
Jak funguje novodobá cenzura?
DANIEL VÁVRA
Tomas Nielsen odhaluje jak funguje novodobá cenzura. Samozvaný spolek financovaný státem, EU a facebookem a to tak, že milionovými částkami ročně, si vybírá co a koho bude cenzurovat. Mezi cenzory je i novinář Deníku Nenávist, který financuje miliardářská lobby, aby skrze něj likvidovala sobě nepohodlné politiky a prosazovala svoje zájmy, v tomto případě a tímto prostřednictvím i jejich omezováním na sociálních sítích. A taky organizace CEDMO, vedená dalším novinářem Václavem Moravcem, která dostává zase miliony dotací z EU a od Googlu:
Sedm a půl milionu za kontrolu obsahu Facebooku pro Demagog.cz. A Deník N je u toho. Skutečně nejde o cenzuru?
Provozovatelé sociálních sítí mažou komentáře, omezují dostupnost profilů nebo je rovnou zablokují. A přitom často (možná většinou) nejde o příspěvky nezákonné. Je to cenzura?
Existuje názor, že ne, protože cenzura v tom zakázaném slova smyslu se týká jen omezování obsahu z autority státní moci. Názor, že pokud do obsahu zasahují provozovatelé soukromých sociálních sítí, pak jen realizují své svobodné rozhodnutí a projevují korporátní společenskou odpovědnost.
Proč a na základě čeho tedy například Facebook omezuje obsah na českých stránkách? A jakou roli v tom hraje spolek Demagog.cz a Deník N?
Od autoregulace k cenzuře
Evropská komise začala vytvářet nátlak na obsah soukromých sociálních sítí už dávno. V roce 2018 vznikl tzv. Code of Practice on Disinformation. Mezi jeho signatáře patřil Facebook, dnešní Meta (provozovatel Facebooku i Instagramu).
Šlo o jakýsi nezávazný kodex, který vznikal v době, kdy se velké firmy snažily zavděčit Komisi a vyhovět marketingovému trendu tzv. CSR (společenská odpovědnost korporací).
Jenže to Evropské komisi nestačilo. V roce 2022 byl kodex výrazně zpřísněn. Jedním z jeho výslovných cílů se stalo zajištění fact-checkingu ve všech členských státech a jazycích EU za podpory neziskových organizací – fact-checkerů.
V únoru 2025 Evropská komise a Evropský sbor pro digitální služby oficiálně začlenily kodex proti dezinformacím do systému nařízení DSA. Od 1. července 2025 se plnění kodexu stalo auditovatelným a relevantním měřítkem pro posuzování, zda největší platformy plní své povinnosti podle DSA. Za neplnění jim přitom hrozí obrovské pokuty.
Názor, že moderace obsahu příspěvků na Facebooku je čistě vnitřní záležitostí soukromé americké společnosti, definitivně přestal být v prostředí Evropské unie udržitelný.
Demagog jako alibi
S postupem regulace obsahu v EU a s rostoucím tlakem na sociální sítě zahájil Facebook v roce 2020 spolupráci se spolkem Demagog.cz na „fact-checkingu“ českého obsahu. Tato spolupráce zjevně nevyplynula z potřeb soukromého podnikatele, vznikla v prostředí dlouhodobého tlaku Evropské komise na platformy, aby proti „dezinformacím“ aktivně zasahovaly. Tlaku, který se s přijetím nařízení DSA stal reálnou hrozbou v podobě obrovských pokut.
Od roku 2020 tak spolek Demagog ověřuje obsah na Facebooku, Instagramu a Threads a Meta mu za tuto činnost platí podle množství ověřovaného obsahu.
Objem plateb od Meta se po nástupu regulace DSA výrazně zvýšil. Podle oficiálních údajů Demagogu jeho příjmy za tuto cenzorskou práci činily:
rok 2020 – 11 200 USD
rok 2021 – 41 600 USD
rok 2022 – 45 600 USD
rok 2023 – 98 400 USD
rok 2024 – 94 400 USD
rok 2025 – 81 600 USD
Celkem tedy 372 800 dolarů.
Mezi roky 2022 a 2023 se platby od Meta více než zdvojnásobily – ze 45 600 na 98 400 dolarů. A v roce 2025 dostal Demagog od Meta více než sedminásobek částky z roku 2020.
Kdo je novodobá inkvizice?
