Nejezděte MHD, koledujete si o znásilnění

Nemám rád MHD. Je hnusná, špinavá a smrdí. Taky tam potkáváte lidi, které potkat nechcete, protože jsou hnusný, špinavý a smrdí. Je mnohonásobně předražená, protože se z ní financují různé Dozimetry a podobné projekty lokálních politických vyžírků. Fakt si myslíte, že cesta z Jižního města na Karlák stojí 40 Kč? Každodenní ranní zácpy ukazují, že to řada občanů vidí podobně. V podstatě hlasují autem o tom, že MHD nepotřebují.

Já chodím raději pěšky, než abych měl reflux z mastné tyče. Vždy si přitom říkám, jak dlouho to bude trvat, než ti obecní sráči chůzi pěšky zatíží nějakými poplatky, aby nahnali víc lidí do MHD a získali peníze, aby je mohli z dopravních podniků vyvádět do politických stran.

Ne vždy je nutné zacházet takhle daleko. Atraktivitu MHD lze zvyšovat i jiným způsobem. Komu nestačí bordel, smrad, horko, mastné tyče, absurdní ceny, nerudný ignorantský personál nebo otisk mastné hlavy na skle, pro toho přináší piráti nový marketingový svěží vítr.

Pan pražský náměstek pro dopravu Hřib je de facto primátor, protože gerontní kundolog z ODS tuto funkci materálně nevykonává.

Mimochodem tohle je taky téma k zamyšlení. Mám za zlé voličům, bez ohledu na politické preference, že ve svém rozhodování nedostatečně akcentují dopravní témata. Přitom se většiny lidí v produktivním věku doprava bytostně týká. Když vám zelený zmrdi zakážou se dopravovat autem, budete moci zapomenout na dobře placenou zajímavou práci někde kousek dál, protože se tam nebudete moci dopravit, a budete muset vykonávat nějaký monkey business na umístěnku v pátnactiminutovém koncentráku zmr. Hřiba. Když vám dopravní fašisté seberou řidičák za prasklou žárovku, stane se vám to samé a ještě se budete muset doprošovat, aby vám ho vrátili, včetně kurzů u nějakých pouťových psychologů. Dopad likvidace dopravy, pardon, zklidňování dopravy, do našich životů je výrazný, a svobodní občané se místo odporu této devastující agendě věnují poraženectví. Ano, tahle strana, tahle, ta je super, chtějí sice likvidovat dopravu, ale mají skvělý ekonomický program, nasekají dvanáctimístné deficity místo třináctimístných, takže jako přimhouřím oko a budu je volit i přesto, že mi chtějí sebrat auto, sebrat silnici a sebrat papíry.

Bravo, takhle uvažuje leda moron se sklony k sepoškozování.

Transportation first!

Je to vidět na tom, že Prahu fakticky ovládá náměstek pro dopravu Hřib. On určuje, kam kdo pojede a kolik času a peněz na to spotřebuje, v podstatě tak nepřímo, jak bude žít. Co určuje zoufalý primátor Svoboda?

Zmr. Hřib se rozhodl zvýšit atraktivitu mastné tyče skutečně originálním způsobem. Najal obskurní spolek agresivních feministek Konsent, aby obtěžovali řádné platící cestující a vysvětlili jim, že jsou dobytek. Dopravní podnik s péčí řádného hospodáře nekladl tomuto politickému zadání odpor, rád oželel příjmy z reklamy, které mohl mít a nebude, protože na reklamních plochách místo reklamy na prostředky proti vaginální suchosti budou viset pokrokové bláboly.

Konsent je nepochybně zajímavá organizace, stačí se podívat do výroční zprávy. Hlavní položku příjmů tvoří provozní dotace (zhruba 3,5 mKč), mezi dárci nalezneme staré známé, jako U.S. Embassy a různé nadace založené za účelem cirkulárního financování neziskového sektoru. Škoda že se toho nedožil soudruh Jurij Bezmenov, je to jak vytržené z jeho přednášky o subverzi.

Hned první, co padne do oka návštěvníkovi instagramu tohoto spolku je následující message:

Neziskovka Konsent spočítala a v jednom z příspěvků na Instagramu tvrdila, že bylo někdy k pohlavnímu styku v MHD, autobuse či vlaku donuceno 6 procent cestujících, tedy přibližně každý dvacátý. Dokonce k tomu neziskovka nachystala vizuál:

A také

Já tam vidím hrubou pravopisnou chybu, možná by to chtělo méně se soustředit na klitoris a více na pravopis.

V dalším mediálním vystoupení tvrdila neziskovka, že obtěžování v MHD zažila každá třetí žena a každý desátý muž. To je jistě také velmi alarmující. I když mi trochu vadí to účelové a nepřirozené dělení na muže a ženy. Co na to nebinární cestující? I to je hypoteticky možné znásilnit. Jak k tomu přijde zbývajících 51 pohlaví? Jak chceme rozvíjet rovnost a diverzitu, když banán znásilní lustr a nikde to není podchyceno?

