Na začátku se nevěšelo…

Pečlivě jsem v posledních týdnech sledoval cvrkot médií kolem Milady Horákové. Moc hezky to zapadlo do kontextu dnešní mediální práce… Vytáhlo se jedno téma a pojalo se, jako by neexistovalo nic předtím a nic potom. Jako by se život Horákové sestával jen a výhradně ze zinscenovaného procesu a popravy. Komunisti popravili nevinnou. Tečka. Žádný kontext. Ale to se tak dneska dělá. Rusové sebrali Ukrajině Krym. Tečka. Žádný kontext. Zlý Asad vraždí demokratickou opozici. Tečka.

Zároveň se nám smutné výročí Horákové popravy moc pěkně propojila se současnými BLM protesty, které mají také své mrtvé. Až jsem v posledních dnech začal mít pocit, že si toho někdo všimnul a šlápl na brzdu. Koneckonců stejně budeme mít za chvíli zase jiné téma, které bude pojaté stejně osekaně, hlavně aby se v tom někdo nezačal vrtat…

Myslíte, že tehdejší justice někde zaarchivovala všechny ty  plné koše dopisů a rezolucí, které požaovaly pro Horákovou spravedlivý trest? Že by se to třeba dalo dohledat? Byly toho plné koše, pár desítek tisíc podpisů by tam mohlo být. Čistě statisticky mezi nimi budou leckteří pozdějí disidenti, otcové dnešních pisálků, moderátorů a dalších redaktorů.  Nějak jsem si nevšiml, když už se tedy kolem Horákové tolik nadělalo, že by v tomto směru někdo pátral a že by něco vypátral. A nebo možná vypátral, ale dost se vyděsil.

Dále by mě zajímalo z dobového hlediska… ovládali komunisti dav a nebo dav ovládal komunisty? Ono se to totiž blbě rozeznává a ani Goebels nemohl davu naservírovat cokoliv jen tak bez přípravy. Měl Gottwald atmosféru pevně v rukou, nebo opravdu u nás byla společenská poptávka po diverzantech, zrádcích a sabotérech? Servíroval Urválek lidu divadýlko a nebo se prostě jen podřídil zájmu těch tam dole, vyslyšel jejich řev a prostě vytipoval někoho na koho by ten prototyp zrádce nejlépe seděl?

Na začátku se totiž nevěší víme? Na začátku se nejdřív jen křičí. Pak se osočuje za nepohodlné názory, pak se za ně vyhazuje z práce, pak přijde na řadu basa a pak se popravuje. A vždycky za potlesku mas. Pokud je to proti masám, tak se veřejný proces nedělá. Nepohodlná osoba prostě zmizí. Politický proces potřebuje publikum. Stejně jako v Lidicích… tím se totiž Lidice liší od těch tisíců vesnic vypálených v Sovětském svazu… Němci se jejich vypálením pochlubili celému světu a v Dojčlandu z toho měli lidi radost. Bylo to pro ně zadostiučinění, mnuli si ruce jak Vůdce zatočil s těmi Untermenšen. Proto se to dělalo. Byla poptávka a tak se našla vesnice, která nejlépe odpovídala prototypu odbojných skrývačů atentátníků.

Proces s Horákovou se dělal pro publikum. Ano, měl být výstraha pro další případné “zrádce”, ale pro ně by byla výstraha i kdyby Horákovou vytáhli utopenou z řeky. Nebo kdyby ji prostě zabásli na doživotí. Horákovou oběsili, protože byla poptávka po krvi. Proto nemohla dostat milost, proto se to muselo dotáhnout do konce, protože jeden Ajnštajn co žádá o milost nevyrovná ty desetitisíce lidí, co touží po “spravedlivém trestu”.

Jak daleko jsme od něčeho podobného dnes? Mnohem blíž než to vypadá, řekl bych. Z práce už se za názor vyhazuje. Člověk si musí stále více dávat pozor, co kde řekne. Máme na to už příslušná policejní oddělení i nadšené soudruhy svazáky, kteří udávají kde jen mohou. Ostražité domovnice a uliční výbory se jen přesunuly na internet. První prozatím drobné procesy už máme také. Zatím s podmínkami a pokutami.

Jak daleko jsme od poptávky po krvi? Přesně po stalinovsku – není člověk, není problém. A když bude poptávka, bude i nabídka. Demokracie nedemokracie. Od nových procesů s novými Horákovými jsme blíž než by se řeklo.