9.6.2022
Kategorie: Exklusivně pro PP, Politika

Něco se začíná rýsovat …

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

Určitě jste někdy viděli, jak v zahrádce ryje krtek. Na první pohled se nic neděje. Jen občas se lehce zachvěje svrchní vrstvička půdy a na povrch se vynoří kopeček hlíny. A o kus dál další. Zdánlivě nesouvisející. Ale znalému člověku je jasné, že se v podzemí pilně pracuje.

A podobně je tomu i v současné Evropě. Přesněji tedy v té části našeho kontinentu, která se nalézá na východ od Berlína. Stačí se dobře podívat. Začněme od severu. U Polsko – Ukrajinských námluv. Je tomu sotva pár dní, co ukrajinský premiér Denys Shmyhal oznámil podepsání osmi zásadních smluv s Polskem, které však nechtěl nějak podrobněji specifikovat. Podle některých zdrojů se ty smlouvy měly týkat poválečné obnovy, vojenských otázek, energetiky, dopravy a přeshraniční spolupráce. Zvláštní důraz byl prý kladen na vybudování společných zbrojních továren a na stavbu vedení, které by převádělo ukrajinské přebytky elektřiny od jaderné elektrárny Chmelnickij – Rzeszow do Polska.

Ukrajinský president Volodymyr Zelenskyj tohle politické a ekonomické sbližování obou zemí posvětil slovy: “Jsme příbuzní. Neměly by mezi námi být žádné hranice ani bariéry. Ukrajinské a polské národy se mentálně nerozdělily. Proto jsme se dohodli, že v blízké budoucnosti tuto shodu formalizujeme v příslušné dvoustranné dohodě.” Jako by už byla ruka v rukávě.

Ruské zdroje, které nemusí tolik dbát na diplomatický jazyk (a neobávají se ani probuzení pospávajícího Bruselu) o téhle „plánované spolupráci” mluví jazykem poněkud drsnějším, otevřenějším, ale o to srozumitelnějším. Tajemník ruské Bezpečnostní rady Nikolaj Patrušev prohlásil, že Polsko se prostě chystá zmocnit svých bývalých území na západní Ukrajině. Šéf ruské rozvědky Sergej Naryškin zase řekl, že má údaje o plánech Washingtonu a Varšavy na vytvoření vojenské a politické kontroly Polska nad jeho údajnými historickými državami na Ukrajině. Časem, až budou polské síly pevně usazeny na západní Ukrajině, by podle něj mělo dojít k rozdělení Ukrajiny, ve kterém Varšava v podstatě dostane pod kontrolu „svá historická” západní území. Zahledíme-li se na americký, už v zásadě neskrývaný patronát nad oběma zeměmi, Ukrajinou i Polskem, stejně jako na polskou hyperaktivitu v oblasti, musíme přiznat, že by na těchto slovech mohlo něco být.

Ale podívejme se teď o něco blíže. Na náš vlastní dvorek, do Prahy. Před několika dny tam proběhlo společné zasedání vlády ČR a vlády Polska. A také zde byla podepsána řada smluv, které nám novináři přiblížili jen velmi obecně a vágně. Mimo jiné třeba to byla i rámcová dohoda o posílení obranné spolupráce mezi ministerstvy obrany, memorandum o spolupráci v dopravě a posílení dopravních spojení mezi polskými přístavy a Českem. O něco konkrétnější byla naše média v případě plynu. Česko i Polsko by prý mělo dokončit spojení obou zemí plynovodem Stork II. Nemuselo by to být zase až tak obtížné – na české straně je třeba vykopat a položit 10 km plynovodu, na polské 22 km a k tomu postavit předávací stanici na polské straně hranice.

Polsko také přislíbilo zdvojnásobit kapacitu svého LNG terminálu na Baltu. Aby bylo dost plynu i pro nás, až se na Poláky napíchneme tím Storkem. Touto cestou bychom už v blízké budoucnosti mohl získávat zemní plyn trasou, obcházející Německo. Což je mimořádně důležité. Neboť všelijakým jemným náznakům, že pokud uděláme tohle, nebo naopak neuděláme ono, budeme bez plynu, by byl učiněn rázný konec.

Mezi dalšími, v Praze dohodnutými agendami, najdeme také vylepšení vzájemného silničního i železničního propojení mezi Českou republikou a Polskem, společné budování 5G sítí a úzkou spolupráci obou zemí při splavnění řeky Odry. Kdo chce, může v tom vidět, postupné přeorientování energetických a komunikačních sítí, jakož i dopravní infrastruktury na směr „sever-jih”. Zřejmě to nějak souvisí s nenápadnou větou z komuniké o jednání: „V neposlední řadě informoval český premiér svůj polský protějšek o vrcholících přípravách českého předsednictví v Radě EU, které musí reagovat na zcela nový geopolitický kontext.”

Když se otočíme k jihu, uvidíme velice podobné aktivity. Maďarská presidentka Nováková, která je právě na oficiální návštěvě ČR, hovořila včera s naším presidentem o spolupráci ve zbrojním průmyslu a energetice. Dnes se má setkat s premiérem Fialou a znovu jsou na pořadu energetická a zbrojní spolupráce. Agenda má být ještě doplněna rozhovorem o geopolitické situaci v Evropě a unijních záležitostech. Tedy velice podobně, jako při jednání s těmi Poláky.

