15.3.2017
Redakce
0
Kategorie: Historie

Manifest nové pravice podle Alaina Benoista

Sdílejte článek:

IVAN TURNOVEC

Jde o několik myšlenek z německého překladu knihy Alaina Benoista Manifest nové pravice (v němčině Manifest der Nouvelle Droit, 2000).

[ad#clanek-respo]

1) Hrozí nebezpečí, že budou smazány rozdíly, a odpovědí na to jsou prudké pohyby na obranu vlastní identity, včetně krvavých nacionalismů a divokých regionalismů. Odpovědnost za to nese v prvé řadě politická, hospodářská, technologická a finanční globalizace. Proti univerzalistické utopii i partikularistickým křečím Nová pravice zdůrazňuje, že rozdíly jsou normální. Národy nejsou pouhým nakupením jednotlivců, nýbrž mají vlastní individualitu, která se rozvíjí v běhu dějin. Vedle přirozených (etnických, jazykových) jsou mezi nimi i politické rozdíly. Osobní příslušnost může odstupňovaně náležet např. vlastní lokalitě, městu, regionu, národu či Evropě jako celku. Je ale sotva možné “světoobčanství”. Znamenalo by to příslušnost k abstraktní entitě vytvořené “liberální novou třídou”. Je oprávněné hájit národní odlišnost, když je člověk ochoten hájit ji i pro jiné. Jinými slovy právo na odlišnost se nesmí stát nástrojem k vyloučení jiných ze hry.

2) Rasy skutečně existují a podle různých hledisek se od sebe liší. Nejsou však mezi nimi absolutní kvalitativní rozdíly. Neexistuje jediné paradigma zahrnující celé lidstvo. Běžné odmítání rasismu je alergické na rozdíly mezi národy; jejich rozdíly pokládá za vedlejší a chce vlastně všechny asimilovat. Nová pravice oceňuje neredukovatelnou mnohost lidského rodu, která tvoří jeho bohatství. Oceňuje všelidské hodnoty ne proti dílčím hodnotám ras a národů, nýbrž na jejich základě.

3) Přistěhovalectví dnes v některých zemích vyvolává vážné konflikty. Odpovědnost za ně však neleží jen na běžencích; odpovídá za ně logika globalismu. Poté, co se prosadila mezinárodní dělba práce, byli lidé redukováni na zboží, jež je možné přemístit. Nová pravice vidí řešení tohoto problému ve spolupráci se zeměmi Třetího světa u nich doma, v podpoře tradičních společenství a v překonávání nerovnosti kultur vyvolané globalizací, která jeden typ kultury prosazuje proti jiným.

4) Nová třída produkuje všude stejný lidský typ: chladná věcnost, racionalita nezávislá na prožívaném světě, abstraktní individualismus, orientace na uspokojování potřeb, povrchní humanitářství, lhostejnost vůči dějinám, nahrazování reálného virtuálním, sklon ke korupci, protekcionářství a klientelismu. Západní společnost již nevedou osobnosti, nýbrž je to chladný mechanismus. Od konce studené války je stále zřejmější nekompetence nové třídy, která se projevuje plýtváním a lhostejností k potížím. Systém se uzamyká. Občané jsou vůči veřejným autoritám stále více lhostejní, někdy i zahořklí. Političtí a ekonomičtí vůdcové mluví jazykem, který přestává být srozumitelný. Je nutno opustit masovou anonymitu, podřízení hodnot obchodním hlediskům a překonat zvěcnění sociálních vztahů. Je třeba znovu vytvořit živé sociální formy. K tomu je nutno, aby se společnost na všech úrovních ujala rozhodování. Nejde o pouhou decentralizaci byrokratického a technokratického sociálního státu. Občanská společnost sama na všech úrovních musí převzít iniciativu a státu má svěřit oprávnění zasahovat jen tam, kde k tomu dílčí uskupení nejsou kompetentní.

5) Evropu je třeba budovat jako společenství, které uznává samostatnost všech svých částí a tak formuje společnou práci sdružených regionů a národů. Regionální a národní kultury nesmí padnout za oběť sjednocování. Základním kamenem sjednocené Evropy musí být zásada subsidiarity: moc nižších složek může být předána vyšším jen když není možno věc řešit na nižší úrovni. Proti současné byrokratické a technokratické Evropě a proti fikci “evropského národa” je třeba znovu budovat zdola.

6) Demokracie je dnes ohrožena různými sociálními patologiemi. Zastupitelský princip je v krizi, politické programy jsou zaměnitelné, národy nejsou dotazovány na svá stanoviska při velkých existenčních rozhodováních. Politické strany se staly “volebními stroji”, dochází k odpolitizování společnosti. Proti obecným zájmům se pomocí lobování prosazují partikulární zájmy vlivných skupin. Proti pasivnímu přihlížení je třeba znovu prosadit angažované státní občanství a demokratické rozhodování na všech úrovních. Je nutno efektivně oddělit politickou moc od moci peněz. Rozhodovat musí občané svými hlasy, ne ekonomická síla soupeřících skupin.

7) Ekonomické myšlení ztuhlo v dogmatech uložených v matematických formulkách. Ty prokazují svou vědecky ověřenou platnost jen v důsledku toho, že jsou z úvahy vyloučeny všechny prvky, které nelze vyjádřit početně. V makroekonomických propočtech se např. epidemie, katastrofy a nehody hodnotí pozitivně, protože vyvolávají hospodářskou činnost. Dnes je základem bohatství arogantní ziskuchtivost spekulující s lidským utrpením. Hospodářství se musí znovu postavit do služeb člověka. Musí sloužit skutečným potřebám a podporovat kvalitu života. Je nutno přispět k emancipaci národních ekonomik vůči diktátu Mezinárodního měnového fondu a Světové banky.

8) V budování společnosti i jejích vnějších projevů se projevuje tendence ke gigantismu. Výsledkem je zranitelný a bezmocný člověk. Proti vertikální, pyramidální struktuře moci je třeba trvale prosazovat reciproční a solidární struktury. Proti byrokracii je nutno postavit plynulý svět interaktivních sítí. Od gigantického je třeba se vrátit k lidskému rozměru. Rodina by měla znovu převzít významnou roli. K oživení lokálních společenství může přispět i znovuzrození lidových tradicí. Proti gigantickým megalopolím a tzv. “městům – noclehárnám” je třeba znovu objevit město jako místo normálního života. Nemělo by být chladným geometrickým vyjádřením plánující racionality.

9) Proti společenskému mechanismu založenému na principu rentability je třeba postavit princip odpovědnosti. Dnešní generace by měla jednat tak, aby následujícím generacím nezanechala svět méně krásný, méně bohatý a méně mnohotvárný, než je ten dnešní. Je třeba obnovit povědomí o sounáležitosti člověka a přírody. Příroda se musí stát partnerem, nikoli protivníkem, jehož je třeba podmanit nebo pouhým objektem působení.

10) Jádrem demokracie musí znovu být duchovní svoboda a dialog. Dnes je demokratická diskuse zničena. Už se nediskutuje; vynášejí se rozsudky, neargumentuje nýbrž obviňuje se, nedokazuje, nýbrž přesvědčuje se. Je třeba překonat staré dělící linie, nově formulovat problémy, pokoušet se o nové syntézy a hájit duchovní svobodu proti novým pokusům o cenzuru a inkvizici.

[ad#pp-clanek-ctverec]

turnovec

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (11 votes, average: 4,82 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky