Media změnila strategii

[ad#textova1]

Velmi časté zprávy o nepochopitelné míře násilí ze strany mladých muslimů vůči svému okolí budou mít u nemalé části populace efekt Overtonova okna. Ač tomu nyní nevěří a výše uvedené zprávy vnímají jako červený hadr, časem si zvyknou. Hraje se o čas. O to, zda se v jeho průběhu Evropané vzbouří proti nastavené trajektorii současného pojetí bruselské politiky, včetně migrace, nebo zda se podaří udržet letargickou, či aspoň neutrální většinu populace EU.

Pokud by se totiž elitám podařilo udržet drolící se konsensus, lidé migraci i jejím důsledkům zčásti přivyknou, zčásti rezignují. Nemalá část samozřejmě bude prudit. Západní Evropa v posledních letech testuje strategie, jak zacházet s lidmi, kteří nepřivykli revolučním změnám tavícího kotle národů (ničím jiným, než realizací marxistického pojetí společenské revoluce, dnešní společenská transformace pod taktovkou EU není).

Jako ideální se ukazuje mix mediální a individuální defamace, kombinovaných s výhrůžkami (v Německu média ve spojení s kontrarozvědkou a Antifou), nastolením výjimečného stavu, při němž lze obcházet ústavní práva občanů (donedávna Francie), selektivním přístupem k rasismu dle barvy pleti útočníka a obětí (vynikají anglofonní země), brutální státní šikanou ideových vůdců odporu (Velká Británie), či nedostatečnou ochranou, vedoucí k vraždám kritiků islamizace Evropy (severské státy).

Vše probíhá při dlouhodobé mediální kampani o:

– nebezpečném a rostoucím pravicovém extremismu (přitom kdy pravicoví extremisté ničili celé ulice, rabovali, napadali oponenty se zbraní v ruce? Porovnej s Antifou např. v USA 2017), přičemž za extremisty jsou většinou označovány mladé rodiny s malými dětmi a důchodci, kteří přijdou pokojně vyjádřit strach a nesouhlas s opresivní politikou států vůči vlastním občanům (saská města poslední tři roky).

– fake news, kterýmžto newspeakem establishment reaguje na přirozený pokles důvěryhodnosti MSM, která musí z podstaty své existence držet linii a tím pádem lhát ve stále neudržitelnější míře na straně jedné a růstem popularity nových médií, které establishment pod kontrolou nemá a která lidem poskytují alternativní zdroj, bez něhož by se mnohé významné události vůbec nereflektovaly, či by jejich vyznění bylo opačné (Köln 2016, Chemnitz 2018, kauza Tommyho Robinsona) na straně druhé.

– hate speech, což je dle dnešního “demokratického” pojetí jakýkoliv projev, kritický vůči některým politikám stávajícího establishmentu, nebo jejich důsledkům, zvlášť při použití nezkreslených informací, či statistik. Hate speech hlídají zástupy dobrovolných udavačů, nadšeně spolupracujících s establishmentem a jemu servilními nadnárodními korporacemi. Nadšení mladí udavači připomínají PSVB (pro mladší: skupina patologických deprivantů, kteří se vyžívali v buzerování spoluobčanů ve spolupráci s komunistickou policií).

Smutnou ironií je, že mnozí spoluobčané, právem se označující za intelektuály, stále považují velká média za nástroje reflexe dění. Media ale události reflektují v omezené míře. Ty největší mediální domy a agentury události, trendy a postoje naopak vytvářejí, ohýbají, dezinterpretují. Taková byla jejich úloha od prvopočátku, s čestnými výjimkami, předkládanými prostému lidu jako pravidlo. Dokud mnozí inteligentní, ale příliš důvěřiví lidé nepřestanou brát divadelní představení jménem Mediální obraz demokracie jako v zásadě pravdivé, nic se nezmění.