3.4.2019
Kategorie: Ekonomika

Může EU přežít další finanční krizi?

Sdílejte článek:

MIKE/ALASDAIR MACLEOD

Navzdory pomoci ze strany ECB bankovní systém eurozóny zůstává v komatu. Pryč jsou opojné dny investičního bankovnictví. Zůstaly pouze deriváty a pokuty regulačních orgánů. Technologie učinila z rozšířené pobočkové sítě, která je typická pro evropské retailové banky, drahé plýtvání. Trh vyprázdněných bankovních budov ve městech a obcích po celé Evropě musí být zoufalý, což je zdrojem dalších ztrát. Politika úrokových sazeb ECB navíc vedla k tomu, že marže úvěrů jsou extrémně nízké. 

Záporná sazba vkladů ve výši 0,4% v ECB vedla k negativním sazbám na velkoobchodním trhu (Euribor) na výnosové křivce po dobu nejméně 12 měsíců. Francouzským bankám to například umožnilo financovat pozice italských vládních dluhopisů, čímž se odstranilo 33 bazických bodů na „bezrizikovém“ ročním dluhopisu. Je to vrchol zhroucených úvěrových marží, když už každý vidí, že riziko je větší než odměna, ať už si regulátor říká, co chce. Celá výnosová křivka je podstatně nižší, než by měla být vzhledem k riziku v Itálii. Vzhledem k existujícím dluhovým závazkům by měly mít desetileté italské vládní dluhopisy mnohem vyšší výnos, než pouze 2,55%. To je méně než dluhopisy USA, globální standard bez rizika.

Výnosy státních dluhopisů byly a zůstávají značně sníženy prostřednictvím nízkých úrokových sazeb ECB a programů nákupu dluhopisů. Expanze vládního dluhu eurozóny od krize Lehman brothers byla asi 50% na 9,69 bilionu EUR. Tato expanze představuje 3,1 bilionu EUR, ve srovnání s expanzí vlastní rozvahy Eurosystému ve výši 2,8 bilionu EUR od roku 2009. Jinými slovy, expanze vládního dluhu eurozóny byla téměř vyrovnána tvorbou peněz ze strany ECB.

Ceny dluhopisů, jako je například italský desetiletý dluhopis poskytující 2,55% výnos, jsou proto v tržním smyslu nesmyslné. To nebylo příliš problém, dokud ceny aktiv rostli a globální ekonomika prosperovala, protože měnová inflace nafukovala bubliny. Právě když se objeví úvěrová krize, začnou problémy. V bublině se objeví praskliny a ta nakonec praskne.

Nyní, když se globální ekonomika přestala rozšiřovat a je na pokraji recese, za těchto měnících se podmínek rychle rostou měnová, systémová a ekonomická rizika, jimž eurozóna čelí. To představuje problém, který je mimo schopnost ECB ho vyřešit. Zdá se, že politici a jejich instituce v Bruselu si neuvědomují blížící se bouři, ale když se o ni dozvědí, začnou jednat skupinově a chaoticky. Stejně jako ryby v síti, jejich akce urychlí jejich vlastní zánik.

Začátek rozpadu EU

Nelze pochybovat o tom, že se ECB doposud podařilo zabránit finanční a systémové krizi, která se projevila v důsledku celosvětové měnové a úvěrové expanze, která zvyšuje ceny finančních aktiv. Globální pozadí rostoucích hodnot aktiv bylo nezbytné k tomu, aby důsledky řecké finanční krize mohly být absorbovány bez destabilizace celého systému. Pokud by se to stalo během globální úvěrové krize, výsledek by byl jiný. 

V určitém stadiu se kupní síla eura začne nevyhnutelně snižovat pod tíhou zrychlující se měnové inflace a požadavků zájmových skupin na konkurenceschopnější směnný kurz. Růst výnosů dluhopisů bude nevyhnutelným výsledkem, který bude vyžadovat ještě více QE od ECB. Nepotřebujeme hodně představivosti, abychom si uvědomili, že v prostředí rostoucích výnosů dluhopisů a klesajících hodnot aktiv bude italská vláda a její ekonomika vystavena velkým obtížím. Rozdíl oproti probíhající řecké krizi je, že ekonomika Itálie je téměř desetkrát větší než v případě Řecka. Doposud, s podporou nafouknutých trhů, nedošlo k plnohodnotné krizi. V rozbouřeném dluhopisovém trhu, který bude pravděpodobně doprovázet příští úvěrovou krizi, by samotná Itálie mohla zhroutit celý Eurosystém.

To by se mohlo stát do konce letošního roku, protože když se něco pokazí, tempo kalamit se pak obvykle zrychluje. Dnes je EU ohrožena Brexitem, který je v době psaní tohoto článku ještě nevyřešen. Je tu však významná možnost, že Británie opustí EU bez komplexní obchodní dohody a bez zaplacení všech peněz, které údajně dluží EU. Tyto peníze budou muset poskytnout ostatní členové, především Německo, Francie, Itálie a Španělsko, které jsou největšími zbývajícími ekonomikami bloku. Hospodářská politika Spojeného království se navíc musí zaměřit na to, aby se stalo konkurenceschopným regionálním centrem pro světový obchod, čímž se zvýší její ekonomická výkonnost v porovnání s EU. Stávající politické napětí v rámci EU se bude jistě zvyšovat, jakmile EU zaostane, a Brusel, který je závislý na utrácení peněz, poprvé bude čelit rozpočtovým škrtům.

Nezávislým pozorovatelům je stále více zřejmé, že nadnárodní socializační model EU selhává strukturálně, politicky, ekonomicky a finančně. Příští úvěrová krize, která se zřejmě vyvíjí ze semen dnešních událostí, pravděpodobně ukončí evropský sen.

 

Zdroj: mises.org

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (16 votes, average: 4,75 out of 5)
Loading...