Německo a Francie směřují Evropu k válce

Válka na Ukrajině čím dál více ukazuje myšlenkovou i mravní prázdnotu, dnes se již dá již říci, samozvaných unijních lídrů. Německo, Francie a Itálie se chovají jako ruští kolaboranti. Fráze Emmanuela Macrona vůči Ukrajině …“budeme s vámi až do vítězství“ mi zní jako „…budeme s vámi až do vaší smrti, držíc vás za ruce, abyste se nemohli bránit“. Po své návštěvě Kyjeva oznámil, že Francie jí věnuje šest houfnic Ceasar. Ne šedesát, šest set, ale slovy šest. Jak směšné a urážlivé. Toto je totální, genocidní válka, ne nějaký operetní střet pár rytířů ověnčených pentlemi, po němž ihned následuje vyjednávání u korbelu dobrého moku.

Z německého kancléře Olafa Scholze vždy pod tlakem spojenců i domácího veřejného mínění vypadne nějaký slib, který ale není a ani nikdy nemá být splněn. Frankfurter Allgemeine Zeitung k tomu napsal: „Na papíře je spolková vláda jedním z nejdůležitějších dodavatelů zbraní pro Kyjev. ……. v žádné zemi nikdy nebyl větší rozdíl mezi oznámeními a dodávkami.“ To stejné se objevuje ve Welt am Sonntag a Spiegel. Německo poskytlo ruční protitankové a protiletadlové zbraně (z toho 2500 střel Igla z výzbroje bývalé východoněmecké armády), nějakou munici, výstroj, oblečení a z donucení 7 kusů, ne 70 ani 700, houfnic PzH 2000. Žádné již před měsíci slíbenou techniku (zastaralou a v zanedbatelném počtu) jako tanky Gepard (50 kusů), obrněná vozidla Marder (50 kusů) nebo bájný protiletadlový systém Iris, který nemá ve výzbroji ani bundeswehr.

Proč nemá Ukrajina dostat moderní tanky? O vyvolání rizika války s Aliancí mohou němečtí a francouzští představitelé vykládat hlupákům. Tank nedokáže dostřelit do Moskvy, ale je nejlepší prostředek pro obranné boje. A to je pro spolupracovníky Ruska špatně. Německo také není ochotno, nahradit východoevropským státům sovětskou výzbroj dodávanou na Ukrajinu.

Němci by si měli vzpomenout, že třeba za berlínské krize se svět kvůli nim dostal na pokraj války a USA přesto nenechali Západní Berlín anektovat Ruskem. A těch 277 000 letů v období 1948-1949 bylo nákladných a vykonaných ve prospěch lidí, kteří byli ještě v roce 1945 nepřáteli. Proč ale zpytovat svědomí, když se budou hřát krvavým ruským plynem.

Co to znamená pro soudržnost NATO? Německá vláda veřejně přislíbila Ukrajině dodávky konkrétních zbraní a jde tedy o smluvní závazek. A jak je vidět, na Berlín nelze spoléhat. Úplně stejným způsobem se Německo v budoucnu postaví k splnění čl. 5 smlouvy NATO o společné obraně. Bude tvrdit, ano, ano, již vám jdeme na pomoc. A nic. Francie si vystačí s bezobsažnými prohlášeními a Itálie mlčením.

Kdo si za nějakou dobu vzpomene, co bylo morální? Kdo dnes volá k odpovědnosti účastníky zasedání Společenství národů, kde císař Habeše v roce 1936 prosil o pomoc nebo Francii a Velkou Británii, které Polsko, po jeho napadení nacistickým Německem 1. září 1939, nechali na holičkách? Kdo si vzpomene na selhání nizozemského kontingentu ve Srebrenici po němž následoval masakr osmi tisíc muslimů. Dějiny jsou plné nesplněných slibů a zrad.

O co Německu a Francii jde? Podle všeho je cílem donutit Ukrajinu k nějaké formě kapitulace nebo ještě lépe, k zhroucení. Potom budou moci říct jako Pilát Pontský, „myjeme si ruce“, my nic, měli jsme dobrou vůli, ale Ukrajina zkolabovala. Rusko získá vytouženou kořist a Západ se bude moci vrátit k byznysu. Jenže, jaký bude život ve světě, kde Rusko zvítězí a mezistátní hranice se mění silou?

Obě země přestaly být lídry Unie a jejich snaha mluvit i za svobodomyslné lidi je urážlivá. Svým morálním selháním ztratili jakékoliv oprávnění cokoliv v Unii navrhovat a také právo, aby jim bylo nasloucháno. Na Východě jsme chudší, jezdíme ve starších autech, hůře se oblékáme, možná nepoužíváme tolik dezodorantů, občas je někde nepořádek, silnice jsou horší, ale to neznamená, že nás Západ předhodí Rusku. Ne, nejde všechno okecat, někdy si člověk musí obléknout maskáče, vzít do rukou samopal, lehnout do bláta a zamazat se krví. Snaha vyhnout se válce povede tak jako tak k válce. S jediným rozdílem, že nastane, až se to bude hodit Rusku. Jak úžasný si připadal Neville Chamberlain po návratu z Mnichova v říjnu 1938, když prohlašoval „přináším mír pro naši dobu“. A jak to dopadlo. Úplně stejně mazaně a chytře si připadají Olaf Scholz a Emmanuel Macron. Ustupováním zlu směřuje Německo a Francie Evropu k válce.