Kurdové v pasti

Celá světová veřejnost si je vědoma, že lví podíl na potlačení IS mají Kurdové. Všichni dobře vědí, že tento národ žije ve třech zemích, avšak nemá žádný prostor k prosazení své státnosti, ač o to Kurdové usilují alespoň v podobě autonomie. Všem se Kurdové hodí, když je průšvih a zatím to vždy dopadlo tak, že se všichni na ně vybodli, když za ně Kurdové udělali špinavou práci. Ukázkovým příkladem může být Trump, který prý dokonce prohlásil, že „Kurdové nám také nepomohli ve druhé světové válce“, což je výrok natolik absurdní, že se ani nedá komentovat a navíc o roli Ameriky a její skryté podpoře Hitlerovi jsou historické informace, nikoliv ovšem o podpoře Kurdů. 

Jak jsem uvedla výše, prostor pro mírová řešení problémů na středním východě zatím není. Není proto, že západní svět dlouhodobě a trvale se staví k problémům této oblasti nikoliv tak, že je třeba pomoci k tomu, aby se ty problémy skutečně začaly řešit pomocí mírových rovnoprávných jednání, nýbrž „co z toho budeme mít“. Kurdům se v rámci jejich nasazení v bojových akcích slibuje, že jejich požadavky se budou řešit po skončení konfliktu a tento slib je pak považován za vyřešení problému. A zbrojařské korporace se nepřetržitě předhánějí v tom, komu se podaří urvat větší zakázku a představitelům příslušných států je naprosto lhostejné, že tak přispívají k vojenské nerovnováze v oblasti, důležité je pro ně pouze to, že zákazník zaplatí. A protože platí především Saudové a Turkové, jejich armády rostou a stávají se v podstatě nepřemožitelné.

Současné kvílení západních politiků nad zlým Erdoganem či Trumpem je jen pokus uchlácholit svá svědomí a hlavně nepřipustit, že se na tomto vývoji všichni podíleli. Když se může západní svět dohodnout na sankcích vůči Rusku, proč by se nemohl dohodnout na sankcích vůči Turecku či dokonce USA? Právě proto, že tam mají své obří hospodářské zájmy a ty upřednostňují. A tak, pokud se tento trend nezastaví, bude hodně zle, opravdu hodně.

Autor: Olga Pavlíková