Obdobné politické vyznění má i další, zdánlivě nenápadná domácí aktivita. Praha bude o víkendu hostit tak zvanou Svatovojtěšskou konferenci. Setkání zástupců zemí střední Evropy, kterého se zúčastní také hosté z Rakouska, Srbska, Slovinska, Rumunska a Bulharska. Akci pořádá spolek Patrimonium Sancti Adalberti pod záštitou kardinála Dominika Duky. Podle bývalého diplomata Petra Druláka jde při setkání o formulaci společných zájmů středo a jihoevropských národů a jejich asertivnější prosazování v rámci EU. Otevřeněji řečeno, o konstituování jakési protiváhy „velkých” zemí, zejména pak tandemu Francie-Německo, který si už dlouhodobě uzurpuje EU pro sebe a své zájmy.

Když si tyhle střípky začneme skládat dohromady, co se nám vynoří? Usilovná snaha o těsnější spolupráci zemí středovýchodní Evropy. Zbrojení. Společné, středoevropské. Horečné budování komunikací sever-jih. Napojování na ukrajinské zdroje. Urychlené shánění náhrady za ruský plyn. Ale takové, která by současně obcházela tradiční, staré a zakládající členy EU. K tomu nádavkem vše zastřešující závody v „hujerství”, kdo lépe a rychleji splní přání USA, co se ukrajinsko-ruské války týká. A řeči o „novém geopolitickém kontextu”… Co z toho vyplývá?

Trojmoří. Americký projekt pásu států, od Baltu k Černému moři, oddělující Německo od ruských zdrojů. Vytvořit by ho měly, a to je důležité, vesměs bývalé sovětské satelity. Základem by mělo být těchto 12 států – Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Bulharsko a Rumunsko. S populací 112 milionů obyvatel. A to už je slušná síla. Kdyby se k tomu připojila ještě Ukrajina, nebo (pravděpodobněji) její západní část, měli by Germáni a Frantíci hlavu v pejru…

Co tedy ta slova, o „novém geopolitickém kontextu”, mohou znamenat pro nás? Odložme fráze. Američan spunktoval tu válku na Ukrajině k oslabení Rusa. A k oddělení Evropy od jeho zdrojů. Proto je třeba, aby se na Ukrajině bojovalo co nejdéle. K tomu jsou ovšem nezbytné dodávky zbraní a všestranná podpora. Když se tu nabízí tolik ochotných „hujerů”, z řad bývalých států Sovětského bloku, tak proč je trošku nepodpořit? A neumožnit jim, aby si pod americkým krytím vybudovali tu svou alianci proti Německo-Francouzkému molochu? Když tu západní Evropu stejně chceme od Rusa oddělit? A co víc, bonus k tomu. Tři v jednom – Němci ten svůj Green deal bez ruského plynu nedají. Takže si jeho prostřednictvím zcela nepodmaní východ Evropy, ze kterého (a na účet kterého) do teď prosperují. Jak plánovali. Takže oslabí. Německý průmysl strádá už teď a konkurence vadne… No nekup to.

Ale proč ten spěch? Podle horečných jednání na všech stranách je vidět, že se velice chvátá. Že se fakt tlačí na pilu. Proč, když máme to americké krytí a Brusel už si troufá na „ten východ” jen trochu poštěkávat? Inu proto, že přízeň velmocí bývá vrtkavá. A pokud jde o Spojené státy, říká se, že nemají přátele, jen zájmy. Teď právě potřebují psa, co divoce doráží na Rusa. Za to ho chválí a krmí. Ale co když zanedlouho pocítí potřebu snížit inflaci, doma i ve světě? Co když jim přerostou ceny energií přes hlavu a bude třeba nějak řešit domácí nespokojenost? Co když přijde čas poplácat ruského medvěda po zádech, se slovy „dost kočkování ty starý huňáči, teď pojďme dělat byznys?” Pro takový případ je třeba, aby byly práce na Trojmoří tak daleko, že by se projekt protiváhy Franko-Germanistánu už nedal zvrátit.

Jaký význam má ale tohle politikaření pro nás, pro obyčejné lidi v Česku? Veliký. Nejlépe to asi vyjádřil Petr Drulák v rozhovoru o přípravách na onu Svatovojtěšskou konferenci: „Nechceme přijmout roli, že jsme nějaká periferie, která bude čekat, až co se rozhodne v nějakém velmocenském centru, v Berlíně, v Bruselu nebo v Paříži – a že my pak maximálně můžeme debatovat o tom, jak to všechno implementovat. Ne, toto není naše role, a pokud nám ji někdo chce vnutit, máme právo ji odmítnout. A pokud ji odmítneme, musíme mít alternativu, která nám umožní naplnit naše představy o autonomii.”

Držme proto Trojmoří palce a Petru Fialovi, ač nás neskutečně štve tisíci věcmi, přičtěme k dobru, že se k projektu aktivně připojil. I když, možná, to rozhodl někdo za něj. Tam kdesi za oceánem.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (35 votes, average: 3,69 out of 5)
Loading...
47 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)