Několik slov k Covidu-19 (1/2)

Proč o tom hovořím? Když na internetu nebo při sporadickém sledování televizních zpráv vidím, jakým způsobem se chovají například policisté na silnicích a jak nerespektují ani elementární pravidla osobní ochrany, nestačím kroutit hlavou. Ostatně to samé platí i pro širokou veřejnost; v televizi běží vládní šoty o nutnosti používání roušek, ale aby tam byl osvětový pořad o způsobu nasazování roušek či jejich bezpečné údržbě, to tam samozřejmě chybí. A lidem schází i takový ten běžný selský rozum, taková přirozená úvaha o tom, jakým způsobem si velmi snadno Coronavirus do své domácnosti bezděky přinesou a tím se nakazí.

Mějme například ty policisty. Sice jsou vybavení poněkud bezpečnějším respirátorem, narozdíl od roušky, ale už nikdo neví, že respirátory jsou dvojího typu. Jedny, kterým se ventil otevírá při nádechu a při výdechu prochází vzduch filtračním materiálem, druhé, kterým se zpětný ventil otevírá naopak při výdechu a filtruje se vzduch nadechovaný. Mezi respirátory je tedy docela markantní rozdíl a my vůbec netušíme, jaký typ policisté používají.

Pokud by měli první typ, ten se hodí pro lidi již prokazatelně infikované, jimž je třeba filtrovat vydechovaný vzduch, respektive blokovat rozptyl kapének bohatě nasycených viry. Je ale nikterak nechrání. Pokud by měli druhý typ, znamená to, že je jimi důkladně filtrován nadechovaný vzduch, ale to co vydechují, prochází naprosto bez zábrany, naopak úzkým hrdlem ventilu je pod tlakem rozmetáváno po širém okolí jako tryskou. Ví řidič, jaký mají respirátor? Tím chci říci, že jejich podivný zvyk (dokumentovaný filmovým materiálem) strkat hlavu do okének aut, rozhodně nebude patřit k bezpečným metodám individuální biologické ochrany. Stejně tak to, že vůbec neberou v úvahu směr větru a přistupují k autům nikoliv z návětrné strany, ale prostě od místa, kde stojí. A dalo by se ve stejném duchu pokračovat i o jiných skupinách.

Pokud jsem hovořil o údržbě dýchacích roušek a jejich bezpečném nasazování na obličej, platí o tom to samé. Naprostá ztráta zdravého selského rozumu. Lidé si vůbec neuvědomují, že mají kontaminované ruce a hrabou na roušku z obou stran a otlapkávají si kontaminovanýma rukama nejen ústa a oči. Ano, i oči jsou vstupní branou do těla! A to si ani nedovolím připomenout, že rouška z tkaných textilií zase není tak veliká hitparáda. Jistě; lepší, než nic, ale ani náhodou 100% ochrana. Lepší jsou textilie netkané s daleko menšími póry, případně s filtračními vložkami.

Je třeba si uvědomovat, že kapénky, obsahující stovky až tisíce virů, jsou relativně veliké, někde mezi 10 a 100 mikrony (1 µm = 1×10^-6 m). Velikost kapénky je cca 1–5 µm, přičemž ty větší z nich už jsou tak těžké, že se ani neudrží ve vzdušném aerosolu a padají samovolně k zemi. Velikost viru je ale někde kolem 120 nm (1 nm = 1×10^-9 m, neboli 1200 Ångström), tedy na hranici, kterou zadrží HEPA filtr. Už z toho je jasné že rouška relativně slušně může zadržovat právě jen vydechované kapénky, ale proti jednotlivé buňce viru je prakticky neúčinná.

Rouška navíc ztrácí vlhnutím na účinnosti, takže když do ní lidé funí v autě nebo v lese, kde jsou sami, tak až vylezou mezi lidi, rouška bude mít už jen zlomek filtrační schopnosti. Udává se, že má smysl jen cca 20 minut. Pak je třeba ji vyměnit za novou. Po dvou hodinách používání je zcela k nepotřebě.

