Naše hvězdná vláda

Jan Hamáček, vicepremiér a ministr vnitra: ať se o Vrběticích a jeho roli v nich říká cokoliv, zůstává nezpochybnitelným faktem, že plánoval a obhajoval svou cestu do Moskvy v době, kdy už prokazatelně věděl o tom, že Vrbětice mají na svědomí agenti ruské GRU.

Alena Schillerová, místopředsedkyně vlády a ministryně financí: schodek státního rozpočtu překonal asi 3x náš dosavadní rekord za ministrování Miroslava Kalouska. A to ho vláda v podstatě obden dávala za vzor všeho špatného.

Karel Havlíček, místopředseda vlády a ministr dopravy, průmyslu a obchodu: v době, kdy viděl, že argumentace proti tomu, aby ruský Rosatom dostavěl Dukovany, nabývá na síle ale především podloženosti, tak se snažil Rosatom zadními vrátky ve hře udržet vytvořením jakéhosi bezpečnostního dotazníku. Dálnice se v porovnání třeba s Polskem nestaví a vysokorychlostní železnice zase znějí na papíře (podobně jako dálnice) jako perfektní pohádka.

Jakub Kulhánek, ministr zahraničí: poté, co byl doslova vhozen do vrbětické kauzy, o něm není skoro slyšet. A asi je to dobře.

Lubomír Metnar, ministr obrany: pochválil vlastizrádnou prezidentskou řeč o Vrběticích a v jeho duchu chce vyčkávat a vyšetřovat, vyšetřovat a vyčkávat, vy…. .

[ad#article_et21]

Marie Benešová, ministryně spravedlnosti: nejvyšší státní zástupce je podle ní neschopný a Ústavní soud je zkorumpovaný. A na nejvyššího státního zástupce Zemana hrozbou kárnou žalobou nevyvíjela žádný, ale vůbec žádný, nátlak. Za tohle by v normální zemi nemohla dělat u vládnoucí strany ani uklízečku.

Richard Brabec, ministr životního prostředí: v kauze znečištění řeky Bečvy měl jasno ještě dřív, než všichni místní obyvatelé, rybáři, ČOI i policie. Firma DEZA z impéria Andreje Babiše za to nemůže a pan ministr udělal hodně pro to, aby to tak dopadlo.

Jana Maláčová, ministryně práce a sociálních věcí: její rozhazovačné programy jí vytvořily přezdívku „Venezuela“. Legendární je její výrok o tom, že jí už unavují diskuse, kde na to vše vzít.

Miroslav Toman, ministr zemědělství: jako jeden z největších agrobaronů v zemi je jistě člověkem na svém místě. Vždyť také (naštěstí neúspěšně) podporoval návrh, abychom museli kupovat skoro výhradně české (rozuměj jeho) potraviny.

Petr Arenberger, ministr zdravotnictví: jeho pro většinu z nás skoro pohádkový majetek se snažil poněkud nešikovně ututlat. Nemocnice, které šéfoval si pronajímala prostory v jeho nemovitosti a zadávala studie jeho firmě. Ale především zavádí opatření, o kterých ví, že jsou nezákonná a modlí se za každý den, kdy budou platit, než je shodí soud. A to přísahal, že bude dodržovat zákony a ctít ústavu.

Robert Plaga, ministr školství, mládeže a tělovýchovy: další poměrně neviditelný člen vlády. Asi i proto se o opatřeních ve školství dozvídá až se zpožděním a může jen podrážděně reagovat.

Klára Dostálová, ministryně pro místní rozvoj: na jejím ministerstvu i u ní doma provedla policie razii. Ale na rozdíl od dřívějších vlád (podle ANO zkorumpovaných) se dnes při podezření neodstupuje a tak je ve svém úřadu i nadále.

Lubomír Zaorálek, ministr kultury: v kabinetu, který by měl být především tým, skvěle podrazil svého stranického kolegu Hamáčka, když mu oznámil, že ministra zahraničí dělat nebude až v momentě, kdy už rozehraná ministerská rošáda nešla zastavit. Kolega Hamáček z toho zkolaboval.

A nakonec předseda, premiér Babiš: má cenu rozebírat všechny jeho kauzy, výroky a činy? Jedou budou historici tuto dobu nazývat: Babišismus.