Kosovo je Srbsko

Takže náš prezident má rád Srbsko a nemá rád Kosovo. 

Musím říci, že to mám úplně stejně. Srbové byli vždycky na naší straně a dokonce na naší straně zůstali i když jsme se zachovali přesně počesku. A tu Kosovskou chásku považuju za úplně normální vrahouny a mafiány, kteří pro mě ale udělali jednu velkou službu. Tím že je milovali Němci, Američani a Havel, tak na tyhle všechny vrhli tak ošklivé světlo, že se ho v mých očích už nikdy nezbavili. 

Kosovo byl pro mě ten přelom, kdy se z skvělého a dokonalého Západu stal Západ velmi podezřelý. Když se bombardovalo Srbsko kvůli Kosovu, byl jsem na střední škole a bylo to poprvé, co jsem před nějakým dospělým řekl, že bombardování země bez mandátu OSN je zločin. Kvůli Kosovu jsem vedl první politické debaty. Kvůli Kosovu jsem si udělal úplně jinou představu o tehdejším vrchním naší církve – Pavlu Smetanovi. Ten hajzl byl totiž všemi deseti pro a čistě nábožensky bych řekl, že právě od té chvíle jde naše církev do kytek, protože Bůh to vidí. 

Kosovo byla jediná výjimka, kvůli které můj táta opustil svou politickou ulitu –  nikdy se o politice nevyjadřuje veřejně – tenkrát dojel spolu se mnou a bráchou na jugoslávskou ambasádu do Prahy, omluvil se tam za naše představitele – jaká ironie… právě za Zemana a poprosil pana diplomata o knihu dokumentující bombardování. Jmenuje se to “NATO crimes in Serbia”.  Táta ji má dodnes doma. 

Tenkrát poprvé jsem zaznamenal, jak srbské babičky v nějaké reportáži volaly: “Nikdy nezapomenout, nikdy neodpustit.” 

A jak jsem neměl rád Klause, tak jeho gesto, kdy sice naši ministři Kosovo uznali, ale on si pozval srbského velvyslance a řekl mu, že to sám vidí poněkud jinak, tímto gestem jsem ho dost vzal na milost. 

A tak dneska mohu říci, že v době, kdy Zeman povolil přelety bombardérů NATO přes naše území a Havel se tetelil blahem, jak jsou naše důvody válčit čistě humanitární, kdy Svěrák vykřikoval, jak je dobré, že jsme v Alianci, tak ve stejné době jsem se já dal na cestu, která mě dovedla sem k Vidlákovým kydům a mohu říci, že co se týče Srbska Kosova, zůstal jsem sám sobě věrný a rovný.  

Předpokládám, že srbský prezident se pak Zemana někde v soukromí zeptal, jak si srovná se svým svědomím svůj tehdejší postoj… Zeman pak prohlásil, že zkusí zařídit, aby se naše uznání Kosova oduznalo. Pokud to udělá, budeme mít další pěknou domácí řežbu a bude zase o čem psát. A já si s chutí poslechnu, kdo má rád ty kosovské narkobarony, kteří sice všichni měli na krku žalobu za zločiny proti lidskosti, ale všichni svědci záhadně zmizeli nebo zahynuli při autonehodách v nesmírně hustém albánském provozu. 

Kosovo je a bude stigma toho našeho skvělého a demokratického Západu. Od doby, kdy tu Kosovo je, od té doby Západ mílovými kroky kráčí k tomu, aby se té hnusné mafiánské zemičce co nejvíc podobal. Fízlováním počínaje a překrucováním pravdy konče. 

Ale všeho do času… jednou se to i na Západě otočí a nejmarkantnějším rysem bude, že Kosovo jako stát zase zmizí z mapy.