Multikulturalismus a bruselské rasové zákony (II.)

Západní civilizace se od počátku 90. let 20. století nachází ve stavu úpadku. Západní národy ohrožuje demografický, kulturně-společenský a také ekonomický kolaps. Masová imigrace přistěhovalců s odlišnou kulturou i hodnotami a hlavně odkulturňování a odnárodňování jednotlivých národních států, které může vést až k jejich totálnímu zániku, tyto tendence tragicky umocňují. Multikulturalismus v tomto kontextu ochromuje odpověď evropské civilizace prakticky na všechny výzvy současného světa. Příkladem je apeasment k islámskému terorismu a islámu obecně.

Západ se jednostranně, bez evolučního pojetí dějin, neustále před islámem a vlastně před všemi kulturami omlouvá, ustupuje a platí reparace, či tribut za svou sebevědomou minulost. Evropané a bílí lidé obecně se začínají chovat stejně iracionálně a zbaběle jako bílí Američané k černým a ne-bílým Američanům. Pozitivní rasismus bílých Američanů byl v minulosti jednoznačně označován jako regres, zatímco současný pozitivní rasismus černých a ne-bílých Američanů je prezentován jako progres, vyrovnávající sociální postavení těchto rasových komunit (pozitivní diskriminace). Obecně to platí i pro vztah mezi bohatým „Severem“ a chudým „Jihem“. Euro-arabský dialog navíc naznačuje, že je to sofistikovaně řízený záměr.

Multikulturalismus je v tomto kontextu hybnou silou kulturní války proti evropské kultuře a civilizaci arogantně považující sám sebe za hodnotu, jejímž oficiálním principem je rovnost kultur, jejich vzájemné obohacování se a tolerance. Je to však princip, který v praxi popírá sám sebe. Důkaz: Multikulturalismus postupně degraduje všechna morální a ostatní hodnotová kritéria evropské civilizace na anachronismus a regres, jejich deformaci a opak vydává za progres.

Amorfní pluralita hodnot způsobuje rozklad všech kulturně-společenských hodnotových struktur evropské kultury a civilizace a její nestabilitu. Imigrantské kultury jsou však z velké části založeny na pevných hodnotových kritériích, struktuře a stabilitě, jejich příslušníkům je zcela lhostejné, co Evropané považují za regres, či progres a odmítají evropskou kulturu a civilizaci en bloc jako úpadkové.

Aby multikulturalisté dosáhli alespoň zdání fungování své utopické společnosti a proklamovanou rovnost všech kultur, použili excelentní trik. Dehonestovali na anachronismy a regresy všechny hodnoty, které dělaly evropskou kulturu a civilizaci velkou, silnou, respektovanou, obdivovanou, napodobení hodnou, obávanou, vzbuzující závist, často i nenávist příslušníků ostatních kultur a civilizací, které takové úspěchy nedosáhly.

Tímto trikem se však nedosáhlo rovného postavení imigrantských kultur s evropskou. Evropská kultura, civilizace a samotní Evropané se naopak stali zákonitě en bloc anachronismem a možností zpětného postihu, čili podřadní ke všem imigrantským kulturám a jejich příslušníkům. Tyto se staly pro ni zákonitě en bloc progresí a obohacením, přestože podle vzoru multikulturalistů pociťují vůči ní a Evropanům jen nenávist a pohrdají jí a Evropany vnímají méněcennými. Do evropské společnosti se tak reálně neintegrují imigranti, ale naopak Evropané jsou nuceni integrovat se do společnosti, kterou postupně formují imigranti a menšiny.

Tento fenomén jsem nazval Univerzální princip postmoderny a budování multikulturalistické společnosti. Oficiální multikulturní princip rovnosti kultur, jejich vzájemného obohacování se a tolerance je jen jeho utopická kamufláž. Postmoderna a multikulturalismus je vražedná kombinace, která spolu s rasistickou teorií Dr. Page tvoří rasistický politický konstrukt a základ multikulturalistické teorie dějin, kde jsou bílí lidé, jejich kultura a civilizace označování jako rakovinný nádor na těle lidstva, kteří svou historickou vinu mohou vykoupit pouze svým vlastním ukončením.

I od tohoto se odvíjí reálná multikulturní, menšinová, antidiskriminační, imigrační a integrační politika EU, i proto jsou práva imigrantů, menšin, komunit a zničení evropských národních států a národů její prioritní agendou, i proto je ustrašený apeasment evropské kultury a civilizace základem mezikulturního a mezináboženského dialogu. Na základě tohoto poznání umíme logicky interpretovat i ta nejnepochopitelnější rozhodnutí politiků a procesy v zemích EU, či v Západním civilizačním okruhu obecně.

Budování „multikulturní“ společnosti ve stále více centralizované a unifikované EU je tak zákonitě proces likvidace evropské kultury, civilizace a dokonce i fyzické likvidace, čili genocidy samotných Evropanů.

