24.10.2024
Kategorie: Exklusivně pro PP, Politika

Nějak se jim to sype

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

V průběhu necelých 24 hodin přinesla média dvě zajímavé zprávy. Rakouský spolkový prezident Alexander Van der Bellen nepověřil, v rozporu s tradicí, vítěze voleb, lídra FPÖ Herberta Kickla, sestavením vlády. Místo toho vyzval Karla Nehammera, šéfa Lidové strany (ÖVP), která se umístila na druhém místě, aby zahájil jednání o vládě s třetím v pořadí, se se sociálně demokratickou SPÖ. A výzkumníci Gallupova ústavu zveřejnili, jak si stojí Bulhaři  s důvěrou v integritu demokratických voleb. Jak spolu obě zprávy souvisejí?

Kupodivu dost silně. Ale nejdříve si uveďme pár čísel. Sesbíraných samými důvěryhodnými, západními institucemi. Tak třeba ti zmínění Bulhaři se stali, svým způsobem, světovými rekordmany. Jejich důvěra ve férovost, spravedlnost a poctivost voleb dosáhla, podle Gallupových výzkumníků, neuvěřitelných 10%.  Dost podobně dopadli i s důvěrou soudní systém a soudy. V Gallupově průzkumu obsadili nejnižší příčku v EU a druhou nejnižší na světě.

Podle jiného průzkumu, publikovaného v těžce prounijním Politico, uvedlo pouze 19 % dotázaných Řeků, že schvalují směr, kterým nás vede EU. Podobně to dopadlo také na Kypru (21 %), ve Španělsku (27 %) a Portugalsku (31 %). Nad 50% souhlasu se současný unijní směr dostal jen v Německu (59 %), Belgii (56 %), Dánsku (50 %) a Lucembursku (67 %). Eurobarometer, průzkumová agentura samotné Unie, která rozhodně nebude svému chlebodárci ubližovat, zase konstatovala, že pěkných 61 % respondentů ze států eurozóny se domnívá, že se věci v jejich zemi ubírají špatným směrem.

A co u nás? Pomiňme domácí průzkumy, které by třeba mohly být nějakými místními zájmy ovlivněny a nahlédněme, jak nás vidí z venku. Konkrétně z rozhledny OECD. Takže, podle aktuálních dat Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, dosahuje důvěra Čechů v jejich národní instituce průměrně 18,5%. Nejméně důvěryhodnými institucemi jsou tu politické strany (14 %), národní vláda (19 %) a národní parlament (20 %). Pouze 17 % lidí v Česku považuje za pravděpodobné, že vláda při svém rozhodování bere v potaz názory občanů. A jen méně než třetina Čechů (29 %) očekává, že vláda odmítne žádosti korporací, jejichž realizace by poškodila veřejný zájem.

Jak k takovému propadu mohlo dojít? Snadno, i když poznenáhlu a postupně. Podívejte se třeba na toho Van der Bellena, zmíněného v úvodu. Jeho včerejší „nepověření” vítěze voleb se už, bohužel, stalo v naší EU, takovým zlatým standartem. Přinejmenším v posledních deseti letech se nejrůznější političtí trpaslíci, všude po Únii, spojují v krkolomné koalice od prava do leva, jen aby zabránili vládnout subjektu, který vyhrál volby. Vítězi, kterého si občané zjevně a většinově přáli u kormidla. A říkají tomu demokracie.

Dík tomu se dříve vznešený pojem „demokracie” zcela vyprázdnil, až na hranici posměchu a nadávky. Na místo vlády lidu (demos krateo) tu máme diktaturu elity, nesestřelitelné, zdola neovlivnitelné oligarchie, která vytěsňuje, odsuzuje a zesměšňuje každého, kdo by snad chtěl realizovat něco, co si lidé přejí, jako hnusné populisty. A Putinovy slouhy. Zkrátka nepřátele, kteří logicky nesmí dostat slovo a prostor. Ať už v médiích, či praktické politice. Naproti tomu pak oni sami sebe nazývají demokraty, Demokratickým blokem a tak podobně. Přesto, že na sílu tlačí politiku, kterou běžní lidé hromadně, zřetelně a hlasitě odmítají. Namátkou jmenujme třeba přijímání kulturně nekompatibilních a nezačlenitelných migrantů, či zákaz levných, osvědčených a oblíbených standartních aut.

U dalšího pilíře státu, u soudní moci, je tomu podobně. Nejen zmínění Bulhaři by mohli snést přehršel důkazů dvojího metru, politické zaujatosti, soudcovského aktivismu a zcela šílených, zdravému rozumu se příčících rozsudků. Z poslední doby tu máme třeba naprostý soudní výsměch italské vládě, která se pokusila něco dělat s ilegálními migranty. Ze stejného soudku je i známý případ z Německa, kde soud brání vyhoštění trojnásobného vraha, Issy Al H. Ano, to je ten 26letý Syřan, který na Festivalu rozmanitosti ve městě Solingen začal zuřivě bodat do lidí, až 3 zabil a 8 těžce zranil. Prý šlo o „pomstu za muslimy v Palestině a jinde.” Nicméně vyhostit ho nejde. Je tak mladý a v rodné zemi by na něj mohli být oškliví a udělat mu bebí… A pak se mohou výzkumníci a politici divit.

Na jedné straně je radost pozorovat, jak se „jim” to drolí a sype. Na všech stranách. Ale zároveň tím vstupujeme do velmi nebezpečného období. Francouzský president, v náhlém záchvatu upřímnost, před pár týdny prohlásil, že Francie je na pokraji občanské války. A nemyslel to jen jako metaforu. Netrpělivost a naštvanost obyvatelstva stoupá po celé Evropě. Stále víc lidí má pocit, že s nimi bylo opět a pokolikáté už vydrbáno. Že si vrchnost jejich volbou zase vytřela Brusel a že ať to „hodí” komukoli, tak žádná změna nepřichází. Protože to ti neřádi zase jaksi zašmoulili…

Přitom jsme, pravděpodobně, už jen jedny, nejvýš dvoje volby od zásadních změn. Dosažených demokraticky. Déle to „liberální demokrati” neudrží. Pokud nás tedy, ze zoufalství, neuvrtají do války. Jako že toho schopni jsou… Ale, bohužel, běžné demokratické procedury jsou na příliš dlouhé lokte. Trpělivost obyvatelstva je už teď napnuta k prasknutí a u spousty neblahých změn, narychlo zaváděných současným establishmentem, hrozí, že se stanou nevratnými. Volání po rázném řešení tak bude jen sílit. S lidovou touhou po nějakém novém Alexandru Makedonském. Který zašmodrchaný a zdánlivě neřešitelný problém Gordického uzlu, rázně rozštípl „ve zkráceném řízení.” Mečem.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (33 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
13 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)