikání vždy na prvním místě všech dosud vydaných vládních pandemických blacklistů a hygienických pogromů, svojí kolonku v „datech a číslech“ vůbec nemají. Ani kadeřnice, prodejci bot, knihkupci nebo parky a ulice. Počet nakažených na všech těchto a mnoha dalších místech je tedy tak nízký, že ani nepronikl do statistiky. Do „dat a čísel,“ podle kterých určují, co zavřou a zakážou.

Takže, jestli těm vládním tabulkám dobře rozumím, tak vláda vyhlásila, udržuje a neustále utužuje jakési hygienické stanné právo všude tam, kde je pravděpodobnost nákazy malá, a jedinou oblastí společenského života, kterou z tohoto masakru důsledně vynechává jsou místa, kde se nakazí absolutně nejvíc lidí.

Což mi z hlediska toho, jak vláda ono stanné právo a hygienické pogromy na živnostníky zdůvodňuje, tedy tak, že virus se šíří, protože jsme „nezodpovědní“  a máme „příliš sociálních kontaktů,“ přijde jako skutečně originální přístup.

Zavřít hospody, kde se od jara prakticky nikdo nenakazil a nechat v provozu fabriky, kde se naopak nakazila naprostá většina, je velice zajímavá taktika, které ovšem při neustálém vládním zdůvodňování zavedení hygienického stanného práva „daty a čísly“ ne tak úplně zcela rozumím.

Proč vláda nechce zavřít fabriky přitom celkem i chápu a z mého laického pohledu jde  o správný přístup. Zastavení ekonomiky, jak jsme si už ověřili, nefunguje. Jenže podle těch slavných „dat a čísel“ nefunguje ani zastavení společnosti, stanné právo a roušková buzerace. Co tedy nechápu je, že přesto okamžitě pokaždé zavře hospody a nutí nás chodit v parku maximálně ve dvou a v rouškách.

Pokud se podle „dat a čísel“ absolutně nejvíc lidí nakazí v práci a absolutně nejmíň v hospodách a kadeřnictvích a vy ve jménu boje s pandemií místo fabrik zavřete hospody a kadeřnictví, je celý ten váš hygienický koncentrák a pogrom na živnostníky úplně k hovnu.

A jediným výsledkem tak bude ekonomicky a sociálně zdevastovaný stát plný viru covid-19.

Pokud to celé zhodnotím, vychází mi, že opravdu zodpovědná vláda neměla dělat nic. Tak, jako nic nedělá při jiných epidemiích. Respektive měla se postarat o ochranu virem ohrožených a zapnout jakýsi zdravotnický overboost. Čili, ekonomiku měla nechat ekonomikou, ta by si poradila sama a peníze měla nacpat do špitálů a domovů důchodců.

A lidi měla taky nechat na pokoji. Odpustit si kasárenské manýry, kasárenskou buzeraci s večerkou, nástupy, ranní rozcvičkou i chytrou karanténou a chovat se k nám jako k dospělým, svéprávným a svobodným bytostem. Upozornit na rizika a velice slušně požádat o individuální zodpovědnost a případnou dobrovolnou spolupráci.

Protože právě to permanentní stavění národa do latě a ne „nezodpovědnost“ lidí stojí za tím, že tak velké množství národa na vládu i její hygienická nařízení už jenom z principu sere.

Něco mi říká, že bez přiblblých rozkazů, výhrůžek a „lockdownů“ by to celé fungovalo mnohem lépe a že dobrovolně nošená rouška by se pravděpodobně nikdy  nestala nenáviděným symbolem vládní buzerace.