Manipulátoři amerických voleb

Nejnověji zjištěným přírůstkem je britská labouristická vláda. Přesněji premiér Starmer, potažmo jeho šéf poradců Morgan McSweeney. Ten vedle své vládní funkce řídí think-tank zvaný „Labour Together“, který má na svém kontě volební vítězství labouristů, za něž McSweeney od premiéra Starmera dostal onu vládní funkci. I když, pravda, to se mu to snadno vítězilo, když většinu práce za něj odvedli sami Konzervativci desetiletím politického amatérismu a předvolebním vnitrostranickým rozkolem.

Pod jejím zastřešením založil entitu zvanou „Centre for Countering Digital Hate“, česky centrum pro boj proti digitální nenávisti. Jejím současným ředitelem je jistý Imran Ahmed, který před třemi lety otevřel filiálku CCDH ve Washingtonu, ve službách Demokratické strany. A CCDH, jak se nedávno senzačně provalilo, pomáhá řídit kampaň Kamaly Harrisové.  Přesněji řečeno, „učí ji a Walze volební strategii“. Má k tomu roční příjmy okolo 1,5 milionů dolarů, od dárců většinou neznámých.

Musk a jeho sociální síť X

Její strategií je jednak dehonestace politických protivníků pomlouvačnou žurnalistikou, jednak „demonetizace“ protivnických médií čili ovlivňování inzerentů, aby jim nedávali svou placenou reklamu a tím je zlikvidovali finančně. V USA si už takové útoky od CCDH zažila konzervativní média jako Zero Hedge a The Federalist.

Hlavním terčem na odstřel však letos měl být Elon Musk, k němuž si do ročního byznysplánu CCDH doslovně vypsala „zabít Muskův Twitter“. Tu zabíjačku zjevně naplánovala už brzy po Muskově převzetí Twitteru, než jej Musk přejmenoval na X. Zabíjačka se zatím nezdařila a Trumpa s Muskem sledovaly desítky milionů. Pro případ, že by se ještě mohla do voleb stihnout, to Musk označil za „vyhlášení války“ a nastavil si válečnou pohotovost.

Jakými různými triky už CCDH Harrisové pomohl, teprve kousek po kousku vychází najevo. Ví se už, že spolupracoval mimo jiné s demokratickou senátorkou jménem Amy Klobuchar, která prosazuje v Kongresu řadu zákonů regulujících „online misinformation“.  Zda tak činí podle osnovy CCDH (což by byl federální zločin), se podezírá, ale není zatím prokázáno, neboť ona na podobné dotazy neodpovídá.

Digitální boj

Ale v záznamech CCDH figuruje třeba naplánovaných „60 setkání v Kongresu“, nebo „setkání se šestnácti kongresovými kancelářemi o průběhu soudního sporu s Elonem“. Nebo taky „prosazování změn v USA vytvořením nezávislého digitálního regulátora, který by mohl trestat škodlivý obsah.“ To po vzoru legislací nově platných v EU a v Británii, kde se na Muska už tvrdě útočí za neodstraňování „dezinformací a nenávistných projevů“.

Přes pilnou propagaci Harrisové se dva týdny před volbami v průzkumech jako pravděpodobnější jevila její prohra, takže její kampaň potřebovala nasadit mohutný finiš. A tím je něco, čemu už Trump nestihne čelit. Boxérsky se tomu říká rána pod pás, v polickém boji je to faul, snadno vyvratitelný soudně. Jenže ani na podání žaloby za nactiutrhání už není čas.

Použij nálepku – Hitler

Jak praví staré politické pravidlo, když vám dojdou argumenty, dehonestujte protivníka. A tak kampaň Harrisové vypustila tu střelu nejzáludnější, nejlacinější a nejlživější, s níž se už nepočítalo: Trump je Hitler.

A aby se to nemohlo přičíst jako podraz na účet Harrisové, vydal to nejprve časopis The Atantic komentující výroky Trumpova bývalého (vyhozeného a pomstychtivého) poradce. Jakoby téměř přesně podle receptu CCDH. Harrisové už jen stačilo to ocitovat. Fašistický diktátor připravený použít armádu proti občanům a proti Ústavě, ve svůj osobní prospěch, jako „vlastní osobní milici provádějící jeho osobní a politické vendety“. Donutí vojáky „poslechnout jeho rozkazů, i kdyby tím porušili zákon nebo svou přísahu Ústavě“. To prostě proto, že je „nepříčetný a baží po neomezené moci“.

Nakonec tedy rozhodne to, jak jsou američtí voliči oblbnutelní. Ale i kdyby nějakým zázrakem přece jen vyhrál Trump, po této salvě splašků je těžké si představit, jak ochotně Demokraté budou „Hitlerovi“ odevzdávat Bilý dům. Není vyloučeno, že tvrdý politický boj, s kolosálními podrazy a mimo regulérní politické struktury, vypukne teprve po volbách.