Monstrum zvané Facebook

Co vlastně udělal? Nejprve zakázal reklamu kryptoměn na svých platformách. Údajně z etických důvodů. Jsou prý „spojeny s klamnými propagačními praktikami“. To bylo před rokem. Následovaly ho Twitter a Google. Nedostatek reklamy plus Facebookem šířená negativa o kryptoměnách obecně se promítly do postupného poklesu hodnot a poškodily firmy, které kryptoměnami financovaly svoje investice. Když takto „etickým“ postupem Facebook znehodnotil ostatní, ještě „etičtějším“ postupem letos v květnu oznámil vydání vlastní kryptoměny zvané Libra. Zřejmě jediná kryptoměna na Facebooku (a asi i Twitteru a Googlu) propagovaná. A podporovaná platebními korporacemi Visa, Mastercard, Uber, Stripe a Booking. Jiné kryptoměny jako by přestaly existovat.

Tato akce Facebooku (a jeho dvou nohsledů) je ilegální v několika zemích, včetně Austrálie, kde na ně bylo vydáno soudní stíhání. Vede je malá australská právnická firma JPB Liberty, ustavená specificky pro účel obrany svobody internetu. Podle ní tato tři internetová monstra porušují australský zákon o konkurenci a ochraně spotřebitelů a způsobují mnoha podnikům miliardové škody. Mohou podle australských zákonů být v Austrálii souzeny za škody způsobené kdekoli na světě. K žalobcům se může připojit kdokoli odkudkoli, kdo vlastní kryptoměny nebo jejich prostřednictvím obchoduje a byl nějakým způsobem poškozen.

Asi není náhodou, že ratingová firma Standard & Poor’s v téže době vyškrtává Facebook ze svého indexu ESG (ekologicky, sociálně a manažersky etických podniků). Facebook se podle ní zaplétá do příliš mnoha konfliktů týkajících se ochrany soukromých údajů, chabé transparentnosti řízení a zvládání rizik.

A má toho Facebook na krku víc. Zatímco se neblaze proslavuje útoky na svobodnou žurnalistiku a vymazáváním politicky nekorektních reportérů jako Pamela Geller, Alex Jones, Paul Joseph Watson, Tommy Robinson a dalších desítek podobných, neštítí se vytvořit speciální džihádistickou stránku pro Al-Kajdu, která dostává 4 400 lajků, nebo nechávat nedotčená agresivní kázání antižidovských a antikřesťanských imámů. Někteří kritikové Facebooku jeho šéfy viní ze záměrného prosazování radikálního islámu a umlčování veškeré kritiky podle zákonů šaria. Podobné podezření vyslovila jedna z obranných zpravodajských agentur zvaná The National Reconnaissance Office (NRO)

Šéf Facebooku Mark Zuckerberg mezitím dál s evropskými politiky vesele debatuje o ještě tužším utahování cenzury internetu evropského. Merkelové už před pár lety přiklepl algoritmické vymazávání projevů „nenávisti“. Macronovi právě slíbil (ve světové premiéře), že identifikační podrobnosti „nenávistných“ projevů bude předávat přímo francouzským soudům, neboť podle francouzských zákonů se „hate speech“ posunula na trestnou úroveň terorismu a nepodléhá už zákonu o svobodě informací. A připomeňme si, že „nenávistný projev“ je definován jako cokoli, co kdokoli vnímá jako nenávistné.

Jeden takový případ, na němž se Facebook podílí, se ve Francii právě řeší, s širokým mediálním rozmáznutím. Proslavil se pod názvem „l’affaire de la jupe“ čili případ sukně. Je v něm šikanován otec mladé ženy, kterou muslimský řidič autobusu i s její kamarádkou odmítl pustit dovnitř, v 11 v noci, v poměrně nebezpečné čtvrti Paříže. Měla sukni, tak ji pokáral „máš se slušně oblékat.“.

Tato událůstka by možná zůstala mediálně nepovšimnutá, nebýt několika zajímavých detailů. Otec „neslušně“ oblečené dívky je původem Alžířan a poměrné známý spisovatel Kamel Bencheikh. Ve Francii zběhl z islámu, stal se ateistou a rád se označuje za islamofoba. Nelenil, sdělil příběh své dcery na své facebookové stránce a žádal vyšetření a omluvu od dopravního podniku. Čistá reportérská zpráva bez jakéhokoli projevu nenávisti. Ledaže se za takový dá pokládat jeho popis řidiče s „plnouvousem maghrebského stylu“. A taky že ano. Facebook zprávu vymazal s poznámkou, že obsahovala „výzvu k nenávisti“.

Z mediálních reakcí by se zdálo, že Francie se proti internetové cenzuře (a sílící islamizaci) bouří. Jak dlouho to vydrží, moc napětím nepřestávejme dýchat. Postačí pár těch reakčníků odsoudit za „projev nenávisti“, a bude vymalováno. Zákon se má přece dodržovat. Tak jako se kdysi dodržoval třeba zákon, že Žid nesmí do kavárny.    

Autor: Benjamin Kuras