Na kulturní frontě (ne)klid aneb Herci dělají z politiky divadlo

O to více je s podivem, proč se známé herecké osobnosti v posledních letech tak rády montují do politiky, s gustem se pasují do role arbitrů politického života a do pozice takzvaných morálních majáků. Představa, že kvalitní herecký výkon v nějakém nekonečném seriálu vám dává automaticky lepší vhled do politiky, a že známost obličeje s sebou samozřejmě přináší kvalitnější názory a  fundovanější pohled na svět, je úplně lichá. Tím spíše, že tyto morální majáky se rozblikají jen někdy, zatímco jindy, (v daleko závažnějších situacích),  zůstávají docela zhasnuté.

Tak například, když chtěli senátoři svrhávat prezidenta Zemana, který v té době ležel v těžkém stavu v nemocnici, nikdo z herců ani nepípl. Nebyla jich plná náměstí, jako před pár týdny, kdy se ulice zaplnily jen kvůli tomu, že byla prezidentovu poradci poslána škaredá textovka.

Konformní umělecká fronta

A co kauza Bitcoin nebo ještě před tím Dozimetr? Ne, nikdo z dnešních umělců se do ulic neobtěžoval a neřekl ani půl slova – a přitom ruku na srdce, co bylo víc „mafiánské“? Nějaké smsky, nebo konspirační byty plné kokainu, šifrované telefony, informace o velmi podezřelém financování hnutí STAN i TOP 09, desítky milionů na kyperských účtech a ke všemu náhlá smrt hlavního aktéra Věslava Michalika těsně před policejní razií?

Jestli pro kauzu Macinkových SMS zpráv použijeme termín „mafiánské“, pak pro Dozimetr a Bitcoin ani neexistuje v češtině odpovídající výraz. Přesto tehdy majáky ani neblikly, přesto se žádné herecké protesty nekonaly. Tehdy byla umělecká fronta konformní, jak za časů minulých, které jsme vzpomínali hned v úvodu.

Klempíře se na minulost ptají, Pavla ne

Dnes však mezi politiky a umělci vypukla doslova zákopová válka. Když ministr Klempíř zdvořile pozve herce ke společnému jednání, dostane se mu arogantní odpovědi, že se nenechají zvát na kobereček a jakmile následně sami umělci uspořádají setkání v divadle, jsou okázale rozladěni, že si Klempíř dovolil tu drzost nepřijít.

Zato ale na Ministerstvo kultury zavítají moderátoři Cibulka s Jagelkou, kteří novopečeného ministra přijdou vytrollit a mluvit s ním o jeho minulosti před rokem 1989 – ačkoli za prezidentem Pavlem kvůli jeho předlistopadové minulosti na Hrad nikdy nepřišli.

A aby těch dramatických výlevů à la jihoamerická telenovela snad nebylo málo, vynoří se Hynek Čermák s obviněním, že i jemu Petr Macinka vyhrožoval v smsce – což by byla skvělá dramatická zápletka, kdyby se ovšem následně neukázalo, že žádná taková smska vlastně nebyla, protože Macinka ani nemá hercovo číslo.

Politiku považuje řada lidí za divadlo, ale takové divadlo, jaké z ní v posledních dnech udělalo několik známých tváří, by to přece jen být nemuselo. Bez toho bychom se dokázali obejít.

V jedné povídce Šimka a Grossmanna se praví, že „umělci jsou jemní lidé a v rukou drží drahocenné nástroje“. V našem případě spíše platí, že umělci jsou lidé, kteří by se měli především držet své vlastní profese. Ona totiž hlavní role v seriálu Vražedné stíny nad Jevíčkem z vás politologa opravdu, ale opravdu neudělá.