Nyní je již logicky pochopitelné, proč multikulturalismus nejen že akceptuje, ale dokonce iniciuje a podporuje hanobení bílé rasy, národů, křesťanského vyznání, kulturní identity, dějin a samotných Evropanů. Právě na této scestnosti je multikulturalismus založen, takový je skutečný charakter jeho hodnot, proto jsou multikulturalisté tak citliví na kritiku, proto ji vydávají za hanobení rasy, národa, náboženství, rasismus, diskriminaci, netoleranci, xenofobii atd. pokud jde o vztah majority k menšinám a bílých lidí k ne-bílým lidem, proto to nikdy neplatí i naopak.

Multikulturalismus tak ze své podstaty a charakteru hodnot cílevědomě podněcuje nenávist k Evropanům, vyvolává protievropské a antibělošské nálady, legalizuje šovinismus a extremismus menšin a komunit založených na rase, národnosti, etniku … a vyznání, čili legalizuje menšinový rasismus, diskriminaci, netoleranci … a christianofóbii prostřednictvím antidiskriminačního zákona a dalšími zákony s ním souvisejícími.

Nazval jsem je Bruselské rasové zákony tvořící základ komunitního systému práva založeného na privilegiích a speciálním zacházení s imigranty, menšinami a komunitami, který likviduje princip rovnosti občanů před zákonem.

Jak ukazuje praxe, rasismem, diskriminací, netolerancí, xenofobií, homofobií atd. může být již prakticky cokoliv. Bílý, psychicky a fyzicky zdravý, heterosexuální muž, pokud je navíc ještě i křesťanské kulturní identity, či dokonce křesťanského vyznání, představuje pro budování multikulturalistické společnosti největší hrozbu, proto mu byl přisouzen cejch viny bílého muže za všechno zlo na této planetě.

Averzi a odpor k této hanebnosti multikulturalismus demagogicky označuje jako evropský rasismus, diskriminaci, netoleranci (a nevyznávání evropských hodnot) … a islamofobii, ačkoli v principu jde o averzi a odpor evropské společnosti proti ne-evropským rasistům a extremistům, jakož i proti evropským multikulturalistickým rasistickým kolaborantům a extremistům. V multikulturalistické společnosti se tak orwelovsky stává důsledek příčinou, oběť pachatelem a šarlatánství vědou.

Budování multikulturalistické společnosti vychází tedy z teoretického principu, že všechny kultury jsou si rovny a pokud budou mít příslušníci všech ras a kultur vytvořeny rovné podmínky, budou se rozvíjet stejně, aniž by se musely asimilovat. Rasové a kulturní odlišnosti nenarušují, naopak, jsou přínosem při vzájemném obohacování se a formování integrované a rozmanité tolerantní společnosti.Tento teoretický předpoklad má však jednu závažnou chybu; v reálném životě nefunguje stejně, jako budování všech světlých zítřků.

Princip rovnosti občanů před zákonem neznamená, že všichni lidé jsou si objektivně rovni, stanoví pouze hodnotová kritéria rovnosti, přičemž samotná rovnost není hodnotou. Objektivní realita tak vyvrací teoretický princip multikulturní rovnosti příslušníků všech ras a kultur, na kterém stojí a padá budování postmoderní multikulturalistické společnosti, protože staví rovnost na piedestal hodnot.

Morální převaha hodnot evoluční multikulturnosti nad hodnotami revolučního multikulturalismu je tak jednoznačně prokázána. Kultury a civilizace, stejně jako lidé, nejsou si jednoduše rovné, což však neznamená, že v podmínkách evoluční multikulturnosti nemohou bez větších problémů fungovat k vzájemnému prospěchu, pokud jsou kompatibilní.

V tomto případě však platí princip dominantní kultury, která se stala dominantní nejen mocenskou a technickou, ale i duchovní převahou. Příkladem je řecké období Antiky a duchovní převaha Řeků ve starověkém Římě. Evropská kultura a civilizace vznikla a stojí na třech pilířích:židovské a křesťanské morálce, řecké moudrosti a římském právu, toto je kulturní dědictví evropské civilizace, které multikulturalisté systematicky ničí.

Multikulturalisté se nemohli smířit, prostě nemohli připustit, že základy jejich utopické společnosti jsou budovány na písku a její konstrukce se nutně musí zhroutit. Stejně jako komunisté, však měli po ruce multikulturalistickou variantu třídního nepřítele, rasistických, diskriminačních, netolerantních a xenofobních Evropanů, bílých lidí, jejich kulturu a civilizaci, historicky zodpovědnou a vinnou za všechna příkoří, vykořisťování a hříchy vůči ostatnímu světu.

Multikulturalisté proto inovovali svůj teoretický princip na tento výklad: Pokud se v multikulturní společnosti příslušníci jiných ras a kultur nerozvíjejí stejně jako majoritní bílá evropská společnost, problémy s integrací jsou prakticky neřešitelné a probíhá opak formování rozmanité tolerantní společnosti, tak to není v důsledku dosažené úrovně jejich kulturně-společenské evoluce, charakteru hodnot, schopnosti adaptace a kompatibility s kulturou evropskou.

Je to způsobeno výhradně tím, že nemají vytvořeny rovné sociální podmínky jako majoritní bílá evropská společnost v důsledku vrozeného rasismu, diskriminace, netolerance … a islamofobii jejích příslušníků a zkaženosti jejich kultury a civilizace.