Zkusme se nad tím zamyslet. Představme si pro začátek autobus, ve kterém je 40 osob včetně řidiče. Je to moderní pokrokový elektrický autobus a uplatňují se v něm genderové kvóty, je tam tedy přesně 20 cestujících, kteří se identifikují jako žena a 20 cestujících, kteří se identifikují jako muž. Z těch prvních 7 už čelilo obtěžování a z těch druhých 2. Celkem z těch 40 cestujících byli 2 cestující bez ohledu na pohlaví znásilněni/-y/-o. 8% „cestujícíh“, tedy tři, byli donuceni k ukájení někoho jiného, samozřejmě pokud zrovna nebyli znásilňováni. Vnucuje se otázka, zda v našem virtuálním autobusu ještě zůstal někdo, kdo by mohl provádět to obtěžování, protože jinak jsou všichni obtěžováni, znásilňováni nebo znásilňují nebo někoho ukájejí, řidič se navíc přitom všem musí ještě věnovat řízení. Kdo by chtěl nastoupit do takového autobusu? No já tedy ne. Pravděpodobnost, že vás někdo bude obtěžovat nebo vás rovnou znásilní, je velmi vysoká. Hrozné poměry vládnou v tom emhádé. Takže nejen smradlavá hnusná mastná tyč, která přijede pozdě a dorazí pozdě, pokud vůbec, ještě je to pojízdný mrdník pro devianty. Člověk aby se tam štítil na něco sáhnout, ta tyč nemusí být jenom mastná.

A bude hůř. Loni MHD jen v Praze přepravila kolem milardy cestujících. Samozřejmě v Praze nežije miliarda osob, nejde o unikátní uživatele. Představme si, že průměrný občan Prahy jede MHD třikrát denně. To není tak moc, třeba na vzpomínanou cestu z Jižního města na Karlák jsou to dvě jízdy s přestupem, takže se dvakrát stane občan cestujícím. To je asi tisíc jízd za rok, a našemu cestujícímu je dejme tomu 40 let. To by vycházelo asi na milion unikátních „jízdocestujících“ denně, kteří vykonají za 40 let 40 miliónů jízd. Z tohoto milionu unikátních cestujících byl každý dvacátý za 40 let užívání MHD znásilněn /-a /-o. To jsou zhruba dva miliony znásilnění za 40 let, tedy nějakých 50 tisíc znásilněni ročně, 140 znásilnění denně, 6 za hodinu, tedy každých deset minut jedno. Čekáte na autobus déle než deset minut? Tak zkontrolujte, zda vás zrovna někdo neznásilňuje, protože vám na zastávce upadne jízdenka na zem a hned vám ho tam nějaká nadržená busna našroubuje. A to je prosím včetně stařen, starců, staroosob, kojenců, kojenkyň a kojenco a revizorstva obecně, a včetně osob, které nikdo znásilnit nechce, a těch je v MHD naprostá většina. To je hukot v té MHD. Fakt chcete tohle riskovat?

Taková situace klade samozřejmě nároky i na pachatele znásilnění. Podle vládní Statistické ročenky genderového násilí bylo v roce 2021 oznámeno 773 znásilnění. Je s podivem, co stihne vláda všechno vyprodukovat, místo aby se věnovala vlastní zemi. Ne všechna znásilnění jsou oznámena, ať nežeru, dejme tomu, že ve skutečnosti je jich desetkrát tolik. Tady máme podle Konsentu 50 tisíc, tedy sedmdesátinásobek oficiálního počtu znásilnění, a to jen v Praze! Tam fakt kámen p*cá cihlu. To také ukazuje na nějakých 7000 činných pachatelů znásilnění v ČR, a pokud budeme uvažovat, že v Praze je koncentrována 1/10 populace, pak výše vypočtených 40 tisíc znásilnění za rok musí obstarat pouhých 700 násilníků. To vychází asi na 55 znásilnění na jednoho a rok. Každý z nich musí každý týden musí někoho znásilnit v MHD, v létě, v zimě, ať chtějí nebo nechtějí, prostě je středa, znásilněni je třeba. Když nějaký násilník odpadne, třeba kvůli vyčerpání nebo úrazu, protože se oběť bránila, musí za něj jiný zaskočit, znásilňovat třeba obden a píchat jako šicí stroj. To je hrozné.

Nelze si nepoložit otázku, proč ti lidé ještě tím pojízdným Dozimetrem vlastně cestují. Když neuvažujeme opakované znásilnění, za dvacet let od roku 2004 už muselo být znásilněno milion cestujících, tedy celá Praha. To těm lidem nevadí do toho nastoupit znova? To skoro vypadá, že se jim to líbí.

Jestli nezelenalé vedení Prahy chce nahnat všechny občany do emhádé, aby měli víc peněz na Dozimetry, pak těžko lze její atraktivitu zvýšit lépe. Dosud to bylo jen tak, že tramvaje bouraly nebo autobusy hořely, ale lákat cestující do mastné tyče na znásilnění, to je nejvyšší level of service. Věc má i druhou stránku. Na jednoho/-u/-o obtěžovaného/-ou/-é připadá jeden obtěžující a na jednoho znásilněného cestující (M/F/x) jeden násilník (F/M/x). Nevím, zda svědčí o zdravém a respektujícím přístupu k platícímu zákazníkovi, když mu dodavatel prostřednictvím pofidérní neziskovky sděluje, že ho považuje za úchyla. To je asi stejné, jako by si někdo otevřel hospodu a nadával svým hostům, že jsou to tlustý ochlastové, ale dál jim nabízel bůček a pivo a bral si od nich za to peníze.

Především ale vynikne naprosto dubová a beznadějná debilita těch, kteří Dopravní podnik města Prahy vedou. To, co jsem předváděl shora, jsou kupecké počty. Je to takový ten první rychlý check, který podvědomě dělá každý, když slyší nějaká čísla. A tímhle checkem ta nezisková čísla absolutně a na první pohled neprocházejí. Nic tedy představitelům Dozimetrického podniku nebránilo obrátit se na tu neziskovou soudružku přes klitorisy a nějak diskrétně jí sdělit, že to je prostě nereálné a aby ta čísla zkusila ještě prověřit, protože na takové fantastické výkony prostě tady není dost násilníků.

Tedy, chraňme se před násilníky, úchyly a sexuálními předátory a nepoužívejme Městský hromadný Dozimetr třeba hned zítra. Za takové riziko to nestojí.