Nejlepší boj proti dezolátům? Budovat Západ, který přestane sám sebe ničit

Na film se přišla podívat řada politiků a podpory se mu dostalo dokonce od samotného prezidenta Petra Pavla. Ten se zúčastnil také následné politické besedy se studenty. Celkově film v loňském roce shlédlo něco přes 20 tisíc diváků, což sice není závratné číslo, ale také to není úplně málo. Zvláště pokud uvážíme, že se tento filmový počin sice tváří jako dokument, ale ve skutečnosti se o žádný dokument v pravém slova smyslu nejedná.

Tři ústřední postavy, jež měly ztělesňovat tři české dezoláty lapené pro svou intelektuální jednoduchost ve spárech Putinovy propagandy, ve skutečnosti žádnými slaboduchými dezoláty nebyly.

Šlo o najaté komparzisty, kteří – jak upozornila samotná aktérka, paní Petra – ani neměli tušení, jakému účelu vlastně mají posloužit. Tedy, že nebudou pouze ztvárňovat předem připravenou roli, ale vlastně sehrají part idiotů, na nichž bude názorně demonstrováno, co jsou ti dezoláti zač.

Ostatně paní Petra svou roli a všechny okolnosti v celé věci sáhodlouze vysvětluje na svém youtubovém kanále. Přesto vzbudil tento ne-dokument široké ohlasy a jezdily na něj celé autobusy studentů ve snaze ovlivnit jejich mínění.

Srovnání dvou dokumentů

Nyní udělejme malý střih a řekněme si pár slov o jiném počinu. Dokumentu bez komparzistů a bez vytváření reality. O dokumentu až nepříjemně skutečném…

Spolu s tím zachycuje širší pozadí fenoménu masové migrace a, jak se na Carlsonově webu dočteme: prostřednictvím „přímých rozhovorů s migranty, místními obyvateli a vládními úředníky odhaluje to, co má být před veřejností skryto. Evropské vlády tento proces nejen tolerují, ale napomáhají mu, podporují ho a financují“.

Na tomto místě asi každého napadne otázka, proč to srovnání? Proč stavíme vedle sebe dva tak rozdílné snímky, které nemají žádnou souvislost? Činíme to právě proto, že souvislost je tu větší, než se na první pohled zdá.

Veřejná debata se totiž v posledních několika letech nehezky zvrhla do černobílého schématu, kdy každý, kdo oprávněně kritizuje současný stav Západní společnosti, je s povážlivou samozřejmostí označen za „dezoláta“, za někoho, kdo stejně automaticky musí souhlasit s putinovským Ruskem nebo s ním dokonce více či méně otevřeně sympatizuje.

Přitom přesně na problematice migrace je vidět, kde Západ lidově řečeno tlačí bota, přesně tady se sebedestruktivní tendence Západu projevuje nejmarkantněji. Navíc se ukazuje, že toto fatální selhání politických elit není nějakým mimoděk vzniklým nedopatřením, ale jde v podstatě o záměr.

A stejně, jako u tématu války na Ukrajině, si ani u migrace, potažmo dalších zásadních témat, nevystačíme s jednoduchými šablonkami typu: „ten směřuje na Západ“, „ten nás táhne na Východ“, „tenhle je hodnotový vzdělanec“, kdežto „onen je přitroublý ztroskotanec – ideálně ještě bezzubý“.

Soudobé debaty jsou plně v zajetí narativu, podle něhož kritika Západu se automaticky rovná obdivu k Východu a každý, kdo na kritické jevy ve společnosti poukazuje, je promptně okřiknut, neboť se má za to, že tím ventiluje narativ, jenž slouží „druhé straně“.

Vykřikováním frází problém nevyřešíme

Bohužel, ve skutečnosti je to nejen nesmysl, ale ještě ke všemu nesmysl velmi kontraproduktivní až nebezpečný. Je nebezpečný proto, že prvním krokem k napravení chyby je její přiznání a pojmenování.

Pokud ovšem každého, kdo v dnešní době kritizuje přešlapy západní společnosti, automaticky onálepkujeme jako dezoláta a Putinova posluhovače, tak tím reálné problémy ani nepřiznáme, natož abychom je nějak napravili.

Můžeme sebehlasitěji vykřikovat cosi o tom, že musíme patřit na Západ, ovšem pokud by Západ stále byl tím Západem, k němuž se tu po desetiletí vzhlíženo zpoza železné opony, nikoho by ani nenapadlo poohlížet se jinde.

Minulá vláda postavila svou rétoriku na prázdných výkřicích o patření na Západ, ale faktem je, že se slogany a frázemi se tu nevystačí – zvláště ne, pokud jejich tupé omílání znamená jen to, že se chyby budou prohlubovat a problémy bobtnat.

Bude zajímavé sledovat, zda se Carlsonovu dokumentu dostane také tak široké politické podpory, zda i na tento film budou studenty svážet autobusy. Logiku by to mělo. Vždyť přece každý, komu na Západu skutečně záleží a nejde mu jen o vykřikování frází à la někdejší Fialova vláda, by si měl uvědomit, že nejlepší boj proti „Východu“ je budovat Západ, který nenahrává svým rivalům tím, že páchá zbytečnou sebevraždu. Ať už sebevraždu masovou migrací nebo třeba iracionální zelenou politikou…

Časem se totiž snadno může ukázat, že největší dezoláti nebyli domnělí obdivovatelé Putina, nýbrž ti, kteří svým konáním a pochybnou politickou agendou poslali západní společnost nenávratně „do kytek“.