Podle Demagogu za fact-checking, za výběr obsahu k ověření, za realizaci projektů a finanční výdaje odpovídá jeho rada. Jejími členy jsou:
– Jan Tvrdoň – redaktor Deníku N
– Petr Gongala- koordinátor Demagogu a jeho zástupce v CEDMO
– Jan Fridrichovský – šéfeditor Demagogu
– Kamila Žihlová – editorka Demagogu
Demagog je současně partnerem CEDMO (Central European Digital Media Observatory), konsorcia vedeného Univerzitou Karlovou, které je součástí evropské infrastruktury pro boj proti dezinformacím. V rámci CEDMO plodí
Demagog „fact-checkové“ články, monitoruje údajně nepravdivé narativy a podílí se na vývoji nástrojů pro fact-checking.
A nedělá to zadarmo. Demagog sám uvádí, že:
– v letech 2022–2025 získal v rámci CEDMO až 1 824 342 Kč z Národního plánu obnovy, mimo jiné na „detekci a pravidelný monitoring nepravdivých narativů“
– v letech 2024–2026 získal dalších až 5 514 600 Kč, rovněž z Národního plánu obnovy, zejména na vývoj, implementaci a testování fact-checkingových nástrojů využívajících AI
Vedle toho jsou činnosti Demagogu v rámci samotného mezinárodního projektu CEDMO financovány dalšími desítkami tisíc eur.
A co vlastně Demagog může?
Podstatné je, že Demagog není pouze komentátor, který zhodnotí obsah, jenž mu Meta pošle k analýze. Demagog sám uvádí, že obsah k ověřování si vybírá sám. Meta mu může nabízet potenciálně problematické příspěvky, konečný výběr ale provádí „fact-checker“.
Pokud je příspěvek označen jako nepravdivý či zavádějící, může se jeho hodnocení následně promítnout do toho, jak s ním Meta nakládá. Včetně omezení jeho šíření.
Soukromý český spolek tedy svým hodnocením reálně ovlivňuje, kolika lidem se cizí příspěvek na sociální síti Facebook zobrazí. A pokud mu Meta nevyhoví, může sama čelit řízení před Evropskou komisí s rizikem obrovských sankcí.
Pravá podoba cenzury 2.0
Dnes tedy existuje velmi funkční model:
– Evropská regulace požaduje po online platformách systematické řešení „dezinformačních rizik“ a podporuje fact-checking.
– Meta platí Demagog.cz za hodnocení obsahu svých uživatelů.
– Demagog si sám vybírá obsah, který bude hodnotit.
– Stejný Demagog současně získává veřejné prostředky na monitoring „nepravdivých narativů“ a rozvoj fact-checkingu.
– A Meta i Demagog jsou dnes signatáři stejného evropského Kodexu proti dezinformacím začleněného do rámce DSA.
Je to stále ještě jen výkon práv soukromého podnikatele? Opravdu platí, že „Facebook je soukromá firma, tak si může mazat, co chce“?
Evropská komise vytvořila regulaci pro potírání „dezinformačních rizik“, stanovila soukromým platformám povinnosti, jejich plnění podrobuje dohledu a auditu a současně veřejnými prostředky financuje organizace, které se na identifikování „dezinformačního“ obsahu podílejí.
A platforma následně platí právě takovým organizacím za fact-checking obsahu svých uživatelů. Bez nich by přitom snadno čelila správnímu řízení s rizikem pokut v řádu stovek milionů eur.
Kdyby vlastník sociální sítě, která ovlivňuje veřejné mínění, z vlastní vůle rozhodl, že bude mazat všechny příspěvky kritizující určité ideologické směřování, bylo by legitimní hovořit o cenzuře minimálně v určitém politologickém významu. Automaticky by ale nemuselo jít o cenzuru, kterou například v České republice zakazuje čl. 17 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Protože Listina chrání jednotlivce především proti veřejné moci.
Klíčová změna nastává, pokud soukromý provozovatel nejedná sám za sebe, pokud jsou jeho zásahy vyvolány, vynucovány nebo významně řízeny státem. Pak už nestačí říct „to udělal Facebook, stát s tím nemá nic společného“.
Omezování obsahu na Facebooku už dávno není rozhodnutím svobodného podnikatele. Je novodobou formou cenzury. Cenzury pod kontrolou Evropské komise. Ta určuje, co se smí a nesmí psát. A financuje ty, kdo na dodržování pravidel dohlížejí.
FB