Aby se příslušníci neevropských ras a kultur mohli bez překážek multikulturně rozmanitě a tolerantně rozvíjet, jediným řešením je odstranění zdroje rasismu, diskriminace, netolerance, xenofobie … a islamofobie, čili terminaci evropské civilizace spolu s jejími nositeli, Evropany a bílými lidmi obecně. Tento přístup se již několik desetiletí realizuje v praxi. Způsob dosahování cíle ideologie multikulturalismu vystihuje krácený komentář Lawrence Austera:

„Vládní statistika kriminality ukazuje, že v USA bylo v roce 2005 znásilněných černochy 37 460 bílých žen a dívek. Oproti tomu tato statistika ukazuje, že zde nejsou zaznamenány žádná znásilnění černošek bělochy. Když se v roce 1988 ukázalo pompézní obvinění Tawana Brawleyho a Al Sharpton, že několik bělochů uneslo a znásilnilo patnáctiletou černošku jako zcela lživé, časopis The Nation prohlásil, že na tom nezáleží, protože tato obvinění vyjadřují základní podstatu zacházení bělochů s černoškami v USA. Média šílela nad evidentně lživým obviněním, že bílí studenti Dukovy univerzity znásilnili černou striptérku, ale o tom, že stejný strašný zločin protrpí ročně 37 460 bílých žen, nebylo v mainstreamových médiích ani slovo.

Hledání bílého obžalovaného je ze strany levých liberálů neúprosné a nekonečné; vzali toto obvinění jako fakt, protože i podle nich obvinění ze znásilnění odráží skutečnou povahu tíživých rasových a sexuálních vztahů v USA. V gnostickém, zvráceném světě liberální démonologie MUSÍ být bílí studenti vinni.I když je z mediálních zpráv o znásilnění bělošky černochem rasa pachatele jasná, nikdy nijak explicitně nezmiňují rasový aspekt případu. Nikdy se ani náznakem nezmiňují o skutečnosti, že bílé ženy jsou v USA terčem černých násilníků. V převráceném světě liberalismu tento fenomén prostě neexistuje“.

Pro postmoderní multikulturalistickou společnost je typické, že zločin spáchaný ne-bílým kriminálníkem je prakticky automaticky posuzován jako důsledek nějakého provinění bílé oběti. Bílá oběť není pak návazně na presumpci viny bílého člověka vlastně obětí, ale nenapravitelný provinilec a pachatel, který spáchání zločinu ne-bílého člověka vyprovokoval a dostal vlastně zaslouženou odplatu za svou vinu.

Jelikož bílý člověk je nenapravitelný provinilec, samotné podezření ze spáchání zločinu se rovná spáchání zločinu a je posuzováno společensky mnohem přísněji, než spáchání skutečného zločinu ne-bílým člověkem. Pokud bílý člověk spáchal skutečný zločin na ně-bílém člověku, tak je to rasistický zločin spáchaný z nenávisti, který je společensky tak neúnosný, že je vlastně zločinem spáchaným na všech ne-bílých lidech.

Toto je přepis postmoderní multikulturalistické rétoriky, zbavené politické korektnosti a newspeaku do srozumitelného jazyka a popis jejích praktik. Principiálně stejné postavení jako bílý člověk v USA má i bílý člověk v EU ve vztahu k ne-evropským imigrantům, z nich zejména k muslimům či Romům.

Budování postmoderní multikulturalistické společnosti je tak prokazatelně obrovským podvodem na Evropanech a procesem postupné kanibalizace evropské kultury a civilizace multikulturalistickými evropskými kanibaly zevnitř a zároveň procesem jejího postupného požírání imigrantské kulturami zvenčí.

Multikulturalismus je proto amorální totalitní systém, jehož ideologie, hodnoty a politický režim nejsou slučitelné s další existencí evropské kultury, civilizace a samotných Evropanů. Ne-evropské kultury multikulturalismus neznají, proto jsou silné a sebevědomé.

Jak vyřešit situaci? Prvním krokem k obnově evropské společnosti je pochopení problému. Multikulturní postmoderna už dávno přestala být pokrokem, svou podstatou a vývojem se stala anachronismem, ohánějícím se pokrokem, dehonestující skutečné hodnoty na anachronismy stejně, jako svého času komunismus.

[ad#clanek-respo]

Poučeni historií nesmíme spáchat další omyly a selhání. Musíme rozvinout to, co je životaschopné, musíme odstranit tyranii politické korektnosti, newspeaku a Bruselských rasových zákonů z našich univerzit, z našich médií, z naší politiky a legislativy, abychom mohli pojmenovat problémy svobodně a bez paralyzujícího strachu před obviněními z rasismu, diskriminace, netolerance, xenofobie a dalších nesčetných zločinů.

Pokud se v této souvislosti nenajdou fundovaní, odvážní a odhodlaní lidé, usilující o záchranu evropské civilizace, jejího kulturního a biologického dědictví, čeká ji budoucnost, kterou je tak nadšený mistr Hübinette & spol.

ZDROJ: Pavel Fendek