2.4.2019
Kategorie: Politika

Mají být euroskeptici členy Europarlamentu? Jednoznačně ano!

Sdílejte článek:

JAN SEDLÁČEK

Často se mě lidé ptají, proč kandiduji do instituce, kterou bych nejraději zrušil. Především proto, že nechcí eurohujerům vyklidit pole. Ale těch důvodů je více a každý volič by je měl znát.

Jakožto národní demokrat nemohu nevzpomenout Dr. Karla Kramáře, prvního československého premiéra a předsedu prvorepublikové ND. Ten v dobách Rakouska-Uherska býval známým austroskeptikem, dokonce ještě před začátkem 1. světové války přitvrdil a prosazoval vystoupení českých zemí z RU, tedy v podstatě CZexit. (Bylo to dokonce ještě v době, kdy Masaryk prosazoval pouze měkkou reformu monarchie.) A stejně jako Masaryk byl i Kramář poslancem rakouského parlamentu – jednoduše proto, že pasivní rezistence k ničemu nevedla a bylo daleko lepší, aby v parlamentu zazněly i kritické hlasy.

Teď se situace do určité míry opakuje, byť v horší podobě. EU je mnohem tvrdší než Habsburská monarchie, Brusel se zajímá o naše požadavky daleko méně než tehdy Vídeň a zasahuje do takových podrobností našeho života, že by si o tom i císařpán mohl jen nechat zdát. Je naléhavě potřeba vymanit se z EU a vzít rozhodování o českých zákonech zpět do českých rukou. A právě eurovolby nám v tom paradoxně mohou pomoci.

Ne, v těchto volbách nepůjde o to, prosadit změnu zákonů a směrnic v náš prospěch nebo EU jakkoliv zreformovat, např. posunout EU před Lisabonskou dohodu. Nic z toho není možné, EU má v sobě zabudované právní pojistky, které malé skupince vyvolených umožňují zabránit tomu, aby zde kdokoliv zařadil zpátečku. Můžeme ale udělat něco jiného. Namísto marných pokusů o reformu EU můžeme podniknout řadu kroků, které nám velmi usnadní CZexit nebo dokonce úplný konec EU.

Každá země bude mít v Europarlamentu alespoň několik rozumně smýšlejících poslanců, nezřídka dokonce zvolených za současné či budoucí vládní strany. Ačkoliv je jinak velmi složité dostat politiky z více států na jedno místo k jednání, zde se budou všichni poměrně často setkávat pod jednou střechou. A toho musíme využít. Můžeme zde předjednat dohody o spolupráci (například vzájemném obchodu) mezi zeměmi poté, co nastane konec EU nebo co některá země vystoupí.Popřípadě vyjednat mezistátní dohody, které budou platit ještě za existence EU, ale nebudou podléhat Bruselu. Tím vytvoříme paralelní strukturu, která bude zcela nezávislá na EU. Čím více států bude součástí této struktury, tím slabší bude vliv kmotrů a mafiánů z Bruselu. Nakonec bude zbývat poslední krok: Aby jednotlivé státy odpadly z EU, začaly mezi sebou volně spolupracovat a nechaly eurokmotry samotné jako kůl v plotě – tedy něco podobného, jako když se rozpadal SSSR.

Jinými slovy, máme teď jedinečnou šanci využít protivníkovu zbraň proti němu samému a na půdě EP aktivně dojednávat, jak bude vypadat Evropa po konci EU. Čím dříve a pečlivěji se do tohoto jednání dáme, tím lépe. Jakýkoliv CZexit či konec EU by pro nás byl lepší než současný stav, nicméně lepší než živelný rozpad bude koordinované vystupování států z EU, kdy vystupující státy budou mít mezi sebou přesně vyjednané podmínky pro vzájemnou spolupráci.

Samozřejmě že kromě tohoto hlavního cíle budou mít euroskeptici v EP další úkol – postavit se proti všem škodlivým směrnicím a zákazům. Jen v posledních pár měsících na nás Brusel vychrlil mnoho dalších zrůdných návrhů, např. na zákaz nošení kapesních nožů či používání rybářských olůvek nebo různé návrhy orwellovských sledovacích a řídících systémů v autech. Proti tomu všemu se musíme rázně vymezit. I když je vliv poslanců jen velmi omezený, stejně můžeme my euroskeptici nasypat písek do unijního soukolí, pokud nás v EP bude dostatek.

V neposlední řadě se Evropský parlament může stát odrazovým můstkem pro úspěch neparlamentních stran v příštích volbách do sněmovny. Pokud některá národovecká strana či koalice uspěje, dostane tím jednak daleko větší mediální prostor a druhak příležitost, aby předvedla, co umí – a pokud voliči uvidí, že daná strana plní sliby a umí se v politice ohánět, daleko spíše jí dají hlas i ve sněmovních volbách a umožní jí tak, aby hájila národní zájmy i v našem parlamentu.

Před 5 lety rozhodla o složení našich europoslanců výrazná menšina voličů. 851 840 lidí dalo hlas stranám, jejichž poslanci v EP zrazují zájmy ČR (ČSSD, TOP-STAN, KDU, ANO). 6 879 640 voličů – tedy více než 8x tolik – tehdy nepřišlo vůbec k volbám a nechalo menšinu eurohujerů, aby si zvolili svoje vlastizrádné politiky. To se teď nesmí opakovat. Nevykliďme pole těm, kteří hlasují proti českým zájmům. Přijďme k volbám a přehlasujme eurohujery.

Autor: Jan Sedláček

Autor článku je kandidátem do EP za koalici ROZUMNÝCH a Národní demokracie

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (18 votes, average: 4,78 out of 5)
Loading...