A obdobné platí i pro nákupy potravin a spotřebního zboží. Někteří lidé si sice chrání ruce rukavicemi, ale vůbec si neuvědomují, že povrch rukavic je během několika okamžiků infikován, stejnými rukavicemi berou do ruky zboží, na které sahá prodavačka, která se dotýkala peněz, a které do regálu naskladňovali jiní zaměstnanci, o nichž vůbec nevíme, jakým způsobem (a zda vůbec) se sami chránili.

Nikde jsem například nezaslechl informaci o tom, že by zejména v supermarketech používali dezinfekci zboží pomocí ozařování UVA lampou, která virům škaredě pochroumá jejich virulenci (účinný je zejména oxidační účinek produkovaného ozónu O₃, ve vyšší koncentraci je však při vdechování zdraví škodlivý). Předpokládal bych, že to bude standardní postup. A to ani nechci rozebírat ošetření obalů a potravin po přinesení do domácnosti, nebo takovou samozřejmost, jako jsou podešve venkovní obuvi po příchodu domů. (UVA zářivka pro domácnost vyjde na nějakých 69 Kč.) Vůbec lidé nepřemýšlí, čím vším se virus šíří. A to píšu zcela bez hysterie.

A když už jsme u těch rukavic a čistoty rukou: Pokud už si nemůžeme ruce důkladně umýt, měli bychom použít nějaký dezinfekční gel. Ani už se snad nechci rozčilovat nad idiocií státu, respektive Celní správy, která jakémusi lihovaru, který spontánně přešel na hromadnou výrobu dezinfekčních gelů, které bez zisku distribuoval, jeho další výrobu zakázala, protože nemá příslušné povolení. Jen mu na pokyn ministryně financí velkodušně odpustila pokutu. Místo aby byli rádi, že nedostatkový gel někdo vyrábí, tak místo aby mu povolení promptně vydali, prostě výrobci šlápli na krk. Záminkou bylo, že použitý líh musí být denaturovaný. Že jej výrobce denaturuje přísadou glykolu a desinfekce bylo nad jejich ptačí mozečky. A o den později jinému lihovaru stejnou výrobu povolili.

A když už jsme u těchto dezinfekci a gelů: Poměrně rozšířená je pověra, že hlavní dezinfekční složkou v těchto gelech je líh (případně isopropylalkohol). Samozřejmě, že líh sám o sobě je dezinfekcí jen velmi nedostatečnou a bez přiměřeného podílu nějaké skutečné oxidační látky (lhostejno zda peroxid vodíku, Chloramin, Savo, Ajatin, Septonex, fenol, či jód) je prakticky téměř k ničemu.

Je třeba vědět, že lihová část pouze poškodí lipidový povrch buněčného obalu buňky viru, a poté podíl dezinfekce vnikne do buňky a razantně rozlámeme RNA jádra buňky. A platí to i pro desinfekční gely komerční, které se leckdy chlubí, že obsahují jen minimální množství chloru a jsou tak údajně šetrné k životnímu prostředí. Možná že jsou šetrné k životnímu prostředí, ale jejich dezinfekční účinek je pak mizivý.

Pokud byste si chtěli desinfekční gel svépomocí vyrobit, není to nic těžkého: vezmete cca:

• 833 ml Izopropanolu nebo 96% kosmetického lihu (seženete v drogerii)
• 15 ml Glycerolu (k dostání na internetu či kosmetický glycerin v drogerii)
• 42 ml 3% Peroxidu vodíku (v lékárně), nebo podobné desinfekce, viz výše
• 110 ml destilované nebo převařené vody, v případě Izopropanolu 192 ml vody

Izopropanol nebo 96% kosmetický líh nalijete do PET lahve, přilijete peroxid vodíku a glycerol, dolijete do jednoho litru vodou a uzavřete víčko. Směs řádně promícháte. Výsledný produkt rozlijete do menších lahviček a pečlivě uzavřete. Nejlepší účinek má cca 70% líh. Glycerin má jen kosmetickou funkci: ošetřit lihem vysušenou pokožku rukou; z hlediska desinfekčního je bez funkce.

To mě vede ještě k jedné úvaze: Kdysi dávno jsem měl v práci kolegu, který byl doslova posedlý hygienou, a s kolegy jsme se mu často posmívali, když předváděl rituál pití limonády. Nejprve si totiž umyl ruce, pak šel do kantýny, zakoupil si limonádu, přišel zpátky do kanceláře, umyl si ruce, poté kartáčkem umyl láhev se sodovkou, umyl si otvírák, otevřel korunkovou zátku, opět umyl hrdlo láhve, umyl si skleničku, umyl si ruce, nalil si limonádu a napil se (a šel si umýt ruce). To vše v atmosféře vcelku bezpečného prostředí bez jakékoliv virové hrozby.

No a co se stalo? Ten člověk byl tak strašlivě zchoulostivělý, že když pak kolem letěl jediný virus chřipky, pochopitelně on se jím nakazil a následující tři týdny proležel se zdrcující těžkou chřipkou. Z jediného důvodu: svým úzkostlivým a až chorobným přístupem k hygieně měl v dezolátním stavu svůj vlastní imunitní systém, protože mu nedovolil přirozenou průběžnou tvorbu obranných látek.

A potvrzující historka pochází i z doby, kdy byl synovec ještě malý. Stáli jsme tehdy u plotu a hovořili se sousedem, shodou okolností lékařem z vojenské nemocnice, se zkušeností ze zahraničních misí. A když synovci upadlo jablko na zem a maminka mu ho sebrala, že se musí nejprve umýt, právě pan doktor jí velmi rychle vyvedl z omylu. Povídá: „Jen mu to dejte tak jak to je, to je přirozené průběžné očkování“. A měl pravdu. My jsme dnes navyklí ošetřovat v domácnosti téměř vše až do paranoidní hygieny a neuvědomuje si dostatečně, že je lepší být trošku špindíra, protože tím průběžně posilujeme imunitní systém. Samozřejmě že ne dnes, kdy je třeba naopak účelově a cíleně šíření konkrétního viru blokovat.

Další bod který mě poměrně dost znervózňuje je dosti liknavý přístup k likvidaci biologicky znečištěných, použitých hygienických pomůcek. Nikde jsem neviděl a nedočetl se, že by existovala nějaká sběrná místa a speciální kontejnery na biologický materiál, ať už jsou to použité papírové roušky, které nelze příliš dobře recyklovat, papírové kapesníčky a podobně. Zdá se, že většina společnosti je prostě hází do běžného odpadu, který se pak sváží na nějaké skládky. Velmi pochybuji o tom, že by běžný domovní odpad procházel kompletně spalovnou.

A představa, jak současné Kuka vozy sesypávají domovní odpad do přepravního prostoru, kde je průběžně přemílán a během manipulace s popelnicemi mohutně ventilován do širokého okolí městských ulic, mě příliš klidným nenechává. Stejně tak, jako prostředí příměstské skládky působící jako inkubátor pro množení viru a jeho roznášení kupříkladu ptactvem či jinými drobnými zvířaty, kupříkladu potkany. O vyhnívacích nádržích odpadních vod ani nemluvě.

Víme už dnes, že nový koronavirus je dosti odolný vůči teplu a suchu, na běžných površích jako plast, dřevo, papír atd. je při teplotě 37 stupňů schopen přetrvat v řádu dní, ve splašcích a lidských exkrementech dokonce po dobu týdnů. Což znamená, že tento virus nebude sezónní a pokud nebudou karanténní opatření dokonalá a rychlá, nebudeme ho schopni zpomalit do doby, než bude k dispozici vakcína (kdo ví, zda za rok).

•  PeTaX